Dnes odpovídá současný provozovatel Celtic baru Miroslav Mareš. Celtic bar je v Prachaticích zavedený podnik, který navštěvují především mladí lidé. V poslední době se tam ale provozovatelé a majitelé celkem střídali. Jak tě napadlo, že by jsi bar začal sám provozovat? Pomáhal jsem tam už v době, kdy ho provozoval ještě předchozí majitel. Potom se z ničeho nic naskytla příležitost, a já se ze dne na den rozhodl, že bar koupím. Práce v hospodě mě baví, je to dobrá práce, navíc při ní člověk potká spoustu přátel. Celtic jsem se rozhodl provozovat proto, abych ho dokázal dostat do původní formy, v jaké jsem ho poznal sám před lety. Říkal jsem si, že mám spoustu známých, kteří tam za mnou přijdou a ti zase s sebou vezmou své kamarády, a že by to mohlo fungovat. Chtěl jsem zkrátka, aby byl Celtic jako dřív. Dvanáct let se tam hrála živá muzika a já jsem chtěl, aby to pokračovalo. Jenže živá hudba z Celticu zmizela. Jak se to stalo a jak to vnímáš? Podle mě je to pro Prachatice celkově dost velká ztráta. To si myslím také. Naposledy se u nás hrálo loni při předprogramu Mezibrán. Potom se to zřejmě někomu nelíbilo a koncerty skončily. Situace je tedy taková, že v současné době nemají kapely v Prachaticích de fato kde hrát, protože do Národa se nedostanou, Veteš je zavřená a jinde se koncerty vlastně dělat nedají. V Celticu přitom hrály kapely z celé republiky. A byl také místem, kde se v koncertování zaučovaly mladé kapely, které nikdo na koncert jinam nepozval. Je to přeci logické, že nová kapela, která vznikne v Prachaticích, hraje ze začátku v tom městě, kde vznikla. To ale teď v Prachaticích vlastně nejde. Přeskočil jsi ale začátek toho všeho. Jak živá hudba v Celticu skončila? Vždycky jsem chodil koncerty hlásit městským strážníkům ještě před akcí, aby mě třeba upozornili, kdyby byl nějaký hluk a podobné nepříjemnosti, že bych hudbu tlumil a tak. Naposledy se hrálo při loňském předprogramu Mezibrán. Potom jsem měl na pátek domluvený koncert, přijely kapely a já šel za strážníky. Ti mi ale řekli, že je hraní zakázané. Koncert se tedy nekonal. Nikdo se mnou o ničem nejednal, prostě se najednou nesmělo hrát. Zkoušel jsi potom nějak hraní obnovit? Samozřejmě jsem se šel ptát, co se děje. byl jsem za starostou města, který mi řekl, že s tím nic nezmůže, že je to rozhodnutí stavebního úřadu. A z úřadu mi opravdu později přišel dopis, který hraní zakázal. Nikdo se mě ale na nic neptal, nikdo mě třeba neupozornil na to, jak bych mohl pro hraní Celtic upravit. Bylo konstatováno, že hospoda nebyla zkolaudována jako prostor pro produkci živé hudby. Ptal jsem se tedy dál, co bych měl udělat, abych situaci změnil. Starosta mi řekl, že bych musel investovat do odhlučnění baru, ale že neví, zda by taková opatření vedla v důsledku k povolení hraní. Já bych samozřejmě odhlučnění zajistil, i když by to byla nějaká investice. Ale když nevím, zda by to k něčemu bylo, tak začínám být ohledně hraní v Celticu trochu skeptický. řešil jsem to i s právníkem a člověkem, který hluk měří. Ten mě slušně řečeno poslal někam s tím, že každá kapela hraje jinak hlasitě a že se nezaručí, že žádná hlukový limit nepřekročí. Na stavebním úřadě jsem zase zkoušel dojednat, zda by se nedalo hrát třeba jen do 22 hodin, ale řekli mi, že to nepřichází v úvahu. Takže vážně nevím, co s tím. Přitom, když byl v jediný den koncert u nás, v Hroznu a v restauraci U Vojtů a strážníci přijeli k nám s tím, že jde od nás příliš velký hluk, vylezl jsem na náměstí a slyšel jen zvuk z Hroznu. Chtěl bych ten problém řešit, ale nevím už jak. Jak absenci živé rockové hudby vnímají například návštěvníci baru? Všichni jsme přeci byli na koncerty v Celticu zvyklí. Je to samozřejmě komplikace a vadí to asi všem, od kapel počínaje, po fanoušky hudby konče. Nedávno za mnou přišel Pája z Ucházím s tím, že by rádi udělali před Vánoci křest své nové desky a pozvali by i Gride. Ucházím jsou přitom známí v celé republice a Gride po celém světě, takže by to byla určitě dobrá akce a já bych jí u nás moc rád viděl. Chtěli by hrát jen do deseti hodin večer. Nevím ale, jak to dopadne, každopádně tím, že se v baru hrát nesmí, zmizela jedna z motivací, kvůli které jsem bar kupoval. A zatím nevím, kam se tato situace bude ubírat. Bavili jsme se zatím jen o tvé hospodě. Děláš ale i něco jiného? Máš nějaké záliby? Tak samozřejmě že mám, ale moc se to s provozováním hospody nedá skloubit, na nic jiného moc čas nezbývá. Hrál jsem třeba dříve i fotbal, který mě fakt bavil, kvůli zranění už ale nemůžu dělat ani to. Mám rád hudbu, takže když mohu, zajdu nebo zajedu na nějaký koncert a poslechnu si rád i nové kapely. Jsem rád, že jsou ve městě Mezibrány, že se tady něco v tomto směru dělá. Můžeme být rádi, že u nás kultura tak nějak přežívá. Není to jen o tom, co dělá město, ale že se snaží i sami mladí lidé. Jenže současný stav jim řeže větev pod nohama. Na nájem velkého prostoru se těžko vydělají peníze, lidé nechtějí dávat peníze za velká vstupné, a tak se pořád točíme v kruhu, z kterého není za této konstelace úniku. Doufám, že se stane něco, co by únik z tohoto kruhu umožnilo.