Historie soutěžní přehlídky Štít města Prachatice se začala psát roku 1965. Poprvé bylo její pořádání přerušeno rekonstrukcí divadla v roce 1973 a divadelní soubory se k přehlídce mohly vrátit až v roce 1982. Druhá rekontrukce naštěstí netrvala tak dlouho a přerušení v roce 2009 se o Štít utkaly soubory opět již v roce 2011.

Asi už jen skuteční pamětníci si dnes vzpomenou, že Štít nebýval vždy jen nepostupovou, byť soutěžní, přehlídkou. Honosil se dokonce statutem národní postupové přehlídky, z níž se vybíraly soubory z celé České republiky přímo na Jiráskův Hronov, případně na festival ruských a sovětských her ve Svitavách. Ostatně divadlu se na Prachaticku v dřívějších dobách opravdu dařilo. Při pátrání po podrobnostech ke Štítu jsem v dobovém tisku objevil zmínky také o divadelních přehlídkách venkovských souborů, které se konaly v Dubu, Strunkovicích nad Blanicí, na Javorníku, ale postupovou přehlídku pořádali také ve Volarech. I divadelních souborů bývalo mnohem víc, než je na Prachaticku dnes a je jen dobře, že se v některých místech k této kulturní tradici vracejí.

Ale zpět ke Štítu. Nejpozději od roku 1973 už přehlídku hodnotila odborná porota a až do současnosti přetrvalo gró udílených cen. A už tehdy získávaly cenu i soubory hrající představení pro dětské publikum. V roce 1997 se v rámci Štítu navázalo na minulost a začala se psát historie doprovodné přehlídky Štítek, tedy přehlídka souborů hrajících pro dětského diváka. Jejími porotci jsou od samého začátku samotní diváci, právě oni rozhodují, komu Štítek připadne. Ten letošní, již šestnáctý, si při závěrečném udílení cen odnesla Ivana bečvářová za Divadelní spolek Rarášek z Prachatic.

To byl ale teprve začátek letošního udílení cen hlavní přehlídky Štít města Prachatice. herci stejně jako i "normální" lidé, mají své sny. K nim bezesporu patří i touha po nějakém tom ocenění, minimálně v podobvě potlesku publika. Ale mívají i sny, z nichž se probouzejí zpocení, to když se jim zdá, že stojí na jevišti a nemohou si vzpomenout na jedinou repliku. například trojnásobná držitelka ceny za ženský herecký výkon Eva Čurdová, z divadelního souboru NaKopTyjátr Jihlava při přebírání druhé ceny v roce 2004 poznamenala: „V noci před slavnostním vyhlášením se mi zdálo, že jsem přijela do Prachatic. V divadle nebyla ani noha, jenom jsem zaslechla, jak si pořadatelé šuškají. Přijela nějaká Čurdová z Jihlavy. Nikdo s ní nepočítal, tak jí teď porota běžela malovat čestné uznání. Ani nevíte, jak jsem byla šťastná, že to byl jenom sen." Kolik herců prožívalo podobné sny, nevíme. Jisté ale je, že cen si v realitě odnesli skutečně mnoho.

Do současnosti přetrvaly ty hlavní v téměř nezměněné podobě, snad jen jejich pojmenování se čas od času měnilo. Jejich výčet poprvé v roce 1982 rozšířila cena poroty udělovaná mladému talentu, kterou uděluje porota společně s cenami za mužský a ženský herecký výkon, režii, výtvarné ztvárnění incenace a pochopitelně hlavní cenu Štít dodnes. 

V dobách dávno minulých, podléhala divadelní přehlídka Štít spojení tu s výročím VŘSR, tu s květnovými oslavami či závěry některého z mnoha sjezdů jedné strany. Nicméně, jak šel čas, změnil se jak význam přehlídky ve smyslu postupovosti a mnohdy i politické angažovanosti, tak i její časové rozpětí a termíny konání. Přehlídka naštěstí pozbyla násilné ideové sepjetí a zůstala u své podstaty, tedy u divadla a přiblížila se také více začátku jara. A také jednotlivá představení se postupně rozložila z jednoho až do čtyř týdnů i s doprovodnou přehlídkou Štítek.

V léty rozrůstajícím se seznamu držitelů Štítu je zapsáno hned několik souborů, které si nejen Štít odvezly či odnesly opakovaně. V té novější době stojí jistě za povšimnutí snažení jednoho z letošních účastníků přehlídky Rádobydivadla Klapý, které je ve výsledkové listině Štítu zapsáno u ceny nejvyšší hned třikrát. Jenomže tenhle soubor provětral pořadatelům Štítu stůl s cenami mnohem víc, než by se ze stručného výčtu vítězů zdálo. Včetně letošního ročníku se prachatickému publiku vynikající amatérský soubor představil v sedmi hrách a jejich výkony odměnila porota udělením celkem dvaadvacet cen. Nejúspěšnější byl soubor přitom v loňském roce, kdy ostatním souborům přenechal pouze jedinou ze šesti cen.

Mezi udílenými cenami je také cena za ženský herecký výkon. Ženy si v historii Štítu neodnesly pouze ocenění za nejlepší ženskou hereckou roli. Mnohé z nich byly úspěšné i jako režisérky, výtvarnice a jejich jména jsou zapsána také u dalších cen.


K velice úspěšným patří v tomto ohledu vůdčí osobnost prachatického souboru DUTAM Marcela Haspeklová. A podobně, jako tomu bylo v případě Rádobydivadla Klapý, i tomto případě prostý výčet hlavních cen neodpovídá celkovému počtu získaných ocenění. Od roku 1997 do roku 2012 si soubor za svůj výkon odnesl dohromady 17 cen včetně tří hlavních. Nejúspěšnější byl pro DUTAM a Marcelu Haspeklovou přitom 29. ročník Štítu. Alchymista jim tehdy vynesl nejen hlavní cenu, ale také cenu mladého talentu, cenu za scénografii a cenu za režii. Jen o rok později prvenství DUTAM sice neobhájil, ale i tak neodešel s prázdnou, odnesl si cenu mladého talentu, cenu za výtvarné ztvárnění inscenace a mimořádnou cenu za scénickou hudbu. Tu udělila porota mimořádně také při letošním ročníku Štítu. 

Asi by se slušelo připomenout i to, že historicky nejúspěšnějším souborem, co se získaných ocenění, a to včetně putovního Štítu, týká, je domácí divadelní soubor, který je v historických pramenech u 10 nejvyšších ocenění uváděn hned pod třemi názvy. Poprvé jako Studio 66 Prachatice, následně jako Divadelní soubor městského kulturního střediska Prachatice a od roku 1992 jej publikum zná jako Šumavský ochotnický spolek. Mezi vítězné soubory se Šosáci naposledy zapsali v roce 2002. A protože v pozdějších letech navázali režijní spolupráci s Jaromírem Hruškou, který se stal členem poroty Štítu, soutěžně si od té doby na přehlídce, jak se říká, neškrtli.

Každý ročník přehlídky je svým způsobem specifický. Tak například v roce 1995 nebyla vůbec poprvé udělena cena za režii. V tomtéž roce získal hlavní cenu soubor z Volyně za divadlo jednoho herce v podání Jaromíra Kubeše. Zvláštností v tomto případě je, že se vlastně jednalo o představení tak říkajíc náhradní. Původně plánovaný Větrný kaňon se pro nemoc člena souboru nemohl hrát. Pro Volyňské vskutku šťastný záskok. A nebylo to naposledy. Obdobná situace nastala o několik let později. A znovu to dopadlo šťastně pro Volyni. V roce 1999 na poslední chvíli zaskočil soubor Piki Volyně se svou komedií Česnekový sad za jiný soubor a za předvedený výkon si pro Volyňské vyžádala od organizátorů porota zvláštní cenu za schopnost hrát si na jevišti.

Nováčkem mezi vystupujícími soubory, byl při letošním ročníku Štítu soubor z Kroměříže. V čistě ženském obsazení předvedl natolik ojedinělý výkon, že si hlavní cenu bezesporu zasloužil a podle názoru poroty bylo nezbytné přidat ke Štítu Kroměřížským ještě cenu za režii a za ženský herecký výkon.

Pro organizátory a účinkující soubory byla letos potěšující i účast publika. Poslední potlesk sice už dávno dozněl, ale snad nebude přání, že se za rok ozve znovu, příliš troufalé. Každopádně už nyní je zřejmé, že i při ročníku Štítu s pořadovým číslem 41 se bude nač těšit.