Nejdříve jako matka skautky a o pár let později jako matka vedoucí oddílu. Mnohem blíže se však ke skautům dostala, když pro vimperské skauty začala dělat účetnictví a odtud byl jen krůček k vedení dětí. V době, kdy již měla dospělou dceru, oblékla skautský kroj, absolvovala poměrně náročné vůdcovské zkoušky a už v tom byla až po uši. Oddíl se doslova stal její druhou rodinou a mnohdy se pracovní i rodinné záležitosti musely těm skautským podřídit. Dnes už stojí spíše v pozadí a nechává svým děvčatům prostor, aby se naučily své věci řídit samy. A co ji vlastně ke skautingu tak přitahovalo?

„Ono se to nedá dost dobře popsat, musí se to asi zažít. I když to zní jako fráze, tak tím nejcennějším je asi kamarádství. Ať už je to v oddíle nebo i mezi lidmi, které vidíte poprvé. A je jedno, jestli je to desetiletá holka nebo senátorka. Povědomí, že patříme do jedné skautské rodiny, boří všechny bariéry a otevírá jindy nedobytné dveře,“ odpověděla na otázku, čeho si na skautingu cení nejvíce, Václava Šebestová To ostatně platí i v případě, když se setkají skautky z různých států. Veškerá ostýchavost a nedůvěra je hned pryč. Prostě patří k sobě.

Jako nezpochybnitelnou skutečnost vidí i to, že skauting je přímo vysoká škola pro manažery všeho druhu. „Už jen to, že se musíte naučit pracovat v oddíle či skautské družině, tedy práce v týmu. Připravit výpravu nebo tábor, kde má každý svůj úkol a když se na něj vybodne, tak dostane do problémů ostatní. Je to škola spolupráce, sociálních dovedností a zodpovědnosti. A to v dnešní době rozhodně není k zahození,“ dodala z vlastní zkušenosti Vendy.

Ono také připravit čtrnáctidenní tábor, postavený na zelené louce, od přivezení materiálu, přes zásobování, vaření až po zajímavý program, vyžaduje už nějaký fortel.

Přestože veškerá práce pro oddíl je zcela dobrovolná a ročně si vyžádá stovky hodin, bez odměny to zas tak úplně není.

Největší odměnou, kterou si nikde nekoupíte, je možnost vidět, jak se děvčata v oddíle mění a osobnostně rostou. „Přestože jsem skautovat začala až v dospělém věku, dalo to hodně i mě a spoustu užitečného pro život jsem se naučila. Díky skautingu jsem poznala spoustu vynikajících a vzácných osobností, se kterými bych se asi jinak minula,“ prozradila Václava Šebestová.

A co vidí jako největší úspěch svého působení v oddíle? „Určitě to, že děvčata jsou již téměř schopna fungovat beze mne a tak je snad i nadále zajištěna budoucnost oddílů,“ uzavřela povídání Václava Puštík Šebestová.

Před dvěma roky, při stoletém výročí světového skautingu, obdržela jako poděkování za svoji práci od náčelníka Junáka Medaili díků.