V nevšedním povolání vytrvala, snaží se o osvětu, boření mýtů i realizaci prospěšných projektů. Za svou usilovnou práci letos obdržela titul osobnost roku České asociace streetworku (ČAS) a v poradenském centru R-R v České ulici v Budějovicích si tak mohla vystavit výroční cenu ČASovaná bota 2020-21. V rozhovoru pro Deník přiblížila své zaměstnání i problémy, se kterými se potýkají nejen dámy provozující nejstarší řemeslo.

Bota na dlažební kostce symbolizující těžkou terénní dřinu, to je pěkné ocenění vaší celoživotní práce v sociálních službách…

Určitě, velice si toho vážím. Je to velká a krásná zpětná vazba. Už jsem měla pocit, že potřebuji něco pozitivního, aby mě to nakoplo k dalším aktivitám. V oboru jsem sedmnáct let, pandemie je snad za námi, přišla válka na Ukrajině, to všechno sebere hodně sil v sociálních službách. Úžasné je také to, že na botě jsou na štítcích uvedeni všichni lidé, kteří už ji dostali. Bylo moc hezké přečíst si všechna ta jména.

Jak jste se dostala od původní práce pedagožky do neziskové sféry? Jak se vyvíjela Rozkoš bez rizika v Českých Budějovicích?

Když jsem studovala vyšší odbornou školu, přivydělávala jsem si jako barmanka v nonstopu, kam chodili policisté. Tenkrát měli asi nějaké školení a přišli s tím, že do Rozkoše hledají terénní sociální pracovnice pro Jihočeský kraj. Tak jsem se přihlásila a vyrazila jsem na pohovor do Prahy. To byl rok 2005. Nejdříve jsme tu byly dvě terénní sociální pracovnice, pak jsme do týmu přibraly zdravotní sestru. V roce 2011 už jsme získaly prostory díky evropskému projektu na poradenské centrum a loni tak oslavily deset let od vzniku českobudějovické pobočky. Šly jsme po vzoru pražské a brněnské pobočky a podařilo se za několik let vytvořit i prostory pro zdravotní službu v oboru dermatovenerologie (obor specializovaný na kožní a pohlavní choroby). Máme dva lékaře specialisty. R-R je celostátní, nefunguje jen v Plzeňském kraji, kde potřeby žen pokrývá na stejném nebo podobném principu spolek Ulice a v příhraničí Centrum Jana.

Titul osobnost roku České asociace streetworku tzv. Výroční cenu ČASovaná bota získala za rok 2020-2021:
Monika Kochlöfová (39), ROZKOŠ bez RIZIKA České BudějoviceMonika Kochlöflová a její tým z Rozkoše bez rizika pomáhá ženám v sexbyznysu už 17. rokem. Za svou práci získala titul osobnost roku.Monika Kochlöflová a její tým z Rozkoše bez rizika pomáhá ženám v sexbyznysu. Zdroj: Deník/Lenka Pospíšilová
Monika pracuje v ROZKOŠI bez RIZIKA (R-R) téměř 17 let. Stála u zrodu českobudějovického terénního týmu a pobočky R-R, je součástí rozvoje organizace jako takové. Nejen díky mnohaleté praxi, ale i díky osobnímu nastavení, pracovitosti a zájmu o druhé lidi je odbornicí v oboru sociální práce. Uplynulé dva roky byly pro všechny neobyčejně náročné, Monika však byla jedna z mála, která nepropadla obávám, ale od samého začátku realisticky kladla otázky a chtěla nalézt řešení, která jdou okamžitě realizovat. Své týmy přirozeně motivovala, vedla a zajišťovala, aby pracovaly v souladu s vládními opatřeními a naplňovaly potřeby cílové skupiny. Zároveň nezapomínala na zaměstnance a jejich možné obavy. Během nouzového stavu se aktivně zajímala i o ostatní cílové skupiny a díky jejímu nasazení a zájmu se podařilo navázat spolupráci s Magistrátem města České Budějovice a jinými neziskovými organizacemi na zajištění důstojné karantény a izolace pro klienty nízkoprahových sociálních služeb. Monika je královna síťování, navazování kontaktů a spolupráce mezi organizacemi a institucemi. V posledním roce se aktivně věnovala tématu obchodu s lidmi na poli mezioborové spolupráce, dalším z témat, kterým se už několik let věnuje, je vznik nízkoprahové ordinace.

Co konkrétně děláte a jak pomáháte ženám živícím se vlastním tělem?

V praxi to vypadá tak, že jezdíme hodně do terénu. Kontaktujeme osoby poskytující placené sexuální služby. Jde převážně o noční kluby, ženy pracující na ulici, ubytovny, soukromé byty a priváty. Domlouváme se i po telefonu a online. Nejčastější zakázkou z praxe je, že tyto osoby chtějí vědět, jak jsou na tom po zdravotní stránce. Zároveň je zájem o dost měkkých věcí. Sociální práce je založena často na vztahu a důvěře. Mohou si s námi promluvit, svěřit se nebo se poradit. Ženy nemají plošné potřeby, pomáháme jim s běžnými problémy, řešením finančních obtíží, hledáním ubytování, získáním sociálních dávek, doporučením lékaře a podobně. Jiná témata řeší osmnáctiletá slečna, jiná šedesátiletá pracovnice. Obrací se na nás i v případě, že se stanou obětí trestného činu, například sexuálního nebo domácího násilí popřípadě znásilnění.

A co muži, vyskytují se také v tomto oboru a v našem regionu?

Není jich tolik, nebývají na klubech. Většinou inzerují, nebo vystupují na různých placených sex serverech. Monitorujeme je na seznamkách, amatérech a dalších platformách. Do roku 2020 jsme pracovali převážně se ženami, potom se naše klientela rozšířila i o muže. Nabízíme jim prostředky prevence, zdravotní služby a sociální poradenství. Je to pro nás nové. Se ženami pracujeme už třicet let, na druhé pohlaví si teprve zvykáme, učíme se.

Nabízí se jenom sexuální služby?

Spousta lidí si to tak představuje, ale tak to ve skutečnosti vůbec není. Ne vždy jsou placené služby jenom o sexu, jak vidíme na internetu. Spousta lidí si erotické fantazie spojuje jen s pornografií, erotickými videi či různými filmy z branže. Někdy je to o tom, co nám v životě chybí. Něžnost, společnost, blízkost, intimita. Nemusí docházet nutně k pohlavnímu styku. Máme klientky, které mluví o tom, že si za nimi muži chodí jen popovídat, hledají pochopení. Jsou zákazníci, kteří si neplatí sex, ale čas. Chodí se převlékat za ženy, protože doma jim to přijde nepřípustné. Mají zvláštní potřeby, fetiše, které se doma bojí praktikovat. Plní si svoje přání někde jinde a rodinné vztahy můžou dál fungovat. To mi přijde skvělé, že nepřichází frustrace, že si nemohou plnit přání, ať jde o dámské šaty, lakování nehtů apod. Ženy dělají společnice, doprovody do společnosti nebo si vydělávají prodejem použitého prádla. Zpeněžit se dá cokoliv. Splní to účel a nikomu to neubližuje, to je důležité.

Stručně o R-R:
ROZKOŠ bez RIZIKA, z. s. (dále jen R-R), vznikla v roce 1992 (v ČB funguje oficiálně až od roku 2012). Poskytuje registrované sociální služby (odborné sociální poradenství a terénní programy), provozuje nestátní zdravotnická zařízení a je akreditovaným subjektem dle zákona o pomoci obětem trestných činů. Cílovou skupinou jsou zejména sexuální pracovnice a pracovníci a ti, kteří vstup do sexbyznysu zvažují, nebo v něm pracovali v minulosti, a řeší obtíže spojené s touto prací. Posláním R-R je zlepšovat postavení sexuálních pracovnic a pracovníků a předcházet rizikům, která s sebou práce v tomto oboru přináší, a ta snižovat. Preventivním působením přispívá k ochraně veřejného zdraví v ČR.

Co všechno poskytujete svým klientům?

Kromě informačních materiálů a prostředků prevence (vlhčené ubrousky, kondomy různých velikostí S až XL určené na orální, vaginální i anální styk, lubrikační gely), představujeme ženám různé možnosti, edukujeme je tak, aby byl sex co možná nejbezpečnější. Jednáme v jejich zájmu, pomáháme jim sehnat třeba i bydlení. Věnujeme se poradenství v různých oblastech. V terénu jsme schopní jim udělat orientační screeningové rychlotesty na HIV, syfilis či žloutenku. Chodíme vždy ve dvou se zdravotníkem, máme s sebou i těhotenské testy, menstruační houbičky a formuláře, které je nutné s klienty vyplnit. V případě reaktivity testu na některou z protilátek můžeme udělat v terénu žilní odběr. Předáváme i kontakty na jiné organizace, které se specializují na dluhy, bydlení a další.

Bojujete i proti předsudkům a stigmatům?

I to je naše práce. Když je některá žena uživatelkou drog, tak to nemusí automaticky znamenat, že je špatná matka. S nějakou mírou podpory a kontroly může i tuto svou životní roli zvládnout. A její dítě nemusí být nutně hned umístěno do ústavního zařízení. To samé je u našich klientek sexuálních pracovnic. To, že jezdí v noci či o víkendech někam vydělávat peníze, z nich nedělá špatné lidi. Nejčastěji to dělají kvůli dětem a důstojnému životu. Pořád jsou to dobré kamarádky, dcery i matky. To škatulkování, že sexuální pracovnice, je automaticky uživatelka drog a nestará se o své děti nebo krade, není správné. Je asi pravdou, že takoví lidé jsou nejvíc vidět, točí se o nich filmy, ale rozhodně to neplatí pro všechny. Ta realita je úplně jiná.

Český lékař, kapacita v oboru sexuologie a psychiatrie, Jaroslav Zvěřina, varuje před tzv. sextingem.
Deviantů v reálném světě ubylo. Vyžívají se za monitory a displeji telefonů

Ne každý chce pomoc. Někomu takový životní styl vyhovuje?

Určitě, když někdo žije na ulici, poskytuje sexuální služby, často jde o jeho rozhodnutí, které je něčím ovlivněno. Nepotřebuje nutně pomoc, kolikrát ji ani nechce přijmout. My jako sociální pracovníci, veřejnost, popřípadě stát musíme přijmout, že se tak rozhodli žít. Naším úkolem je snažit se je vzdělávat o rizicích, být s nimi v kontaktu a pomoc nabízet. Jsme preventivní služba. Nemůžeme je měnit, když to skutečně nechtějí nebo toho nejsou momentálně schopní. To, že jim něco nabízíme, je fajn. Nutně to neznamená, že to musí přijmout. Jsme služba dobrovolná a diskrétní.

Kolik máme v Jihočeském kraji nočních klubů a pracovníků v sexbyznysu?

Jde o asi dvacet klubů a zhruba 1200 osob, které se v jižních Čechách živí sexem. Jedná se o souhrnný počet, který jsme dávali dohromady s dalšími organizacemi, které se věnují práci v terénu. Ne každý člověk, který žije na ulici a živý se svým tělem, chce být klientem sociálních služeb. Reálně naše služby využije odhadem čtvrtina z tohoto počtu, během roku pracujeme s 350 až 400 ženami. Ženy, které se pohybují například na privátní scéně, žijí běžný život, mají zázemí i peníze, nás kontaktují až tehdy, když se jim něco stane, napadení, znásilnění a podobně. To, že jim něco nabízíme, neznamená automaticky, že naše služby využívají. Jsou to schopné ženy, které si dost věcí zařídí samy.

Jak se toto číslo měnilo během let?

V době covidu počet našich klientů klesl, protože odjely cizinky a ženy s dětmi zůstaly doma. Před 17 lety, když jsem začínala, tak prostituční scéna vypadala úplně jinak. Měli jsme tu asi 78 nočních klubů. To bylo i dvacet žen na Dolňáku (Dolní Dvořiště) na E55. To byla doba, kdy tam nejvíce stály uživatelky drog. Dnes je to jinak. Ženy postupně z ulic zmizely kvůli vyhláškám o zákazu nabízení, poskytování a propagaci sexuálních služeb. Lidé měli pocit, že je po problému, ale on se jim jen ztratil z očí. Rozumím lidem, kteří žijí ve Velenicích, Kaplici nebo Dvořišti, že jim to bylo nepříjemné a museli se na to dívat i jejich děti. Jako sociální pracovnice si ale myslím, že jsme problém pouze odsunuli, ale nevyřešili. Ty ženy, co dříve stály na ulici, jsou nyní po bytech, ubytovnách a podnicích a kontakt pro terénní pracovníky je z tohoto pohledu náročnější a tím pádem i pomoc. Zákazníci si vždycky najdou cestu. Navrhovali jsme různé zóny tolerance, chtěli jsme vymezené prostory pro ženy ze sexbyznysu a naše, drogové i zdravotnické služby, ale to bohužel nevyšlo. Přitom podobná praxe funguje v zahraničí.

Český lékař, kapacita v oboru sexuologie a psychiatrie, Jaroslav Zvěřina, varuje před tzv. sextingem.
Jaroslav Zvěřina: Devianti mají nový životní prostor jako ve filmu V síti

Kolik vás v současnosti je v kraji, jakou máte náplň práce?

Aktuálně máme tři pracovní úvazky, všichni děláme všechno. Nepracujeme jen s klientkami, ale je to také hodně administrativy. Vyjednáváme také s různými organizacemi i samosprávami, pracujeme na systémových změnách a podobně. Zároveň se věnujeme prevenci HIV/AIDS u široké veřejnosti, chodíme na přednášky do škol a sociálních služeb pro děti a mládež.

Usnadnily vám hodně komunikaci internet a sociální sítě?

Online svět ovlivňuje úplně všechno a úplně všechny. Covidová doba ukázala, že obrovský smysl má terénní práce. Aktivně vyhledáváme a oslovujeme jak v terénu, tak i v online prostoru. Nedává smysl čekat v poradenském centru, až někdo přijde, ale být aktivní v kontaktní práci. Reagujeme na erotické inzeráty na seznamkách, sítích a různých platformách. Hodně se věnujeme právě takovému monitoringu a online práci. Máme jako Rozkoš bez rizika profil na různých sexuálních serverech. Online prostor se stal přirozeným prostředím nás všech.

Jsou nějaké zajímavé trendy i v sexbyznysu?

Ubývají počty klasických nočních klubů. Poslední dva roky mapujeme hlavně sharovací (sdílené) byty. To je velký trend a z mého pohledu výborný byznys plán. Ženy cestují po republice, pronajímají si krátkodobě byty například na týden či dva. Vyhnou se tak zbytečným konfliktům, když si někdo ze sousedství všimne zvýšeného pohybu mužů a zajistí si tím i větší diskrétnost a anonymitu. Podají si nový inzerát, takže i u klientů vzbudí vyšší zájem. Domů se pak vracejí a mají vyděláno. Pro muže, kteří navštěvují priváty jako sport, je to nová příležitost. 

Drogová scéna přišla o jednoho z největších distributorů na jihu Čech i v pohraničí. Díky perfektní spolupráci celníků a policie skončil Boss, chemik i provozní nočního klubu za mřížemi.
VIDEO: Vimperský Satan se chvíli na drogy, lehké dívky a luxusní auta nepodívá

Jací lidé se nejčastěji tímto způsobem živí?

Sexuální scéna se pořád vyvíjí a mění. Průměrný věk je pětatřicet let, v Jihočeském kraji dokonce osmatřicet. Často jsou to právě ženy s dětmi, většinou samoživitelky, cizinky. Na vzdělání moc nezáleží, mají účňák i vysoké školy, je to takový průřez běžnou společností. Máme tam dámu, které bude sedmdesát let a nejmladší je čerstvě osmnáct.

Jak po tak psychicky náročné práci relaxujete? Kde berete energii?

Nejvíc si odpočinu na zahradě, v lese nebo u točeného piva u nás v kiosku. Je štěstí mít práci, která je mi koníčkem. Volného času moc nemám, protože mám dvě malé děti, dvě práce, jednoho muže a psa, takže mi připadá, že jdu z práce do práce. Ale ráda volno trávím s nimi a věnuji se jim. Baví mě hlavně zahrada, manuální práce, na lehátku nevydržím, ráda třeba pleji (smích). Miluji procházky lesem, každé ráno chodím ven, to je pro mě očista. Pořídili jsme si psa a bydlíme kousek od lesa, tak to je můj ranní rituál. Se psem si provětrám hlavu, utřídím myšlenky a můžu jít do práce.

Soud, kladívko. Ilustrační foto.
Sex měli denně. Teď je konec a stojí před soudem

Jaký máte aktuální cíl?

Ráda bych pomohla zřídit takzvanou nízkoprahovou ordinaci nejen pro lidi ze sexuálního byznysu, ale i pro lidi bez domova, drogově závislé a sociálně slabé, kteří nemají zdravotní pojištění. Byla by to jedna ambulance pro všechny. Pro tyto skupiny totiž napříč krajem chybí dostupnost zdravotní péče i kapacity lékařů, někdy i chuť se o ně postarat. Nic není černobílé. Jako nejefektivnější nám přijde, kdyby existovala nějaká terénní zdravotní služba, něco jako medici na ulici. To základní by se zvládlo v terénu a ulevilo by se zdravotnickým zařízením a lidem by bylo v základní péči pomoženo. V Praze existuje ordinace Naděje, která poskytuje zdravotní služby praktického lékaře, gynekoložky a stomatologa pro lidi bez domova. Moje vize je, že půjde o ordinaci, kam může přijít kdokoliv, kdo nedosáhne na základní zdravotní péči. Může jít o člověka po výkonu trestu, který nemůže sehnat praktického lékaře, cizince, který u nás nemá zdravotní pojištění, může jít o lidi, kteří potřebují například žádanku ke specialistovi. Ale témat, která mě zajímají, je více, například online terénní práce, terénní práce v obchodních centrech, ve školách, krizové a dostupné bydlení, sociální práce na obcích nebo sociální pedagog do škol. Určitě je co dělat.

Chcete ještě něco zásadního dodat?

Přála bych si, aby si lidé v této nelehké době řekli o pomoc a kontaktovali sociální služby. Zeptali se například na příspěvky na bydlení, na formy zbavení se dluhů, potravinovou pomoc. Důležitá je podpora v řešení. Podobně obce, města a jejich samosprávy, které mají pocit, že u nich mají nějakou neřešenou situaci.

Tři základní pilíře:
1. Sexuální práce může být práce – prosazujeme přístup založený na respektování volby živit se sexuální prací, zajištění bezpečných pracovních podmínek a možnost uplatňovat svá práva a povinnosti jako v jiných profesích.
2. Respekt a nehodnocení – respektujeme a nehodnotíme rozhodnutí ženy či muže vstoupit do sexbyznysu. Nemoralizujeme a nepřesvědčujeme k ukončení, ale poskytujeme návazné služby v případě, že chce pomoci při odchodu.
3. Empowerment – snažíme se o zplnomocňování a posilování klientů k vytváření vlastních limitů a hranic při práci v sexbyznysu i v osobním životě. Usilujeme o zapojení žen i mužů ze sexbyznysu do aktivit R-R.
Motto:
Zdraví každého z nás ovlivňuje zdraví nás všech. Nic neomlouvá páchání bezpráví a násilí na ženách a mužích v sexbyznysu.