Avšak kupodivu to vůbec nikomu nevadilo a navíc účast byla nadprůměrně hojná.
"Místo sáněk jsme si z klubovny vzali lakrosky a pár dalších věcí. Bylo to příjemné a už by to tak klidně mohlo zůstat," komentoval počasí jeden ze skautů, v oddíle přezdívaný Myšák s tím, že lakrosky jsou jakési pálky pro starou míčovou indiánskou hru . Myšák navíc prozradil, že si během dne venku uvařili oběd a opekli vuřty. Ale i to je koneckonců metoda, jak kluky něčemu naučit.
"Málokdo si uvědomí, že spousta věcí, které se zdají být přežité a zbytečné, může mít poměrně slušný výchovný potenciál. Třeba rozdělat oheň jednou sirkou. To si sakra musíte rozmyslet, jak si vše správně dopředu připravit, na nic nezapomenout a když si z lenosti vezmete málo či vlhké chrastí, tak máte smůlu. Výsledek se navíc dozvíte hned. Je to první krok k tomu, naučit se práci neodfláknout a přemýšlet o ní, neb jinak se vám to dříve nebo později vymstí. A devadesát devět procent aktivit, které v oddíle děláme, pak má vždy nějaký skrytý výchovný záměr," prozradil, proč skauti dodnes lpí na aktivitách, které se z dnešního pohledu zdají zastaralé, vedoucí, kluky nazývaný Balů.
Přestože se v neděli skauti mohli po louce prohánět jen v tričku,stojí nohama pevně na zemi a za čtrnáct dní by už zas měla mít výprava tradiční zimní ráz. I když zásoba her a činností je nepřeberná a skauty by v lednu nezaskočila ani tropická vedra. Vždyť na letním táboře, nahoře na Šumavě, jim také každoročně alespoň jedno ráno louku pokryje jinovatka.
Jaroslav Pulkrábek
