Přesně před týdnem skončil v rybí líhni Správy NP a CHKO Šumava v Borových Ladech letošní výtěr mníka jednovousého.


Ačkoliv si národní park odchovává vlastní ryby, ty první mníky už tu nenajdete. „V literatuře se uvádí, že mník je středněvěká ryba, což představuje tak šest, osm až deset let, výjimečně až dvanáct. Ale tady taková ryba není, viděl bych to na osm, maximálně deset let," uvedl vedoucí rybí líhně Josef Šperl.


Do šumavských řek se každý rok vypouští kolem patnácti stovek ročních mníků. Počet jiker, ze kterých tyhle generace rostou, je ale v řádech stovek tisíc. „Z počtu generačních ryb, které tu máme, je tak osm až maximálně deset litrů jiker, ale většinou se to pohybuje mezi šesti až osmi, což pro naši potřebu bohatě postačuje. Dokonce jsme to zkusili spočítat na kusy. Na jeden litr nám vyšlo přesně devět set šedesát tisíc jiker."


Ani to ale není určující číslo. Podle Josefa Šperla se totiž musí vzít do úvahy, že se jedná zatím o jikru. Než se z ní vykulí plůdek, jsou vysoké ztráty, takže ve výsledku je v jednom litru zhruba půl milionu jiker. A s dalšími ztrátami je nutné počítat i při vysazování. A pokud se tak děje v tekoucí vodě, ani se nedá spočítat, kolik jich přežije. „Lepší je vysazování do rybníčků, ale u těch je zase problém, že když nemá potravu, jde mník rád s vodou a musí se tedy zabezpečit, aby neuplaval. Ideální jsou tak zvané nebeské rybníčky. Ty sice mohou v létě protékat, ale pro začátek vysazení plůdku je důležité, aby měl potravu, takže je lepší jít někam do nižších poloh kolem šesti set metrů nad mořem s čistější vodou a kamenitou hrází, což jsou většinou první rybníčky v kaskádě. Tady jsme v devíti stech metrech," zdůraznil Josef Šperl.


I proto se plůdek odváží z Borových Lad na Vodňansko. „Je v nižší nadmořské výšce a už to máme vyzkoušené. Záleží i na tom, jaký je rok, ale každý podzim máme odsud několik tisíc kusů ročka mníka o velikosti od dvanácti do čtrnácti centimetrů, i když už jsme měli rekordní délku osmnáct až dvacet centimetrů. Přitom do téhle velikosti vyroste mník prakticky z velikosti planktonu, pokud má dostatek potravy. Přitom jikra má velikost od 0,4 do 0,8 milimetru. Z konce března, kdy vysazujeme plůdek, do září vyroste v průměru do délky deset až dvanácti centimetrů. Zejména v tom prvním roce je přírůstek největší a byl by i větší, ale podmínkou je dostatek potravy," vysvětluje vedoucí rybí líhně.

Charakteristický vous dal mníkovi i jeho jméno.


Její nadmořská výška ale není jediným důvodem, proč se plůdek mníka převáží jinam. „Pro odchov nemáme vhodné rybníčky a především je v nich studená voda. Tady mívá voda v březnu i dva tři stupně, takže je v ní minimum potravy.


Právě studená voda je ale výhodou pro odchov mníka jednovousého. „Pro něho je to zásadní podmínka výtěru. V odborné literatuře se uvádí, že se nevytře, když je voda teplejší, než dva stupně Celsia. Zatímco všechny ryby v zimě jsou spíše letargické, u mníka je tomu přesně naopak, vytírá se a má největší apetit."


Mníky mají v líhni odchované od ročka až do momentální velikosti. Než je ale schopen mník začít plodit nové generace svých potomků, trvá to obvykle tři až čtyři roky. Podle zjištění z loňského roku mají v borovoladské líhni generačních jikrnaček a mlíčáků tak jedna ku jedné. Poznat mezi nimi rozdíl na první pohled není vůbec snadné. „Většinou ti menší byli mlíčáci, ale není to pravidlem. U mníka je to stejné, i když jikrnačka se dá před výtěrem poznat podle trochu většího břicha, mlíčák je hubenější.
Letošní tření mníka začalo na Štědrý den, kdy se objevila první jikra. „Poslední jikry jsme našli začátkem minulého týdne. Když to shrnu, trvalo to tak čtrnáct dnů, tři neděle, ale nikdy to v přírodě nejde najednou. I u pstruha to trvá zhruba měsíc, kdy se začínají třít nejprve větší ryby, až po nich ty menší. Příroda to prostě má pojištěné, kdyby náhodou první výtěr nevyšel, byly v záloze další," říká vedoucí rybí líhně.


U mníka závisí začátek i rychlost tření obvykle hodně na teplotě vody. „Když je teplejší, trvá to déle, kdyby byly silné mrazy, mohl být vytřený do týdne, maximálně do dvou týdnů. Ale platí to i u pstruha nebo u lipana, ten chce zase teplejší vodu, když je studená, nevytřeme ho. Prostě se to nedá uspíšit, rozhodně ne v našich podmínkách, snažíme se postupovat podle přírody, takže ani nic uspíšit, ani nezpomalovat," upozornil Josef Šperl a dodává větu, kterou bychom si čas od času měli připomínat všichni: „Ono je někdy lepší se jen dívat a moc se do toho přírodě neplést."