Vytrvalý déšť totiž nedovolil vimperským vlčatům, což je nejmladší skautská kategorie, opustit klubovnu a tak zůstalo jen u pečínky.


„Ona to není zas tak dlouhá tradice, začali jsme s ní teprve v loňském roce a jak pečení kuřete, tak stromeček, jsou vlastně ty méně důležité věci. To hlavní je společné přespání v klubovně," vysvětlil podstatu tohoto vánočního podniku vůdce oddílu Jaroslav Pulkrábek.


Tím zásadním je totiž podle jeho slov společenství, tedy společně prožitý čas, který navíc umocňuje atmosféra Vánoc.


Večery ve spacáku při svíčce, dobrodružné příběhy s trochou tajemna a napětí a společně připravené krmě jsou lákadla, které neporazila ani televize či počítač. Navíc, když svíčku zapálíte světlem až z dalekého Betléma.


„Lidé, děti nevyjímaje, se mění pomaleji než svět okolo nás. A potřeba dobré party, společenství stejně naladěných lidí, je stále potřeba. V něm se mimo jiné utvářejí sociální návyky, empatie a odpovědnost za druhé. Vlastnosti, na které bohužel leckdy v rodině ani ve škole nezbude čas. A to je právě jedna z věcí, která dělá skauting skautingem," vyzdvihl důležitost společenství, lhostejno pod jakou hlavičkou, Jaroslav Pulkrábek.


O tom, že jeho slova nejsou zas tak od věci, svědčí i výsledek nedělní zdánlivě nepodařené výpravy. Přestože museli kluci vyměnit vycházku za klubovnu v paneláku, ani chvíli se nenudili, přestože si celý program připravili sami.

„Když jim dáte pravidla a dostatek prostoru pro realizaci vlastních nápadů, dokáží neuvěřitelné věci. Možná by se mnozí učitelé i rodiče divili, jak jsou jejich děti šikovné a jaké mají sny. Chce to jen naučit se jim naslouchat. A občas malinkato popostrčit. A o Vánocích je k tomu příležitost dvojnásobná," dodal vůdce vimperských skautů s tím, že si stačí vzpomenout na svá vlastní dětská přání.