Tentokrát zpovídá Pavel Fencl Václava Malinu.

Kdy a jakým fotoaparátem jsi pořídil svou první fotografii?

Bakelitovým fotoaparátem značky Beirette z NDR, který jsem získal za sběr léčivých bylin na základní škole ve Vlachově Březí. Býval jsem pilným sběračem léčivých rostlin, ovšem z první fotografie jsem byl hodně rozčarován. Při pikniku s buchtou od babičky jsem u včelína sestřenici uříznul hlavu. Naštěstí jen na snímku.

Koho z respondentů tvých knih Všechny cesty vedou na jih si musel nejdéle přemlouvat k rozhovoru?

S trochou nadsázky vzato jsem žádného nepřemlouval, jen některé osobnosti musely pro jihočeskou trilogii o slavných rodácích uzrát. Ale přiznám, že jsem přesvědčoval hereckou legendu Lubomíra Lipského. Měl totiž pocit, že už všechno v životě novinářům řekl. Když souhlasil se schůzkou v Divadle ABC, po chvíli ho moje otázky začaly bavit, naše povídání se oproti původnímu časovému plánu protáhlo a výsledek snad stojí za přečtení. Což, doufám, platí, pro rozhovory se všemi osobnostmi, se kterými jsme našli společnou řeč.

Je těžší udělat dobrou reportáž nebo opravdu dobrou fotografii?

Dobré mohou být třeba husa nebo řízky… Jde o to, aby reportáž a fotografie oslovily posluchače respektive diváky. Emocemi, humorem, vlídnosti, energií… Jak je jim libo. Když autora snímku nebo reportáže jeho vlastní počínání baví, má předpoklady toho docílit. Když se přidá špetka štěstí, recept může docela slušně zabrat.

Vyměnil bys práci rozhlasového reportéra za práci reportéra televizního?

S Honzou Voldřichem jsme v roce 1995 začínali s vysíláním kabelové televize v Prachaticích, takže v tomto směru mám nač navazovat. Po letech jsme se domluvili, že občas spolu něco natočíme, abych nevypadl ze cviku. Zatím se jedná především o rozhovory z hudební branže, uvidíme, co vymyslíme dál. Někteří rozhlasáci pracují pro televizní stanice, takže takové skloubení funguje. Rozhlasového mikrofonu se chci držet dál, ostatně, jak se s ním skamarádíte, nechce se vás pustit a opravdoví kamarádi se přece neopouštějí.

Existuje na okrese Prachatice obec, kterou jsi ještě s mikrofonem nenavštívil?

Zrovna nedávno jsem se v tomhle směru ohlédl za svým dosavadním působením v Českém rozhlase České Budějovice. Pokud míníš obec jako základní územně samosprávnou jednotku, navštívil jsem v okrese Prachatice všechny. Ovšem ještě jsem s mikrofonem neprobádal všechny osady. Třeba Horní Kožlí, Čábuze a další místa. Pokud se v nich něco pozoruhodného děje, žijí v nich zajímaví lidé, stačí mi zavolat. Český rozhlas České Budějovice je přece rádiem našeho kraje a rozhlasový éter je pěkný nenasyta.

Václav Malina

Narodil se 20. února 1967 v Prachaticích. Vystudoval prachatické gymnázium a Vysokou školu ekonomickou v Praze. Místo ekonomie dal po roce 1989 přednost novinařině. Zkušenosti v tomto oboru získával v Jihočeských listech, ZN novinách, MF Dnes, v rádiu Frekvence 1 a jako novinář na „volné noze“. Od roku 2004 působí jako redaktor Českého rozhlasu České Budějovice. Je svobodným autorem knih o slavných jihočeských rodácích, které vydal pod názvem Všechny cesty vedou na jih.

Příští úterý Václav Malina předá štafetu fotbalovému trenérovi Miroslavu Soukupovi z Husince.