Ptá se: Pavla Čechová
Švepešová

Narodila se v roce 1966 v Kaplici. Vystudovala SPgŠ v Prachaticích obor učitelství i vychovatelství. Je vdaná s manželem Pavlem. Má syna Adama, ten v současné době studuje medicínu v Plzni. Podniká od roku 1996.V současné době je majitelkou firmy CHD Spektrum a ředitelka centra Stroom Dub.


Jak se máte a jak hodnotíte, jako zastupitel situaci na radnici v Prachaticích?
Děkuji, dobře a hlavně s uspokojením pozoruji vývoj letošního zimního počasí, které mě, jako milovníka zimních sportů a tohoto ročního období, euforizuje, i když plně chápu, že pro řadu občanů je zima nejméně přitažlivá ze všech ročních období a přináší jim celou řadu obtíží.
O situaci na radnici bylo již mnoho napsáno a diskutováno. Dlouhé sestavování koalice se řadě občanů příliš nelíbilo a významná část s ním ani nebyla spokojena, ale jde o výsledek dohody několika subjektů s různým koaličním potenciálem a osobně jsem s výsledkem spojený. Je nutné si uvědomit, že na komunální úrovni jde z 95 procent o řízení běžného chodu města, bez ideologického podtextu. Řady střetů, které se po volbách odehrávaly, byly často spíše jen ukázkou přemrštěného ega některých zastupitelů, než-li soubojem jednotlivých stranických programů. Takže situaci na radnici hodnotím optimisticky, ale zůstávám ostražitý.

Odpovídá: MUDr. Ladislav Přívozník
Narodil se v roce 1952. Je ženatý s manželkou Hanou. Má dvě dospělé děti děti Štěpána a Lenku.
Od roku 1988 pracuje na chirurgickém oddělení Nemocnice Prachatice, a.s., jako onkolog. Mezi jeho
koníčky patří sport, a to hlavně sjezdové lyžování a tenis. Zasedá v zastupitelstvu města Prachatice.

Co vás přivedlo k rozhodnutí stát se lékařem?
Během studia na gymnáziu v Českých Budějovicích mě vždy více bavily humanitní obory a medicína byla v té době prestižní vysokou školou s minimální politickou nadstavbou, tak jsem bral studium jako výzvu. V matematice a medicíně se totiž příliš švindlovat nedá a matematika mi moc nešla, tak bylo rozhodnutí snadné. Rozhodně toho nelituji a moje práce mě stále baví, nacházím v ní uspokojení, které bych v jiné profesi hledal jen obtížně.

Jaký máte názor na situaci lékařů, kteří organizují akci ,,Děkujeme, odejdeme“!
Úvodem chci říct, že platy nemocničních lékařů byly a jsou mizerné. Bylo celkem jedno, zda u vlády byli rudí, oranžoví nebo modří. Zmiňovaná aktivita je odborářská akce s poměrně významnou odezvou v lékařské veřejnosti, která se velmi dynamicky vyvíjí, a tak v době, kdy tento článek vychází, už může být zase všechno jinak. Všem lékařům, kteří odejdou do zahraničí, přeji hodně štěstí a zdaru v práci, ale chtěl bych jim připomenout, že je všude chleba o dvou kůrkách. Sám jsem v zahraničí pracoval a zcela objektivně musím říci, že se tam pracuje výrazně více, delší dobu, precizněji a s podstatně rozdílným přístupem k pacientovi. Závěrem, zpět k vaší otázce, dle mého názoru se o tomto problému napíše hodně novinových článků, bude hodně vysílacího času v televizi, kde se budou bít v prsa pánové Rath, Kubek a Engel, ale výsledek bude stejný, jako generální stávka před měsícem, o které vlastně nikdo ani nevěděl. Prostě odejde kolem 120 lékařů jako každý rok. V žádném případě neočekávám odchody tisíců kolegů do zahraničí.

Jak hodnotíte stále kritizovanou nemocnici v Prachaticích?
Domnívám se, že prachatická nemocnice se potýká se stejnými obtížemi, jako ostatní nemocnice v regionu. Jen je to tady více vidět vzhledem k velikosti nemocnice a městečka, kde se nic neutají. Více nás to zajímá, protože se nás to týká.
Hlavní potíží naší nemocnice je personální devastace, která ovšem postihuje celý medicinský obor. Nemocnice v zásadě propásla svou šanci v devadesátých letech, kdy měla oproti ostatním nemocnicím komparativní výhodu v nových budovách a částečně i zařízení. Měla se výraznějším způsobem profilovat a získat tak konkurenční výhodu. Ve střednědobém výhledu bude asi nezbytná změna profilace této nemocnice, ale to vše je v rukách majitele – tedy Jihočeského kraje.

Kde vidíte největší problém v českém zdravotnictví?
Odpověď na tuto otázku by zabrala nejen celý časopis, ale velmi tlustou knihu, a stejně by vše neobsáhla. Pokusím se tedy odpovědět co nejstručněji. České zdravotnictví je stále socialistické – se zákony z roku 1966, s organizací práce, množstvím byrokracie, které stále přibývá – lékař a administrativa, místo aby se věnoval pacientům, stále jen píše a píše a „papírů“ neubývá. V zahraničí toto řeší administrativní pracovnice ve zdravotnictví. Systém pojišťoven, které jsou pouze pasivním daňovým úřadem, místo aby se ujaly aktivní role při tvorbě zdravotnické sítě. A v neposlední řadě i změna chování pacientů, a to cestou zvýšené péče o své zdraví a nepopulárně, ale naprosto nezbytně, i finanční spoluúčastí. Současné české zdravotnictví fatálně potřebuje separování svého fungování od socialistického mysticismu a falešné solidarity, protože z tohoto současného stavu se musí i sám Hippokratés v hrobě obracet.

Jaké je vaše největší přání do Nového roku?
Abych měl co nejméně nových onkologických pacientů.


Příští úterý 28. prosince bude na otázky MUDr. Ladislava Přívozníka odpovídat podnikatel Roman Kahuda z Prachatic.