Začalo to 1. května roku 1996. Tenkrát ještě bezdětný František Viktora přišel o svou dělnickou profesi a rozhlížel se, kam dál. Inspirací pro nástup do policejní služby mu byl strýček a motivací byla skutečnost, že policisté budou mít práci vždycky, protože co svět světem stojí, lidé zkrátka zlobí. „Strýček, kterému jsem práci u policie tak trochu i záviděl, mi všechno vysvětlil. Řekl mi, co mám pro přijetí udělat,“ vzpomíná na své policejní začátky František Viktora, kterému se dnes dovolají ti, kdo vytočí linku 158. Přesně o rok později sejeho strýc policejní práce dobrovolně vzdal se slovy: „Náhradu za sebe jsem našel, tak můžu od policie v klidu odejít.“

„Když se něco semele a vy mi zavoláte na linku 158, že jste v ohrožení, pošlu vám tam svého syna,“ popisuje návaznost práce „kluků“ Viktorů nejstarší z nich. „Můj starší syn František chtěl být původně hasičem a také tento obor studoval. Pak se ale rozhodl jít více do akce a dneska pracuje na Oddělení hlídkové služby,“ říká František Viktora starší. „Jako policejní důstojník se o něj nebojím, jako táta ano. Vím, že minuta s pachatelem na chodníku může být nekonečná. Když přijímám volání, vždycky na kluky, kteří jdou do terénu, myslím a posílám jich na místo raději víc, aby se nedostali do potíží. František, stejně jako já, se k policii zapsal 1. května, a to v roce 2018,“ vysvětluje otec, který má v této „státní firmě“ i druhé dítě. Syn Vojtěch začal pomáhat a chránit1. května 2019. Ten šel sice na střední zemědělskou školu, také od mládí věděl, že má k policii blízko.

„Uniforma k nám patří. Už jako malí kluci jsme ji rádi oblékali, i když tenkrát to bylo jen jako maska na maškarním,“ vzpomíná Vojtěch Viktora.