Děvče zbožné a počestné tak, že to snad ani možno nebylo. Na nic cizího nesáhla, slovíčka pomluvy z úst nevypustila, a o tom, že by snad někdy zalhala, nemohla být ani řeč. V kostele zpívala na kůru, komu mohla, pomáhala. Snad sám anděl neměl v sobě tolik ctnosti.
„Kdybys jí pořád nestál za zadkem a jen na chvíli mě k ní pustil, to by jí hned spadla svatozář," pokřikovalo čertisko na okřídleného panáčka v bílém.

Ten se s rohatým nejdřív nebavil, ba i jen pohledět naň se mu příčilo, ale nakonec přeci jen nevydržel a už byli v sobě. Tedy pro začátek jen slovně.

Z toho hašteření nakonec vyšla sázka. Čert připraví pokušení a uvidí se, jak Anička obstojí.

V pondělí dostal mlynář chuť na jahody. Ukrutnou, jak by mu ji samo peklo podsunulo. Zavolal Aničku, dal jí zlatku a poslal ji do Prachatic s proutěným košíkem. „Vyber pěkně červeňoučké a ne abys cestou ujídala," vyprovodil holku ze dveří a šel si po své práci.
Za půldruhé hodiny již Anička postávala před zelinářem, a když jí nasypal voňavé jahůdky do košíku, vydala se k domovu.
Krásný srpnový den, sluníčko hřálo, ptáci zpívali a jahody voněly. Přímo čertovsky! Aničku ta vůně lákala, dráždila, ale odolávala. Na volovických lukách si natrhala šťovík, aby zahnala chuť, a ve Stádlech si pod nosem rozetřela mátu, aby ani tu vůni čerstvých jahod necítila. Když scházela k Záblatí dolů, vítězství se klonilo na andělskou stranu. Avšak čert to zdaleka nehodlal vzdát. Sluníčko hřálo víc a víc, nikde žádná studánka a vůně k nevydržení. Děvče slyšelo klapot mlýnského kola a rohatej nasadil finiš. Našeptával, lákal, jahodovou vůní nešetřil a Anička pomalu přicházela na to, že jedna jahoda v košíku chybět vůbec nebude. Už, už sahala alespoň pro tu nejmenší coby odměnu za cestu a rohatej se vítězně zašklebil na anděla.

Tu se Aničce pod nohama prosmýkl had. Holka se lekla, upustila košíček a bylo hotovo. Chuděra pro slzy neviděla, když jahody do košíku zpátky sbírala a s hrůzou je pak předávala mlynáři. Ten sice hudroval, že jsou nějak pomlácené, ale nakonec to nechal být. Anděl udělal na čerta dlouhý nos, a ten už nechal mlynářovic Aničku na pokoji.

Jo, když peklo na andělskou vůni láká, tak ti nahoře zas musí používat čertovské inštrumenty.

Jaroslav Pulkrábek