Spolu s dalšími mladými lidmi nejen z pedagogických oborů připravuje pro děti programy, během nichž se soustředí na práci na vztazích nebo na kritické uvažování. O tom, jak to vypadá v praxi, pohovořil nad snídaní v kavárně Lanna.

Můžete přiblížit, čemu se věnujete?
Náš projekt se jmenuje Walnut podle anglického výrazu pro vlašský ořech. Je to proto, že lidský mozek a vlašský ořech po vylousknutí se významně podobají. Navíc se říká rozlousknout ořech, když se řeší nějaký problém. Viděli jsme tam spoustu propojení. Odvíjíme se od termínu doplňkové vzdělávání pro studenty. Liší se od frontální výuky – nejčastější metody používané na školách, která se hodí k tomu, aby si lidé zapamatovali za nejkratší čas největší množství informací. Předává spíše znalosti než dovednosti. Podle nás je ale stejně důležité pro život nejen vědět konkrétní data, ale opravdu získat kompetence pro 21. století.

Co jsou kompetence pro 21. století?
Ty tři zásadní jsou – schopnost navazovat vztahy a pečovat o ně, kriticky myslet a být flexibilní či adaptabilní. Výzkumy uvádí, že 75 procent dnešních vysokoškoláků bude pracovat v zaměstnání, které dosud neexistuje. Průměrný dnešní člověk vymění práci třikrát za život, v budoucnu to bude šestkrát. Lidé nevystřídají jen zaměstnavatele, ale celý obor. Na to chceme děti připravit. Chceme jim ukázat, jak pracovat na vztazích – ať už přátelských nebo romantických. V době sociálních sítí to mají složité a jsou v tom zranitelnější. Dalším aspektem dnešní doby je, že zatímco dříve nebylo informací dostatek, dneska jich je příliš. Člověk je nyní musí třídit a orientovat se v nich.

To může znít abstraktně. Jak to vypadá v praxi?
Funguje to na základě jednodenních programů pro školy. Naší zásadou je, aby se děti učily, aniž by o tom věděly. Snažíme se k nim přistupovat jako k partnerům, aby se před námi neuzavřeli. Začneme hrami, ale nehrajeme si jen tak něco. Dobře víme, jaké jsou ideální výstupy z her, ke kterým směřujeme. Jde o bourání sociálních bublin, navázání nových vztahů ve skupině, kritické myšlení nebo sebeuvědomění. Do středních škol přinášíme politické simulace a role-playing (hraní rolí, pozn. red.). Nejde jen o to, aby si nastudovali počty zastupitelů, ale aby si i vyzkoušeli procesy politických orgánů.

Jak na to děti pohlíží?
Zpětnou vazbu sbíráme v průběhu programu i po něm. V drtivé většině případů je pozitivní. Hodnotí nás i učitelé. V několika případech nám řekli, že jsme jim zlepšili klima ve třídě a ukázali jim, že t jde i jinak. To je pro nás důležité a cítíme z toho, že naše práce má smysl.

Kdo za programem vlastně stojí?
Jsou mezi námi studenti pedagogiky i psychologie a mnoha dalších oborů nebo skautští vedoucí. Konkrétně já jsem s programy začal v Salesiánském centru mládeže. Jako hlavní vedoucí mám za sebou přes deset let táborů. Zapojujeme i dlouholeté učitele, kteří nám dávají zpětnou vazbu a pomáhají programy doladit. Na školy chodíme už tři roky. Nejprve to bylo pod evropským projektem, ale postupně se stáváme samostatnou organizací Tady je důležité zmínit, že kromě práce s dětmi nám jde i o zapojení začínajících pedagogů do praxe. Dneska je na specifických programech fakult teoreticky možné projít pedagogickým studiem, aniž by student viděl dítě.

Jak k tomu přistupují školy?
V současné době po koronakrizi je situace jiná. Jednak musí učitelé dohánět, co za karanténu nestihli, jednak neví, co bude v září. Ale z pohledu posledního roku je tomu valná většina škol otevřená. Sami to úplně nevyhledávají. Zaměřují se na splňování vzdělávacích programů, které tyto kompetence zmiňují, ale není tak těžké položku prostě odškrtnout jako „splněno“. Proto je pro nás důležité se ve škole prodat, něco ukázat. Školský systém je u nás nastavený rutinně, konzervativně, ne progresivně, a proto jsou i učitelé k rutině náchylní. Povedlo se nám najít několik dostatečně odvážných partnerských škol, ale stále jsme na začátku. V září si chceme požádat o externí zdroje financí, abychom byli pro školy dostupnější.

Jan Lukáč (25) Původně studoval architekturu, nyní se dal na studium učitelství pro střední školy v oboru základů společenských věd a českého jazyka a literatury. Věnuje se i projektu, ve kterém s kamarádem ve videu hovoří o současných seberozvojových knihách a aplikaci poznatků z nich do osobního života. Věří, že nejlíp se učí tím, že někoho sám učí. Ve volném čase čte, šermuje, věnuje se divadlu a hře na kytaru.