Od dubna do října mají své zázemí v prachatickém KreBulu dobrovolníci Hâle Aslantaş a Seyit Ahmet Budak. „Oba pocházejí z Turecka a budou se zde věnovat aktivitám pro děti, mládež i seniory. Mezi první z aktivit patří například jazyková čajovna s výukou angličtiny, která se koná každý čtvrtek dopoledne pro seniory, odpoledne pro studenty,“ vysvětlil Zdeněk Krejsa z prachatického KreBulu.

Oba dva turečtí dobrovolníci si pobyt v Prachaticích chválí.

Proč jste přijeli na půlroční pobyt do České republiky?
Hâle Aslantaş: Rozhodla jsem se vyjet na projekt EVS a cílová země pro mne nebyla důležitá. Myslím si, že každá země potřebuje dobrovolníky. Věřím, že se zde naučím mnoho nového. Časové období projektu v České republice pro mne bylo vhodné. Využila jsem tedy šanci a jsem tady.

Seyit Ahmet Budak:
Přihlásil jsem se na projekt Evropské dobrovolné služby, protože jsem chtěl být užitečný, stát se dobrovolníkem. Chci poznat jinou kulturu, zlepšit se ve svém oboru, kterým je sociální práce. Myslím si a věřím, že tento projekt je pro mne velkou šancí.

Věnujete se dobrovolnictví i ve své zemi?
Hâle Aslantaş, Kayseri, TureckoZdroj: Poskytl KreBul o.p.s.Hâle Aslantaş: Pracovala jsem jako inženýr metalurgie a materiálů, studuji navazující studium v Turecku. Na druhé straně, jsem se snažila podílet se na některých dobrovolnických projektech. Například jsem se starala o děti syrských přistěhovalců, kteří jsou již zasaženi válkou. Dále jsem například dělala přednášky pro středoškoláky o budoucnosti, kariéře, sociálním životě, důležitosti a významu studia, příležitostech ve strojnických oborech a podobně.

Seyit Ahmet Budak:
Ano, dobrovolnictví jsem se věnoval také ve své zemi. Vytvářel jsem a spolupracoval jsem na projektech pro děti a mládež. Zajímám se občanskou společnost, sociální oblast, kde bych také chtěl jednou pracovat.

Jaký je rozdíl mezi velikostí Prachatic a vaším městem?
Hâle Aslantaş: Mým domovem je město Kayseri, kde jsem žila až do studií na univerzitě. Město leží ve středu Turecka. Pokud budeme mluvit o flóře a klimatu, je zde mezi Kayseri a Prachaticemi obrovský rozdíl. Prachatice jsou obklopeny přírodou – zelené plochy, stromy, jezera, čerstvý vzduch atd. Kayseri má téměř jeden milion obyvatel, město je přeplněné vším, je zde mnoho budov. Jsem opravdu ráda, že jsem tady. V tomto městě najdu skutečný klid a pohodu.

Seyit Ahmet Budak:
Mé domovské město Bingöl je podobné Prachaticím. Je to malé městečko, ve středu Turecka. Prachatice jsou velmi pěkné město, obklopené krásnou přírodou. Prachatice jsem si doslova zamiloval.

Vnímáte rozdíly v dobrovolnictví napříč Evropou?
Hâle Aslantaş: Turecko není členem Evropské unie. Evropská dobrovolná služba je však možná pro tak zvané partnerské země, kam patří například Turecko, Gruzie, Ukrajina, Arménie. Díky tomu máme velkou šanci poznat, jak funguje Evropská unie, jaké jsou zde možnosti pro dobrovolnictví. Díky tomu mohu zjistit, jak funguje sociální systém a jaké příležitosti jsou v České republice. I když jsem v Prachaticích teprve měsíc, získávám o věcech povědomí, vnímám zde mnoho rozdílů. Jak víte, Turecko je rozvojovou zemí, a tak stále máme řadu problémů v sociální oblasti. Jsem si jista, že po tomto projektu, kdy jako dobrovolník získám řadu zkušeností, si řadu věcí uvědomím a budu moci některé převést do praxe v našich podmínkách.

Seyit Ahmet Budak, Bingöl, TureckoZdroj: Poskytl KreBul o.p.s.Seyit Ahmet Budak: Myslím si, že dobrovolnictví se v jiných zemích příliš neliší. Vždy je jen uzpůsobeno podmínkám v dané zemi, příležitostem a oblastem, kde se dá dobrovolnictví realizovat.

Co si chcete z České republiky odvézt za zkušenosti?
Hâle Aslantaş: Zatím jsem viděla jen některé části České republiky. Přesto, jak vidím, mají zde lidé úctu k druhým a mají velké porozumění vůči starým lidem. Lidé zde skutečně naplňují určité hodnoty. Již jsem zažila celou řadu aktivit pro děti a pro seniory. Setkala jsem se s úžasnými lidmi, od kterých jsme se mnohé dozvěděla, a mnohé ještě jistě dozvím. A samozřejmě čeština je pro mne zatím velký problém.

Seyit Ahmet Budak: Věřím, že tento projekt mi pomůže zlepšit můj profesní rozhled. Zlepším se v angličtině, naučím se česky. Poznám novou, pro nás hodně odlišnou, kulturu. Získám zahraniční zkušenosti.

Jak se vypořádáváte s jazykovou bariérou?
Hâle Aslantaş: Když jsem přiletěla do České republiky, předpokládala jsem, že všichni budou umět anglicky a budeme si bez problémů rozumět. Byl pro mne však šok, že téměř nikdo anglicky nemluví. Uvědomila jsem si, že se musím okamžitě začít učit česky. Myslím si, že tento jazyk je nesmírně náročný. Přesto se snažím dělat vše pro porozumění místním lidem. EVS je tedy dobrá cesta pro učení se cizím jazykům a k procvičení angličtiny. Cítím se zde velmi šťastna.

Seyit Ahmet Budak: Mluvíme anglicky, ale má angličtina není tak dobrá. Někdy používáme pro překlad nejrůznější programy a aplikace. Začínám se učit češtinu, která je ale hodně náročná. Myslím si, že jazyk není problémem či překážkou pro výkon dobrovolnictví.