Kříž je podle jeho slov jeden z nejstarších a nejznámějších symbolů, který je během staletí v různé modifikované podobě užíván a hned v několika náboženstvích na celém světě. Kříže jsou rozseté v krajině na různých místech, v polích, na okraji lesů, mezi stromy, na křižovatkách cest, ve zničených vesničkách, osadách i na samotách a jsou jedinými mlčenlivými svědky událostí mnoha staletí a proto si určitě zaslouží naši pozornost i dnes. Taková jsou i slova autora Stanislava Schneedorfa, mezi přáteli oslovovaného Stan, v prvním odstavci knihy Příběhy šumavských křížků ze zaniklých osad na Česko – Bavorském pomezí.

První kříž Stanislav Schneedorf opravil na Tetřevské slati, kde s kamarádem jednoho zářijového dne v roce 1989 našli 540 hříbků. "Na to číslo se nedá zapomenout. Po necelých čtyřech hodinách houbaření jsme před odjezdem domů svačili pod vedle stojícím křížkem, ten byl poměrně omšelý a zrezivělý, a mně napadlo, že ta úroda oněch krásných hřibů nebyla jen tak náhodná. Mohlo to být tím, že nám tehdy, jak se říká, bylo shůry dáno. A mě napadlo, abych se tomuto místu prozřetelnosti nějak odvděčil. Tak jsem tento křížek ve výšce 1 193 metrů nad mořem upravil, omyl a opatřil novým nátěrem. Tak vlastně všechno začalo. K tomuto křížku stále jezdím a již třikrát jsem ho za těch třicet let natíral, aby měl stále pěkný vzhled," říká pan Stanislav.

V knize, která právě vyšla, jsou příběhy šestapadesáti křížků: "To jsou ty renovované, mezi tím jsem stihl několik dalších, a ten poslední zasazený má krásné číslo. Je to šedesátý a již září na okraji lesa na Nové Polce. Jednašedesátý nyní připravuji a bude na Knížecích Pláních," popisuje. Jde o kompletní obnovu, tedy i s usazením kamene do země. Kříž stával na rozcestí ke statku s číslem popisným 5 Michaela Selbitschka na Knížecích Pláních. Kříž má připravený a moc se na novou práci těší. Pomáhá mu Josef Mareček, bez jeho práce si usazování kamenných podstavců nedovedu představit. "Tenhle kříž usadíme přímo na místo v srdci šumavských hvozdů. A to je zatím poslední," tvrdí Stanislav na konci května 2021.

O knize, kde by zmapoval jím opravené křížky, prý Stanislav Schneedorf uvažoval dlouho. Jeho jedním z nejoblíbenějších a nejkrásnějších míst je Jelení jezírko nad osadou Jelení Vrchy. "Tam se často setkávám s mým přítelem Hynkem Hladíkem, ředitelem Schwarzenberského plavebního kanálu, který mně napověděl, abych příběhy křížků napsal, a tím vlastně můj nápad uvedl do života," vzpomněl, jak vůbec došlo na knižní vydání a vzpomínku na šumavské kříže. Napsat knihu trvalo tři a půl měsíce. "Psal jsem ve dne, v noci, kolikrát i do rána. Neudělal jsem špatně. O knížku je zájem," říká. Krom popisu všech 56 příběhů ilustrují jeho fotografie jak z míst, kde jednotlivé památky stojí, tak pohledy od křížků do překrásné šumavské krajiny kolem nich.

Svou práci Stanislav považuje za užitečnou pro všechny lidi, protože místa, kde křížky osazuji a opravuje, jsou převážně na místech zaniklých osad a vesniček přímo u hranic, tedy v tehdejších Sudetech. Zajímají ho nejen místa, ale i osudy lidí, kteří tam po několik staletí žili, než byli po druhé světové válce vyhnáni a dnes tam zbyly jenom málo patrné ruiny jejich domů, ale i celých vesnic. Zůstávají mnohdy jen torza křížků, nebo pouze povalené a zarostlé kamenné podstavce. Ty, které na svých toulkách Stanislav Schneedorf objeví, následně opraví a usadí s kamarádem Pepou Marečkem zpět do míst, na která je kdysi před mnoha léty postavili naši předkové.

Ujišťuje, že dokud mu bude zdraví sloužit, chce malé sakrální památky opravovat a restaurovat. Každý ten křížek či boží muka mají svůj příběh, každé místo má své kouzlo. "A já, byť s delší přestávkou, to dělám jednatřicet let. Několikrát mě i napadlo, zda to všechno co v této souvislosti dělám, je na sklonku života mým posláním," přemítá. To, co dělá, ho naplňuje, a k mnohým z opravených křížků se rád vrací. Kromě toho, že křížky opraví a vrátí jim jim lesk, všechny zapisuje do webu mapy.cz. Tam je turisté najdou i s popisem místa a tras, jak se k nim dostat.

Po vydání knihy má jen přání, aby se líbila čtenářům. Příběhy, které v knize popsal, opravu na vlastní kůži prožil při obnovování křížků a božích muk. K tomu zároveň vyzývá všechny návštěvníky Šumavy, aby se v této překrásné, jedinečné a tajuplné krajině chovali tiše, slušně a pomohli tak udržet a zachovat její krásu pro další generace.

Kdyby měl říci nejhezčí místo, vybere si prý Nové Údolí, ke s kamarádem Pepou postavili nový křížek do znovu postaveného kamenného podstavce. Jde o místo zvané „Nový mlýn“ na českém břehu Studené Vltavy, jehož majitelem byl mlynář a pilař Leitgeb, který mám svůj hrob na hřbitově v Českých Žlebech. Od tohoto křížku je nádherný výhled na Studenou Vltavu, Haidmühle, Hochstein i další hraniční hory v čele s Plechým. "Rád mám Jodlovy chalupy nedaleko Volar, kde jsme velmi pracně obnovili velkou výklenkovou kapličku, která byla slavnostně požehnána naším farářem Karlem Falářem z volarské farnosti už v roce 2017 za účasti mnoha přátel," dodává s tím, že farář Karel Falář požehnal více než dvěma desítkám křížků. Tím posledním bude nově postavený kříž nad tvrzí Pasovary na pahorku zvaném „Šibeniční vrch“. "To máme v plánu během června," uzavírá Stanislav Schneedorf s tím, že půjde zřejmě nejvyšší i nejtěžší kříž, jaký kdy s Pepou postavili a na slavnost se moc těší.