„Tohle je pravá Šumava, paseme i v tisíci metrech nad mořem, tam ještě leží sníh všude,“ vítala mě Iva Nováková, která spolu se svým manželem a dětmi na Michlově Huti chová největší stádo nádherných ovcí Šumavek, našeho národního plemene, a vysvětlovala mi, že v tuto chvíli se samozřejmě ještě žádné ovce venku po kopcích nepasou. Všechny totiž zimu trávily ve zdejším novém ovčíně, který manželé Novákovi dostavěli v roce 2008. A právě tento ovčín byl dalším důvodem mé návštěvy.
Samozřejmě mě ale zajímalo především zdejší stádo ovcí. Věděl jsem totiž, že má mít několik stovek hlav, a to jsem si dost dobře nedokázal představit. „Máme tady sedm set padesát ovcí, do toho ale počítám samozřejmě i jehňata, která se narodila letos v zimě, a chovné berany,“ upřesnila chovatelka, když jsme po kamenité cestě deštěm kráčeli podél starého ovčína se zvoničkou a kolem bývalé školy, do které před odsunem chodilo několik desítek dětí. Dnes tady kromě rodiny Novákových, kteří se starají o svou farmu ovcí a dobytka a provozují zde také ubytování, nebydlí nikdo. A když mi paní Nováková vyprávěla, že při krmení dobytka někdy přijde až ke stáji stádo jelenů, nebo i za bílého dne napadne některou ovci ve stádě rys, připadalo mi, že Prachatice jsou odtud mnohem dál něž pár desítek kilometrů.
Tady jsou doma ovce Šumavky. Horské a podhorské ovce, které byly jako plemeno zahrnuty do světového genofondu ohrožených plemen hospodářských zvířat, a které od roku 1992 tvoří genovou rezervu ovcí v České republice. Ovce, které jsou už od dob svého vyšlechtění každému chovateli hned mnohokrát užitečné. Nejsou totiž třeba jako plemeno merino vyšlechtěny speciálně na produkci vlny, nebo jako jiná plemena třeba jen na maso. Jejich užitkovost je trojstranná. „To znamená, že se chovatel může zaměřit jak na produkci vlny, tak masa nebo mléka. Záleží jen na tom, na co se chce zaměřit a tomu musí potom přizpůsobit své podmínky v chovu,“ vysvětlovala Iva Nováková, když už jsme vstupovali do nové stavby ovčína. Jedny venkovní vrata, potom druhé vnitřní – a před námi se otevřel prostor ovčína. Bylo to krásné.
Ze všech stran se na nás upíraly oči desítek ovcí od těch nejmenších jehňátek až po staré bahnice. Některé ovce žvýkaly seno přímo nahoře na jeslích, jiné se proháněly kolem nás. Když jsme procházeli volnou prostřední částí ovčína a po obou stranách jsme míjeli další spousty ovcí, chovatelka vysvětlovala, jakým systémem jsou v ovčíně ovce řazeny. A tak jsme pomalu došli až na druhý konec stáje, kde v jejím levém rohu odpočívali plemenní berani. Zaujalo mě, že někteří byli rohatí, zatímco ostatní bezrozí.
Přemýšlel jsem o tom, jestli to náhodou není třeba jiné plemeno ovcí. Ale když jsem se zeptal, vyvedl mě hospodář Jan Novák, který se k naší prohlídce připojil, z omylu. „Všimněte si, že i některé ovce mají menší růžky. U původní Šumavky je tohle povoleno. Někteří chovatelé mají zájem pouze o bezrohé berany, protože to samozřejmě částečně zvyšuje bezpečnost chovu. Jiní chtějí, aby beran vypadal majestátně. U Šumavek jsou možné obě varianty,“ vysvětlil Jan Novák.
Chtěl jsem se teď zeptat na to, jak se v tomto novém ovčíně zvířatům líbí, ale jeho majitelé mě předběhli. Vrátili jsme se zase ke vstupním vratům a tady vystoupili na jakýsi balkónek, z něhož jsme měli celý vnitřní prostor ovčína jako na dlani. A majitelé začali vysvětlovat, jak se jejich nápad na stavbu nového obydlí pro stádo ovcí rodil. „Samozřejmě jsme hledali všude možně po Evropě, jak takový ovčín postavit. Nikdo nám ale nedovedl příliš poradit, protože ovčíny se už zkrátka nestavějí,“ vyprávěla chovatelka. „Dnes se chovatelé jezdí koukat k nám,“ dodávala se smíchem.
Celý ovčín má několik specialit, které přispívají k tomu, aby se jeho zvířecí podnájemníci cítili co nejlépe. Jeho vnitřní prostor například nenarušují žádné opěrné sloupy, což ovšem klade zvýšené nároky na nosnost obvodových zdí a střechy. Právě na hřebeni střechy je umístěn speciálně upravený větrací otvor, který mohou chovatelé podle potřeby dálkovým ovládáním nehlučně přivírat a otevírat s centimetrovou přesností.
„Je to vlastně štěrbina ve střeše, která může být libovolně široká, přesně podle povětrnostních podmínek a potřeb stáda,“ popsali systém chovatelé. Právě systém zateplení stáje a tato větrací štěrbina umožňují dokonalé odvětrání prostoru stáje i za takových drsných podmínek, jaké na Šumavě často panují. „Ve starých kravínech a stájích se voda sráží a voda potom padá na zvířata. To při tomto systému nehrozí,“ ujistil Jan Novák.
Chovatelé dále mluvili o tom, jakým způsobem zajišťují vyvážení hnoje, nakládku zvířat při transportech nebo například údržbu vnitřního dřevěného zařízení, obkladů a jeslí. To už jsme ale procházeli místností, kde si ovce dvakrát do roka ulehčí od vrstvy vlny, ze které si po její úpravě chovatelé nechávají vyrábět například hřejivé pantofle. Tímto ovčím „kadeřnictvím“ jsme prošli znovu ven, do deště.
Znovu jsem si vzpomněl na to, s jakým napětím jsem při svém příjezdu očekával zvonění ovčího stáda, které znám třeba z rumunského Banátu. A nedalo mi to, abych se nezeptal, zda i tady na Michlově Huti zvonečky používají. Prý se to dříve, ještě za dob státního statku, dělalo. Dnes už nikdo na Michlově Huti zvonečky neuslyší. Zato ale může potkat rysa. „Ten nám každoročně napadne několik ovcí. Když ale ovci zabije, je to menší zlo, než když jich několik potrhá. S tím je pak při takhle velkém stádě neuvěřitelně mnoho starostí,“ ubezpečili mě chovatelé a má návštěva ve zdejším ovčíně se chýlila ke svému konci.
Samozřejmě jsem se ptal ještě na spoustu věcí a ještě mnohem více jsem se dozvěděl, ale to už by patřilo do jiného článku. K Velikonocím přece patří beránci. Třeba se někdy vrátím a napíšu článek i o zdejším masném dobytku, kterému manželé Novákovi postavili novou stáj jen o něco později než ovčín. I stáj má některé přednosti, o kterých by se toho dalo napsat spousty, jak mě ostatně chovatelé při prohlídce přesvědčili. Já jsem ale už tentokrát myslel na něco jiného. Představoval jsem si, jak to tady muselo vypadat před sto lety, a jak to tady bude vypadat za sto let. A byl jsem přesvědčený, že ať se změní cokoli, jedno je jisté: člověk i jeho ovce Šumavka tady mají svůj domov.