Před Vánoci vyšla Pavlu Kohoutovi detektivka Vražedkyně.Zdroj: Archiv Pavla Kohouta„Chtěl jsem být blízko Budějovic a přitom mimo krajské město. Soběslav relativně dobře znám, tak výběr padl tam,“ vysvětluje.

Tentokrát mají detektivové na starosti rovnou vraždy tři. Brzy je jasné, že zabíjela i psychicky labilní žena, která byla sama obětí. K napsání příběhu autora inspirovaly rozhovory, které si přečetl. „Jeden byl s Tomášem Klusem, kde popisoval svůj koncert v ženské věznici a zmínil životní osud jedné z vězenkyň, druhý byl s policejním technikem,“ vzpomíná autor a připouští: „Inspirace skutečnými událostmi tedy jsou, ale v jiných souvislostech a jiném prostředí.“ S vykreslením psychicky týrané labilní ženy pomohl prý internet.

Jak Pavel Kohout pracuje? „Mívám před psaním pár záchytných bodů, ke kterým se děj snažím směrovat. Sotva se však pustím do psaní, příběh se začne rozvíjet sám a do určité míry ho nechávám jen plynout,“ vysvětluje Pavel Kohout, že si postavy začínají žít po svém. „Snažím se vystihnout, že hranice dobra a zla je lehce překročitelná a lidé nejsou černobílí,“ dodává k nečekanému vývoji postav. U policejního nováčka Tůmy, který se právě rozkoukal v policejním světě, hodlá zůstat i příště, aby vznikla triolgie.

Na obálce knihy se jako „vražedkyně“ nechala vyfotit manželka Pavla Kohouta Petra. „Myslím, že ji to bavilo. Fotili jsme v létě a použitá umělá krev nešla, navzdory popisu, umýt,“ směje se detektivkář. Paní Petra si prý následky focení „užívala“ ještě následující dny. „Tázavé pohledy okolních lidí jsem pocítil i já, když jsem se zakrvácenou manželkou kamkoli vyšel, či jel autobusem,“ vypráví Pavel Kohout.

V době covidu je prý pro Pavla Kohouta paradoxně těžší psát, ačkoliv volnočasové aktivity a dětské kroužky odpadly. Na řadu večer teď přicházejí místo knih spíše pracovní záležitosti. „Prostor na psaní není od podzimu téměř žádný,“ posteskl si autor, který ale plánuje třetí titul.