O uplynulém víkendu se odehrál již druhý ročník vašeho básnického setkání. Jste rodákem z Třince a bydlíte v Brně, proč jste si pro setkání vybrali právě Netolice a zámek Kratochvíle?

Do Prachatic jsem se prvně dostal na pozvání Radka Štěpánka, který je prachatickým rodákem. Jeho rodina ale pochází z Netolic. Jižní Čechy se mi celkově líbí a když jsme v Brně s Radkem začali vymýšlet, kde by se setkání básníků mohlo odehrávat, padla volba právě na Netolice, které obklopuje nádherná krajina. Vzhledem k tomu, že nás s Radkem Štěpánkem pojí i společná láska k dílu Karla Klostermanna, měli jsme jasného i patrona setkání. Kastelán zámku Vojtěch Troup nám navíc každý rok vychází maximálně vstříc a myslím si, že je rád, že se podobné setkání může odehrávat i na nádherném a výjimečném zámku, který spravuje. Důležitou součástí programu setkání jsou společné toulky všech účastníků setkání krajinou a myslím, že nám bude ještě několik ročníků trvat, než možnosti krajiny v okolí Netolic vyčerpáme natolik, abychom se snad museli přesunout jinam.

Každoročně zvete na setkání dvacet básníků. Podle čeho je vybíráte?

Je to jednoduché. Kromě toho, že sami básně píšeme, jsme také čtenáři poezie. Jako takoví samozřejmě máme vybrané autory, kteří nám jsou z nějakých důvodu blízcí, nebo nás jejich poezie zajímá a je pro nás inspirací. Mnoho z takových básníků osobně známe, je ale ještě mnohem delší zástup těch, které neznáme. Rozhodli jsme se, že na tyto známosti nebudeme brát při tvorbě pozvánky ohledy a básníky oslovujeme jen a jen kvůli sympatiím k jejich tvorbě. Někteří samozřejmě na pozvání ani neodpoví, jiní z nějakých důvodů přijet nemohou. Naštěstí ale vždycky někteří pozvání přijmou a setkání je možné uskutečnit. Postupem času bychom chtěli dosáhnout toho, aby na setkání jezdili i účastníci minulých ročníků, i když třeba nebudou zařazeni do programu autorských čtení v zahradě zámku. V letošním roce s tímto záměrem přijeli z Brna Vladimír Šrámek a Robert Fajkus a myslím si, že i když nečetli, setkání rozhodně obohatili stejnou měrou, jako jeho ostatní účastníci.

Jaký je program vašeho setkání? A budete chystat na příští ročník nějaké změny? Bude vůbec další ročník?

Dva uplynulé ročníky měly podobný program, který se skládal ze společných procházek krajinou tak, aby ji mohli trochu poznat i účastníci, kteří Netolice a jejich okolí navštívili poprvé. Jeden den naše trasa vedla z Podroužku přes Grejnarov až do Netolic a odtud na Kratochvíli. Navštívili jsme také Bavorovský zádušní les a Hrádeček, viděli stoku Krčínku. Poslední den je vyhrazen pro návštěvu Zbudova, Kubatova pomníku a Plástovic, k čemuž nás inspirovaly Klostermannovy Mlhy na Blatech. Veškerý program je volný a nikoho nenutíme, aby se ho účastnil. Společné procházky jsou proložené bytím v Autokempu Podroužek a zdejší restauraci či jiných restauracích ve městě. Pevně daným bodem programu jsou tak jen autorská čtení v zahradě zámku.A je hezké, že si na nás v letošním roce udělal Vojtěch Troup čas a my mohli zažít skvělou prohlídku zámku. Když vás provádí kastelán a věnuje se jen vaší skupince, je to poněkud jiný zážitek, než když se vmísíte do skupiny dalších desítek lidí. O změnách v programu samozřejmě jednáme každý rok. V letošním roce jsme například poprvé pozvali básnířky, které v prvním ročníku mezi zvanými chyběly. Také jsme poprvé pozvali i básníky, kterým ještě nestihla vyjít žádná sbírka básní. Byl to například laureát loňského ročníku Literární soutěže Františka Halase Jan Delong. Jeho vystoupení podle mě nemohlo nikoho nechat na pochybách, že si svou první knihu jistě zaslouží. Proto je možné, že se setkání dočká nějakých změn i v příštím roce, vzhledem k nabídkám, s nimiž jsme byli osloveni, by to mohly být i změny dosti razantní, které by hodně proměnily celkovou koncepci naší akce. Vzhledem k tomu, že ale právě skončil letošní ročník, nechtěl bych se předčasně pouštět do spekulací a prozradit víc, než je nutné. Mohu ale ujistit už dnes, že se i v dalším roce pokusíme setkání uspořádat.

Co vás osobně baví na setkání nejvíce? A jak hodnotíte letošní ročník?
Jsem rád, že má akce nějaké hmatatelné výstupy, kterými jsou navázané kontakty či přátelství a inspirující debaty. Neformálně si předáváme zkušenosti a postřehy, což je asi hlavní poselství setkání. Snažíme se vytvořit tvůrčí prostředí, v němž se setkají lidé, kteří do té doby třeba o sobě navzájem vůbec nevěděli. mě osobně také velmi baví sestavování společné básně z veršů pozvaných básníků, které mám na starost s Radkem Štěpánkem. Je to velmi zajímavý způsob tvůrčí činnosti a sebevyjádření skrze verše naprosto rozdílných básníků. Třešničkou na dortu jsou potom vydané básnické sbírky, díky loňskému setkání se například podařilo vydat dvě prvotiny, což je podle mě důkaz, že takovéhle setkání rozhodně má smysl. K hodnocení letošního ročníku asi v téhle chvíli nemám dostatečný odstup. Nenastal ale žádný výraznější problém, akce se odehrála a podle mě jsme znovu zažili nezapomenutelné momenty, které bychom jinak zažít nemohli. A i když třeba někdo na poslední chvíli pozvání musel odmítnout, myslím, že se setkání podařilo.

Vojtěch Kučera

Narodil se roku 1975 v Třinci. Po absolvování gymnázia v Českém Těšíně vystudoval geografii na Masarykově univerzitě v Brně. Vydal básnické sbírky Samomluvy (2000), A hudba? (2005) a sbírku Nehybnost (2010).

Příště bude na otázky Vojtěcha Kučery odpovídat pořadatelka prachatické vernisáže mladých umělců Dita Pfeferová.