Monitor místo tázavých očí

Učitel cizích jazyků Martin Pokorný z 2. stupně ZŠ Pohůrecká v Českých Budějovicích je optimistou. „Mile mě překvapilo, že některé děti zvládají distanční výuku lépe, než školní. Dokážou i za pomoci rodičů lépe organizovat svůj čas a práci a dělají pokroky. Celkově je ale složitější žáky motivovat a z pohledu učitele je náročné je zvládnout, neboť chybí zpětná vazba. Místo do tázavých či zapálených očí žáků ve třídě koukám do monitoru. Kamery nepoužívám, aby online hodina fungovala v přetížených linkách. Některým žákům nejde mikrofon, tak odpovídají písemně a se zpožděním, jiným nefunguje internet. Vidím, že se do hodiny přihlásí i pětkrát, a po pár minutách jim připojení vypadne. Vytrvalost některých je obdivuhodná, ale od kolegů vím, že celkové tempo výuky se zpomalilo,“ říká učitel, který si všímá i technického zázemí.

„Rodinám, které neměly dostatečné vybavení, naše škola nabídla pomoc. V některých domácnostech mají děti dost prostoru i vybavení na zvládnutí online hodin, ale znám i příklad čtyřčlenné rodiny, která žije ve dvoupokojovém bytě, a všichni jsou buď na distanční výuce, nebo na home office. Neumím si představit, jak všechno zvládnou, a mají můj obdiv. Znám i situaci ve Švýcarsku, kde žije kamarád s rodinou. Školy tam mají stále otevřené, od 1. března i muzea a galerie, takže vím, že situaci jde zvládnout jinak. U nás musela skončit spousta zájmových kroužků, což je velký zásah pro děti i poskytovatele. Zrušení sportovních aktivit, které podporují zdravý vývoj a tvorbu imunity, považuji za zcela chybný krok,“ dodává Martin Pokorný.

Motivace ke změnám

Podobný pohled má Miroslav Čapek ze ZŠ Katovice, vyučující na 2. stupni matematiku a fyziku, i náboženství. „Všichni učitelé i žáci jsme se museli s nenadálou situací poprat a zvládali jsme ji různě. Vím, že děti telefony a počítače pro spojení se školou mají, problémy jsou ale s připojením k internetu. Žáci se chovají stejně jako ve škole při normální výuce. Někteří se snaží a pracují i nad limit, jiní situaci zneužívají. Záleží na osobnostech žáků a učitelů, jejich motivaci, osobním přístupu a odhodlání dělat věci jinak a nově, ale zároveň způsobem, který funguje a je efektivní. Proto se snažím ještě víc než před pandemií žáky pozitivně motivovat, chválit, prosit a děkovat za vše, co udělají. Největším problémem je změna sociálních vztahů. Někteří žáci tvrdí, že už by do školy ani nemuseli, a na internetu si vytvořili nový svět. Je otázkou, do jaké míry je imaginární, a do jaké míry reálný a životaschopný. Možná bude současnost impulsem ke změně pohledu na budoucnost vzdělávání a vzdělanosti obecně, a budeme klást větší důraz na osobnostní růst a výchovu,“ říká Miroslav Čapek, který vidí příčinu dlouho zavřených škol a restrikcí v loňském rozvolněném létě.

„Myslím, že nám ujel vlak na začátku školního roku 2020/21 kvůli nezodpovědnosti lidí, kteří se chovají neukázněně a bezohledně, a kteří nás budou ohrožovat i do budoucna. Jinak jsem optimista a myslím, že děti vše potřebné doženou. Minulost nás učí, že člověk prošel mnoha dramatickými epochami, jako byly mory, války nebo stěhování národů, ale dokázal se přizpůsobit a možná i posunout vpřed. Věřím, že i současná pandemie nás může všechny motivovat k pozitivním osobním i společenským změnám,“ dodává Miroslav Čapek, který se doma s manželkou stíhá věnovat i vlastním dětem na distanční výuce.

Nebýt partou robotů

Postřehy učitelky matematiky z Gymnázia Strakonice a dlouholeté vedoucí pěveckých sborů gymnázia a ZUŠ přidává Marcela Miková. „Obdivuji všechny děti, které vydržely celý rok denně sednout k počítači a dělat úkoly. Dobré je, že můžeme mít online hodiny, ale když je jich víc za sebou, je pro děti těžké koukat tři hodiny do monitoru. Navíc je těžké udržet pozornost, když kolem vás chodí další členové rodiny, domácí zvířata a hlubiny internetu, který máte nadosah, jsou bezedné,“ říká učitelka, která kriticky reaguje na možná zbytečně dlouho zavřené školy.

„Ze sousedních zemí vím, že nikde nebyly zavřené tak dlouho jako u nás. Bohužel se projevuje styl našeho premiéra, pro kterého je školství a kultura jen okrajovou záležitostí. Neslyšela jsem o něm, že by se kulturně projevil, takže se nedivím, že mu nepřijde důležité podpořit umělce. Jenže národ bez kultury je jenom partou robotů, což snad nechceme,“ říká učitelka, která vede pěvecké sbory, s nimiž pravidelně získává ocenění na přehlídkách a soutěžích, a která vidí, že zkoušky se zpěvem, setkávání s vrstevníky, soutěžní přehlídky a zájezdy dětem chybí, stejně jako slavnostní rituální loučení se sborem. „Kdo byl tedy schopen si zavést pravidelný režim, uměl se radovat i z malých vybočení z denní rutiny a měl podporu v rodině, tuhle dobu snášel mnohem lépe,“ dodává Marcela Miková.

Covidové dostihy Belgie : ČR

Kriticky se k dlouho zavřeným českým školám staví i rodiče, žijící v zahraničí. „Školy v Belgii byly v tomto školním roce zatím kvůli Covidu zavřené jen po dva týdny - na přelomu října a listopadu se obvyklé tzv. dušičkové prázdniny protáhly z jednoho týdne na dva, a nedávno se ke standardním dvoutýdenním velikonočním prázdninám přidal týden třetí,“ říká Ivona Matoušová, žijící s početnou rodinou v Bruselu.

„Mateřské a základní školy do 6. třídy fungují normálně, na středních školách čili od 7. třídy dál, se kombinuje prezenční a online výuka v poměru 1:1. Děti do 12 let v Belgii nemusí nosit roušky nikde, ani ve škole, kde roušky nosí jen učitelé. Na středních školách nosí roušky i žáci. Bruselské školy mají ve srovnání s českými chudší infrastrukturu - malé třídy, stísněné chodby, poddimenzovaná sociální zařízení. Odhaduji, že na žáka tu připadá tak třikrát až čtyřikrát méně prostoru než v běžné české škole. Kromě středy, kdy je jen dopolední vyučování, jsou děti každý den ve škole od 8:30 do 15:30 hodin. Přestávky a polední pauzy celá škola tráví na školním dvoře, kde se mísí stovky žáků. Děti se ve školách netestují, pilotně se zkouší testování učitelů. Belgie měla loni v posledním říjnovém týdnu, těsně před podzimními prázdninami, v průměru skoro 16 000 nakažených denně a 30 % všech testů bylo pozitivních. Na chvíli tak v covidových dostizích předstihla i ČR a sesadila ji z první příčky v EU.

Přestože po dvou týdnech prázdnin školy v půlce listopadu otevřela, šla čísla dolů, a do Vánoc se průměrný denní přírůstek případů dostal pod 2 500. Na podzim byla v belgických školách zpracována studie, která shledala, že ze všech covid případů zachycených ve školství došlo k nákaze školním kontaktem méně než v pětině případů, a že většina nemocných učitelů se nakazila spíš od kolegů než od žáků. Myslím si, že testování žáků je hloupost, a nechápu, proč se v Česku nemluví o tom, že by se mělo zrušit, když počet odhalených pozitivních je v řádu promile,“ dodává Ivona Matoušová.

Vídeňské vzdělávání

Zkušenost s otevřenými školami má Markéta Schürz Pochylová, vyučující na Vídeňské univerzitě na Institutu slavistiky, katedře bohemistiky český jazyk, české reálie a lingvistiku. „Myslím si, že v Rakousku celá tahle doba byla a je více k žití, neboť opatření se zde zavádějí systematicky, na rozdíl od ČR. Tady nikdy neplatilo, že i v přírodě musíš mít roušku, což mi připadá jako neskutečný nesmysl. Stejně tak je nesmyslné zakázat tělocvik, protože jak asi bude nová generace vypadat, když sedí pořád doma na online hodinách a nemůže se hýbat na vzduchu. Při návštěvě ČR jsem loni v létě vnímala veliké rozpory a nepromyšlenosti. Ve vlaku nikdo neměl roušky, zatímco u nás ve Vídni byla v dopravě pořád nutností. Od počátku pandemie tohle nařízení nikdy nezrušili stejně jako mít roušku v obchodě,“ připomíná fakt, že v ČR byla v létě opatření populisticky vládou zrušena, zatímco v sousedním Rakousku nebo Bavorsku ne.

„Zásadní pro nás byla školní docházka, protože máme doma prvňáčka. Od začátku je zde výuka perfektně organizována, střídají se fáze domácí výuky a výuky přímo ve škole. Syn chodí do školy a moc se mu líbí normální režim školáka. Dvakrát týdně dělá testy na covid, což pro něj není problém, hlavně že chodí do školy. Faktické věci ho můžeme naučit i doma, ale jde nám o jeho kontakt se spolužáky, který mu nahradit nemůžeme. Na počátku jsme z testů nebyli nadšení, proč se musí testovat zdravé dítě, ale vzdělání je na prvním místě, takže jsme to překousli a teď jsme spokojení, že syn je ve škole. Děti v Rakousku nosí roušku jen na chodbách a při příchodu do školy, pak udělají testy a jsou bez roušky. Když jsem sledovala situaci v ČR, bylo mi líto, že tam část mé rodiny musí žít a všechno podstupovat. Rozpálil mě nesmyslný výrok, že děti v ČR nemůžou mít tělocvik, takže v době, kdy máme být co nejvíce odolní, se omezí pohyb. Měla bych výhrady i k zákazu zpívání. Každý mluví, jak strádají děti školou povinné, což je sice pravda, ale trochu se zapomíná i na studenty univerzity, protože jejich sociální kontakty jsou také velmi omezeny. Už víc než rok musím učit online, a vidím, že únava stoupá a motivace ke studiu klesá. Pandemie pomohla tendenci, že nová generace je zavřená doma, a sociální kontakty probíhají pouze přes sítě. Nehorší ale je, že už od září jsme se nedostali do ČR, nemůžeme vidět blízké a že se na tak dlouhou dobu úplně zastavil kulturní život,“ dodává Markéta Schürz Pochylová, žijící a pracující ve Vídni.

Žádné slohy z češtiny

Zatímco se během necelého roku v české vládě vystřídali již čtyři ministři zdravotnictví, což je stejně jako v Brazílii s jejich mutací, šéf školství zůstává a jeho úřad pochybení ohledně zavřených škol – zřejmě nejdéle v EU - nevidí. Byť je údajně prioritou vlády školství, lidé už mohou chodit na fotbal a do zahrádek restaurací, ale žáci a studenti zůstávají doma.

„Epidemická situace v každé zemi má svá specifika a vyvíjí se jinak,“ reaguje na dotazy ministrovi jeho mluvčí Aneta Lednová. „O mimořádných opatřeních rozhoduje ministerstvo zdravotnictví na podkladě diskuzí s odborníky. Situace v ČR patřila ještě před nedávnem k nekritičtějším v Evropě, pro bezpečný návrat žáků a studentů do škol bylo nutné přijmout opatření, která riziko přenosu nákazy minimalizují.“

Letošní maturanti přijdou o sloh z českého jazyka, přitom se nabízí jedno téma Můj rok s pandemií, zachycující názory generace maturantů ze školního roku, kteří museli trávit bez spolužáků a před monitorem počítače.

„Písemná práce, tedy sloh, nebyla součástí maturitní zkoušky ani loni,“ říká Aneta Lednová. „Žáci posledních ročníků středních škol absolvovali v letošním školním roce minimum prezenční výuky, a přípravu na maturitu mají ztíženou. Nechtěli jsme rezignovat na kvalitu uzavírání studia tzv. úřední maturitou, ale zároveň jsme chtěli zkoušky přizpůsobit podmínkám, ve kterých žáci přes rok žijí. Ponechali jsme tedy povinné absolvování didaktického testu, který tvoří společnou – státní - část maturitní zkoušky, a v rámci profilových zkoušek umožnili dobrovolné konání ústních zkoušek z českého, popř. cizího jazyka. Pan ministr si prostřednictvím instagramu udělal před úpravami maturit průzkum, kde zjišťoval, jaké „úlevy“ by maturanti uvítali, a ústní zkoušky se ukázaly jako neproblematičtější. Zrušení písemných prací se z hlediska odlehčení pro žáky i školy ukázalo jako nejvhodnější.“

Ministerstvo má na starosti i tělovýchovu, která byla také zrušena. „Protože loni v létě u nás došlo k výraznému rozvolnění, bylo nutné v další vlně pandemie omezení zpřísnit. Pokud bychom v létě nepodlehli iluzi, že covid zmizel, mohli jsme později udržet školy déle otevřené,“ přiznává tak mluvčí fakt, na který dlouhodobě upozorňují odborníci, že vládou zrušená opatření během léta situaci v zemi rapidně zhoršila.

Covid-19 mi zkazil celou pátou třídu

A jak prožívaly uplynulé měsíce samy děti? O tom hovoří úryvky ze slohových prací žáků 5. třídy jedné ZŠ na Českobudějovicku.

Veronika: Od začátku roku probíhá distanční výuka. Toto vyučování mě nebaví. Chybí mi škola a děti z naší třídy. Doma je se mnou maminka, která dohlíží, abychom se i se sestrou učily. Ze začátku výuky jsem měla problémy s připojením, ale teď už je to v pořádku. Učení na dálku mi vyhovuje pouze v tom, že mám více času na úkoly. Učení na dálku mi nevyhovuje v tom, že když něco nevím, nemám po ruce paní učitelku, která mi poradí. Prostě tato situace je na nic.

Kristýna: Ani nevím, jestli mě karanténa baví. Ráno vstanu, nasnídám se, vyčistím si zuby a jdu se připravit na on-line výuku. Pozdravíme se s paní učitelkou a můžeme začít. Po konferenci dodělávám úkoly a jdu na oběd, který nám den předem nachystá mamka. Spojením se světem je pro mě malá placka – tablet, který ale nevynahradí vše. A proto se už těším, až vesele zasednu do opravdové školní lavice! A paní učitelka nám začne vyprávět veselé příhody o svém pejskovi.

Matyáš: Z Číny se do celého světa rozšířil koronavirus. Zavřely se restaurace, hotely, kadeřnictví a mnoho dalšího. Také školy se zavřely, a my jsme se museli učit distančně přes počítač. Špatné je, že se toho moc nenaučíme a musíme stále sedět u počítače. Často jsou problémy s technikou. Naopak dobré je, že nemusíme tak brzy ráno vstávat. Paní učitelka nám pošle úkoly a my jí je během dne posíláme na kontrolu. Každý den máme také on-line hodinu. Když potřebuji pomoct, zavolám mamce nebo paní učitelce. Ve škole je to lepší.

Anna: Je to velmi zvláštní doba. Distanční výuka je zajímavá, hodně mě baví hodiny s naší paní učitelkou, ale i tak bych raději byla ve škole s kamarády. Co je výhoda? Někdy mohu déle spát a také mám víc času starat se o našeho pejska. Když si nevím rady s úkoly, tak mám doma bráchu a taťku, kteří mi vše vysvětlí. Jsou také doma. Brácha má distanční výuku a taťka home office. Když máme on-line výuku, tak je nevýhoda, že někomu se nejde připojit, někomu nefunguje mikrofon, někdy se to seká a jde nám to pomaleji než ve škole. Škola mi chybí a těším se, až se opět vrátíme do školních lavic. Přeji si, aby byla škola se školou.

Martin: Můj názor na distanční výuku? Výhodu vidím v tom, že nemusím brzy vstávat, abych byl v 8 hodin ve škole. Naopak nevýhoda je v tom, že si všechny úkoly musím dělat sám, také mi chybí kamarádi. Divné je pro mě mluvit do počítače a koukat do kamery. Štve mě, že všude musím nosit roušku. Po pravdě se docela těším, až všechno bude při starém. Myslím si, že jsme první na světě, co tohle zažívají. Zkrátka, je to pro mě docela divné.

Patrik: Když jsem doma, jsem rád, že nemusím brzy vstávat. Naopak mi zase chybí kamarádi. Nebaví mě učit se přes počítač, raději bych byl ve škole. Jsem doma s celou rodinou. Hrajeme deskové hry, někdy se zase nudím. Občas si s mamkou lezeme na nervy. Přesto je maminka moc hodná. Skoro každý den chodím ven. Na kolo nebo s kamarády do lesa. Covid – 19 mi zkazil celou pátou třídu.

Jakub: Během distanční výuky mi chybí kamarádi a kolektivní práce. On-line výuka mě baví víc než být ve škole. Výhodou je, že domácí úkoly mohu mít hotové dříve než ve škole. Někdy si myslím, že mám úkoly správně napsané a pošlu je paní učitelce. Když přijdou rodiče domů, tak zjistí, že tam mám někdy chyby a paní učitelka mi to napíše. Občas musím paní učitelce zavolat, protože potřebuji něco vysvětlit, abych to správně pochopil. Připojení k internetu mám dobré, a proto nemám problémy s on-line výukou. Velkou výhodou je, že rodiče vidím více času, než když chodím do školy. Někdy jsem doma sám, ale jsem už velký. Často si hraji s naším pejskem Maxíkem. On-line výuka mi vyhovuje.

Patrik: Chybí mi kamarádi a paní učitelka a radost. Prima je, že mohu spát někdy do 9.00 hodin. Jsem doma s mamkou, protože marodí, a s babičkou. Je mi smutno, že nemohu jít ven s kamarády a ani do města. Vše je zavřené, ani nemohu jít do kina. Technika mi funguje výborně, neseká se mi to. Jenom občas mám problém zapnout mikrofon. Moc bych si přál jít do školy.

Václav: Jsme doma téměř rok a musím napsat, že mně distanční výuka nevadí. Chodím později spát, ráno nemusím brzy vstávat a po on-line výuce mám volno. Udělám si domácí úkoly a hraji hry na počítači, čtu si knížku. Letošní zima byla moc pěkná, ale já ji strávil se zlomenou nohou. Takže nic moc. Na druhou stranu mi chybí kontakt s kamarády a paní učitelkou. Chybí mi i fotbal a chození ven. I když školu tolik nemusím, tak se do ní opravdu těším.

Karolína: Ráno vstávám v 7.00 hodin. Výhoda je, že se nemusím oblékat do džínů, ale jednoduše skočím do tepláků. Jdu se nasnídat. Potom se koukám s mamkou na úkoly. Záleží na tom, jestli mám hodinu, nebo ne. Když ne, jdu dělat úkoly, když ano, jdu na hodinu. Skončím učení, až když mám vše hotové. V poledne si pochutnávám na výborném obědě od rodičů. Po obědě mám buď doučování, nebo gymnastiku. A proto platí, že každý den je začátkem něčeho nového.

Antonín: Na distanční výuce nemám rád, že občas nestíhám úkoly včas. Během distanční výuky mi chybí třída a kamarádi. Ale když si udělám úkoly rychle, tak si můžu hrát dřív, než když bych přišel ze školy. Doma mi je dobře, ale občas mě to při úkolech rozptyluje. Doma jsou s námi rodiče a někdy i prarodiče. Problémy s technikou mám jen občas, ale jinak je to v pořádku. Baví mě se doma učit, protože při tom můžu jíst. Distanční výuka mi moc nevadí.

Radek Gális