Právě na pendlery, tedy příhraniční pracovníky alespoň třikrát týdně dojíždějící za prací přes hranice do Německa či Rakouska, se tenkrát lidé na obou stranách hranice dívali přes prsty. Němci tvrdili, že covid-19 jim vozí tam a Češi zase obráceně.

Mnozí z pendlerů v covidové době vzpomínali na "devadesátky", kdy při překračování hranic stáli pondělí co pondělí a pátek co pátk několikakilometrovou frontu, aby mohli do práce nebo domů. Doba covidová dovolila denně překračovat hranice do Bavorska jen lidem ve zdravotnických či potravinářských profesích a několika vyvoleným, jimž jejich zaměstnavatelé dokázali sehnat onen speciální dokument o nepostradatelnosti s razítkem velvyslanectví. Ostatní, kdo nechtěli o práci přijít, se do Bavorska na zhruba šest týdnů nastěhovali. Po částečném uvolnění hranice pak pendleři trpělivě co osmačtyřicet hodin "obráželi" testovací centra, aby měli v ruce stále čerstvý dokument o bezinfekčnosti. "Hrozná doba, buď jsme mohli být doma bez peněz, nebo tam bez rodiny. Přežili jsme a doufáme, že už se to nikdy nevrátí," shoduje se parta chlapů, která před třemi lety zůstala v Německu celý měsíc. A měli štěstí, ubytování jim zaplatit zaměstnavatel. O část jídelníčku se postarali sami. Důvod byl jednoduchý, nechtěli a nemohli si dovolit přijít o práci. Dodnes tvrdí, že udělali dobře, protože v příhraničním Prachaticku by práci hledali jen těžko. I dnes je o ni těžké "zavadit". Navíc měli štěstí covid-19 je buď skolil minimálně nebo vůbec.

Třetí ples letošní sezony ve Volarech patřil rybářům.
Volarští rybáři odložili pruty, hodili se do gala a protančili noc

To Luboš ze Lhenic, první nakažený Jihočech, se z nemoci léčil dlouhých pět týdnů. Dodnes si myslí, že si nemoc přinesl právě z práce. A pak byl více než měsíc v izolaci. Měl sice mírný průběh, ale i tak. Tehdy pořádně nikdo nevěděl. Navíc za prací do Bavorska se mohl vrátit až více než roce. Čas strávený v Česku sice trávil za volantem autobusu, ale pro jihočeskou společnost. Bez práce zůstat nechtěl a nemohl. Možnosti očkování využil okamžitě, když na něj přišla řada, stejně jako jeho rodina. V současné době pracuje u původního zaměstnavatele a opět jezdí dálkové linky. "Na covid jsem už zapomněl," směje se s dovětkem, že kdybychom si nevzpomněli my, on datum prvního pozitivního jihočeského testu nezná.

Od začátku covidové pandemie sice uplynuly tři roky, ale mnohde se nejen pendleři s omezeními ještě setkávají. Respirátory se staly součástí životů všech. Například v nemocnicích jsou střídavě povinné. A Bavorsku? Tam je nutností mít ho dokonce jako povinnou výbavu v autě. Co kdyby náhodou…