Prázdniny se přehouply do poslední čtvrtiny, nestýská se ti po dětech a škole?
Ano, prázdniny už pomalu končí a já se samozřejmě na nové děti těším. V červnu jsem pustila páťáky, které jsem učila pět let. Nové děti přichází do třetí třídy, která je učivem dost náročná. Prázdniny jsem tedy využila hlavně k odpočinku a regeneraci sil. Kolektiv na naší škole je téměř stejný, tak se těším i na své kolegy a kolegyně.

Jak se změnilo učitelování od doby tvých začátků?
Učím již více než třicet let a posun i v mé profesi je patrný. Školství jako takové je přímo závislé  na vývoji společnosti. Dnešní rodiče jsou vlastně z větší části naši bývalí žáci. Dostali vzdělání i výchovu a tu se snaží předat svým dětem. Volná výchova, která přišla ze západních zemí, se dost výrazně podepsala na dnešní generaci. Takže dětí před 30-ti lety byly opravdu jiné, než jsou děti dnes. Chybí slušnost a úcta.

Podle mých zkušeností je horší vztah s rodiči než s dětmi. Je to tak?
Tato otázka souvisí s předešlou. Většina rodičů se snaží se školou spolupracovat. Ale tak jako je to všude jinde, setkáváme se i s opakem.

Ve školství pořád převládají ženy. Čím to je?
Učitelství je poslání. Ne každý ho může vykonávat. Ve školství je opravdu většina žen – muži chybí. Myslím, že je to i z důvodů finančních. O postavení učitelů ve společnosti ani nemluvím.

Kde uplatňuješ svoji hravost?
Mám ráda legraci – to se o mně ostatně ví. V životě jsem spíše optimista a mým názorem je, že v dobré náladě se podaří každá práce. Na naší škole mám několik spřízněných duší, a tak společně vymýšlíme zábavu nejen pro děti, ale i pro své kolegy jako plesy, oslavy narozenin… Smích je kořením života a já ho užívám plnými doušky.

Ondřej Babka