Proč jsou vlastně dva soubory – Libín a Libín S? Kdy se rozdělily a proč? Myslíte, že by se mohly někdy v budoucnu znovu spojit?
Soubory se rozdělily v roce 1989 po názorových neshodách. Tehdejší umělecký vedoucí Václav Svoboda potom založil soubor Libín S. Tehdy to ale nebylo ještě jen to S, dříve to byla Šumava. To se později zkracovalo až na Š, vzhledem k tomu, že háček nad písmeny nemá pro naše západní sousedy žádný význam, zůstalo jen to S. Co se týče znovuspojení, myslím, že mohu říci, že se nebráníme ničemu. Oba soubory ale mají v současné době rozdílné zaměření a program, takže nevím, jestli by to bylo ještě možné. Musel by asi přijít nějaký zvláštní podnět.

Co je v současné době hlavní částí programu vašeho souboru? Můžete nějak čtenářům přiblížit vaše aktivity?
Náš Hlavní projekt je Plavení dřeva ve Schwarzenberském kanále a setkávání s tradicí v souvislosti s touto akcí. Jsme také členové Mezinárodní asociace plavců a vorařů, na což jsme velice hrdí, protože dostat se tam není vůbec lehké. Členové této asociace se každoročně setkávají, setkání vždy plánuje někdo z členů. Tak si členové navzájem přiblíží své tradice a folklór. Před námi teď leží jedna příjemná povinnost – v roce 2013 totiž budeme pořadatelé tohoto setkání právě my.

Do jaké země jste se v rámci této asociace se souborem dostali?
Nejde ani tak o to, jak daleko jsme byli. Jsou to vždycky velice příjemné akce. Setkání je každý rok někde jinde, letos bylo v Itálii, rok předtím ve Španělsku, ale byli jsme i na Ukrajině a tak podobně. Na programu jsou vždy ukázky toho, co plavební skupiny dělají, což je vždycky podnětné.

Jaké jsou podle vás největší úspěchy souboru?
Tak určitě je to fakt, že soubor funguje už přes dvacet let. Dále jsou to ale všechny aktivity, které se podaří. Například setkávání s podobnými soubory v Rakousku či Německu, která se konají každoročně. V poslední době bylo velkým úspěchem také to, že jsme se mohli objevit na festivalu ve Strážnici, což pro nás byla velká pocta.

Jak vlastně vaše vystoupení vypadá?
Ve zkratce je to tanec při plavení dřeva, vždy se ale také dvojjazyčně vyprávějí pohádky, ke kterým hraje živá hudba – a to buď celé kapely, nebo jen jejích fragmentů.

Teď trochu odbočíme stranou, k vaší současné profesi. Máte vlastní cestovní kancelář. když byste si mohla vybrat, kam byste jela na dovolenou vy? Co by vás zajímalo?
Musím říci, že i když jsem byla například na ostrově Mauricius, myslím si, že všude dobře, ale u nás doma nejlépe. Opravdu si myslím, že naše krajina je opravdu výjimečná a krásná.

A když bych tedy já chtěl jet na dovolenou v Čechách, kam byste mi doporučila cestovat?
Jsem patriot, takže bych doporučila určitě krajinu jižních Čech. A protože pocházím z Českého Krumlova, tak hlavně tam. je to nádherné město. Ale jsou i další krásná města, například Třeboň…A Prachatice se rozhodně mohou svou krásou s těmito městy porovnávat.

Jste také vypravěčka pohádek. Jaké pohádky vyprávíte? A s kým?
Jsem členkou Česko – Rakouského sdružení vypravěčů pohádek. Vystupuji s vypravěčem Helmutem Wittmannem, který má cenu nejlepšího Evropského vypravěče. V našem programu je dvojjazyčné vyprávění pohádek z obou stran Šumavy.

A na závěr otázka k tradici a folklóru. Je to mrtvá nebo živá záležitost?
Podle mého názoru záleží na místě. Například na Moravě, v Rakousku nebo v Bavorsku je folklór živá věc. Naproti tomu tady u nás je to už bohužel jen pódiová záležitost. I při našich vystoupeních se nejedná o živou věc, pouze předvádíme to, o čem si myslíme, že to tak kdysi mohlo vypadat. I tak se ale snažíme, abychom do vystoupení publikum vtáhli, a aby folklór ožil, i když třeba jen po dobu našeho vystoupení.