Návrh B – textová část:

Štěpánčin park se nachází v těsném sousedství historického jádra Prachatic. Podél ulice Hradební přiléhá k bývalému hradebnímu okruhu a v nejexponovanějším místě u Zlaté stezky vytváří dokonce předprostor vstupu do města. V tomto místě se nachází dvě kaple, kaple sv. Jana Nepomuckého a větší kaple sv. Antonína Paduánského. Prostor dýchá specifickým geniem loci a rozvíjí se od něj vějíř vzrostlých stromů Štěpánčina parku.

Skrze prostor prochází celá řada pěších tras spojujících centrum města se západním předměstím. Tyto trasy jsou živelné, intuitivní a místními zažité. Respektujeme je a podporujeme. Tok pěších vždy směřuje do bodu křižovatky ulic Hradební a Zlaté stezky a odtud pokračují dále do historického jádra. Podél této trasy akcentujeme místa, která vybízí ke zpomalení – altán, pítko či jezírko.
Prostor samotný je složen z celé řady menších částí, které se liší charakterem, velikostí i využitím.

Park se třemi tvářemi

Líbí se nám unikátní kombinace charakterů, která místo činí výjimečným. Chceme ji zachovat.

Je to jednak arboretum v historické stopě Štěpánčina parku se vzrostlými stromy, potom prostor bývalých sadů, kterému chceme připomenout jeho původní charakter a v neposlední řadě sídlištní zeleň s hracími prvky a sluneční louka. V západní části řešeného území je letní kino, které v dohledné době čeká rekonstrukce. Na koncepci parku nemá vliv, ovšem otevření severní strany kina pro průchod je vítané.

Prostupnost, cesty a vstupy

Nástupní prostory propojujeme žulovými dlážděnými chodníky pro rychlý a pohodlný průchod územím. Je snahou, aby pohyb po nich byl bezbariérový. Pouze na místech skokového převýšení v hraně historického parku jsou navrženy schody.

Trasy v arboretu ctí myšlenku původních stop, nejsou přímé, jsou vysypané mlatem a ve stínu stromů vybízí návštěvníky vzhlédnout do korun. Geometrie chodníků se mírně změnila, jako se změnila i pozice parku v organismu města (z okraje do středu) a jeho funkce. Park je nyní více otevřený a prostupnější, těžiště ve vzrostlé zeleni však stále zůstává. I proto jsme přistoupili k rekonstrukci chodníků ne v exaktní podobě z historie, ale se stejným záměrem jako naši předchůdci. Geometrie je určena pozicemi stromů a jejich ideální vzdáleností mezi jednotlivými kmeny. Toto trasování umožňuje edukační přesah parku (viz. kapitoly v korunách stromů a květná zahrada).

Etapizace

Navrhujeme etepizaci úprav tak, aby v žádný moment nebyl celý prostor nepřístupný.

Nejprve proběhne rekonstrukce letního kina, na kterou naváže úprava prostoru arboreta. Park se stává průchozím, láká k navštívení. V dalších fázích počítáme s úpravou okolních prostor, které propojí území v harmonický celek.

V korunách stromů

Návrh respektuje veškeré vzrostlé stromy Štěpánčina parku, jako i charakter arboreta s jeho druhovou rozmanitostí. Stromy postupně na konci jejich životního cyklu nahrazujeme stejnými taxony a nedochází k plošnému kácení. Navazujeme tak na původní koncepci parku z konce 19.století, která nám přijde skvělá.

Do bordury chodníků v arboretu umisťujeme kamenné desky s vygravírovanými informacemi jak o stromech (druhové názvy, stáří), tak o typické šumavské květeně (viz. květná zhrada). Tímto se snažíme rozšířit povědomí veřejnosti, vybudovat vztah k přírodě, tolik silné v okolí Prachatic.

Jižně od Štěpánčina parku připomínáme záhumenní sady symbolickým rastrem devíti jabloní. Jejich kořeny zároveň pomohou se stabilizací svahu a zabrání nadměrnému splavování půdy.

Zbylé prostrory čistíme od nevhodných a poškozených dřevin, kultivujeme cesty a travnaté plochy.

Květná zahrada

Vegetační kryt v prostoru arboreta je rovnocenným partnerem vzrostlým stromům, vzájemně se doplňují. Květenu pečlivě vybíráme z typických místních druhů, jejich umístění v prostoru podřizujeme jejich přirozeným podmínkám a vzájemnou koexistencí vytváříme celoroční barevné divadlo.

Nakládání s dešťovou vodou

Retence přívalových dešťů je v prostoru důležitá. Území je svažité a proto je potřeba navrhnout určitá opatření, aby nedocházelo k nepřiměřenému odplavování zeminy.

Dešťová voda z ploch mimo historický park bude svedena do retenční nádrže v západní části arboreta, kde bude voda formou miniaturního biotopu filtrována a přepadem odváděna do kanalizace. Jezírko bude mít krom edukativní také estetickou funkci.

V prostoru arboreta umožňuje plošší terén mlatové povrchy chodníků. Využíváme retenční schopnosti stávající vegetace. Dešťovou vodu necháváme vsakovat přímo v místě parku, ze zpevněných cest ztéci ihned do zatravněných ‘ostrůvků’. Odpadá nutnost budovat dešťovou kanalizaci.

Mobiliář a materiálové řešení

Veškeré použité materiály jsou vybírány s ohledem na místo a podhorské podnebí. Navrhujeme je tedy trvanlivé, pokud možno místní.
Povrchy chodníků jsou vyskládány ze žulových kostek a velkoformátových betonových tvárnic. Povrchy chodníků v arboretu jsou tvořeny mlatem s vápencovou bordurou.

Mobiliář je skromný. Navrhujeme lavičky s kamennými bočnicemi a dřevěným sedadlem. V exponovaných místech umisťujeme stojany na kola a tabule s turistickými informacemi. Prostor je plynule pokryt sítí parkových lamp.

Osvětlení parku je důležitým tématem. Je navrženo tak, aby umožnilo potřebnou intimitu a minimalizovalo světelné znečištění, ale aby zároveň v noci vytvořilo bezpečný prostor.

Cesty po obvodu parku osazujeme parkovými lampami s dosvitem cca 5 – 6 m.

Prostor arboreta je nasvícen střízlivěji, lampy zde mají dosvit 2 – 3 m a směřují světlo k zemi.

Všechny lampy v území jsou osazeny fotobuňkami a tlumí svůj jas v závislosti na pohybu osob. Jednak tak šetří energii a také snižují světelené záření, které by se jinak pouze rozptylovalo do okolní krajiny.

Svůj názor můžete vyjádřit prostřednictvím hlasování na stránkách Města Prachatice. Hlasovat můžete prostřednictvím tohoto odkazu zde.