Jenže v časech, kdy Vimperk o železnici teprve nesměle uvažoval, se lidé vzdáleností nebáli. Jen si museli přivstat, nebo dokonce vyrazit již z večera a počítali s tím, že za denního světla se domů rozhodně nevrátí. Zvláště na podzim, kdy se dny zkracovaly a cesty byly často rozblácené a neschůdné.

Nebylo proto zvláštností potkat v noci v lese poutníka. Navzdory tomu, že noční cesty byly plné nebezpečí a nástrah. A lapkové či dravá zvěř nebyli rozhodně tím nejhorším. V mnoha vyprávěních z okolí Nového Dvora, které se předávaly při přástkách či jiných příležitostech, a které občas někdo zachytil perem, se objevují tajemná světýlka, nazývaná Světlíci. Objevovali se většinou bez vyzvání a nejvíce je dráždilo pískání. To pak v celých hejnech napadli opovážlivce a zle jej zřídili.

„Jednou šel večer bratranec od Stachů a když přišel k Baurům, spatřil světlíky. Dal se do běhu, ti ho však dostihli, naskákali mu na hlavu a dupali po klobouku. Byl pro samé světlo celý poděšený a jak utíkal, narazil na zeď. Přitom mu spadl klobouk, nechal ho tedy ležet a utíkal dál. Až po chvíli uviděl, jak světlíci dupou po klobouku a byl rád, že jim unikl,“ zachytil někdy před sto lety jeden ze sběratelů pověstí vyprávění paní Voldřichové z Nového Dvora. K tomu se přidala paní Kortusová s příběhem svého děda.

„Dědoušek Kortusů šel jednou k večeru do Churáňova k bednáři pro káď. Byl s ním jeho kamarád Hájek, a tak se chvíli zdrželi, až je zaskočila tma. Cestou se Hájek nějak opozdil a děda Kortus na něj hvízdnul. A už to bylo. Místo kamaráda se přihnalo stádo světlíků. Děda neváhal, skočil pod káď a čekal, až se světlíci vzdálí. Toho večera musel hledat úkryt pod kádí ještě několikrát, ale domů došel zdráv.“ „Jednou večer k nám šel strýček z Jaroškova a když míjel Jírojců louku, slyšel za sebou kroky. Ohlédl se a spatřil světlo. V domnění, že jde někdo s lucernou, jej vyzval, aby šel blíže a rovněž mu svítil na cestu. A už to bylo.

Přesto, že vzal strýček hned nohy na ramena, světlo za ním, křičíc, počkej já ti posvítím. Těsně u chalupy ho dohonilo a padlo na něj a s výrokem Příště již nechtěj posvítit, zmizelo. Pod ochranou lidského obydlí totiž světlíci ztráceli svou moc,“ přidala třetí vyprávění paní Žižková, rovněž ze stejné obce.


Zpracoval (jp)