Co Vás v roli senátora za poslední rok nejvíc překvapilo?
Dovolte mi moji odpověď rozdělit do dvou částí. Mile mě překvapila setkání s několika skutečně inteligentními až moudrými lidmi. Podotýkám, že napříč zastoupenými politickými stranami. Bohužel si myslím, že jich v Senátu není převaha. Nemile překvapen jsem pak byl logicky z těch senátorů, kteří hlasovali v závažných věcech více podle stranické příslušnosti, než podle osobních preferencí. V Ústavě mají všichni senátoři zaručenou nezávislost při hlasování i přesto, že jsou zvoleni za nějakou partaj. Přesto dají někteří – a není jich málo – přednost stranickému rozhodnutí před vlastním úsudkem, zkušenostmi nebo vzděláním. To mi přijde smutné. Ale asi je to pohodlnější. Já bych měl problém s vlastním svědomím.

Jaký je všední den senátora, jak často schůzujete? Co to obnáší? Přestěhoval jste se částečně do Prahy?
Vstup do Senátu pro mne znamenal změnu v mých celoživotních zvycích, i když jen částečně. Bydlet zůstávám v Budějovicích, mám to tu rád a jízda autem mě baví. Jako muzikant si stále zachovávám některé špatné zvyky, ale nestydím se za ně. Hodně se pohybuji po Budějovicích i jinde po kraji, rád si zajdu do kavárny nebo do baru a setkávám se tam s velkým množstvím lidí, se kterými probírám jejich názory na politiku i život. Nejsem z těch, kteří by se museli za něco zásadně stydět, mám rád lidi a nemusím se tak schovávat jako ti, které pak jednou za dva až čtyři roky vidíme na billboardech a říkáme si, kde se vlastně vzali.

Schůzování se dělí na několik podskupin, nejdůležitější je pochopitelně plénum Senátu, které je zhruba jednou měsíčně a trvá zpravidla dva až tři dny, někdy i 16 hodin denně. Příprava na plénum mi navíc zabere hodiny studia. Hlasování na plénu je vlastně celé těžiště práce senátora, jedná se o nesmírně zodpovědný proces, který vyžaduje plnou pozornost. Zbytek měsíce vyplňuje práce ve Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, kde se soustředím na problematiku kybernetické obrany státu, protože jsem díky jedné ze svých profesí obeznámen s problematikou počítačových sítí a dalších souvisejících oblastí . To zároveň úzce souvisí s novými trendy ve světě mobilních sítí. Snažím se například studovat vše, k čemu se dostanu v souvislosti s technologií 5G a podobně. Své zkušenosti broadcastera a zakladatele rozhlasových stanic přináším také do Stálé komise pro média, jejímž jsem místopředsedou.

V jednom textu k volební kampani jste psal, že jste svobodný člověk. Cítíte se tak i po prvním roce působení v Senátu?
Naprosto. Tohle je velmi významná otázka! Ano, cítím se stále jako svobodný a nezávislý. Nikdo si mne nekoupil a nekoupí. Jedno z nepříjemných překvapení v Senátu spočívá právě v tom, že tzv. nezávislost senátorů (stejně jako u poslanců) má svoje meze. Tím, že být politikem je zaměstnání, pro mnohé dobře placené zaměstnání, se nezávislost někdy kroutí, zdá se mi. Bohužel tím pak vzhledem k nekvalitě takového prospěchářského rozhodování trpí celá země.

Jaká jihočeská témata se Vám podařilo prosadit?
Tuto otázku slýchám často, je však v podstatě nesmyslná. Senát jako zákonodárný sbor žádná čistě regionální témata neřeší. Ta mají mít na starosti městské a krajské samosprávy. Malou výjimkou jsou v letošním roce boje za “Zelenou Šumavu”, do kterých jsem se také zapojil. Názory některých rádoby ekologů mě, přiznám se, skoro děsí. Něco jiného je moje působení v regionu jako člověka, který je vrostlý do místních poměrů. Desítky let podporuji charitativní organizace, jako senátor v tom budu rozhodně pokračovat, ale nehodlám být konkrétní. Také se tím nechci vůbec chlubit, spíše apelovat na ostatní, aby, pokud mohou, přispěli alespoň trochou toho, co mají těm, kteří to potřebují mnohem víc.

Původní profesí jste právník a v předvolební kampani jste zdůrazňoval, že je potřeba zjednodušit české zákony. Podařilo se Vám v tomto směru zapůsobit? Můžete uvést některé konkrétní příklady?
To je také zajímavá otázka. Přesně tuto problematiku jsem letos konzultoval s některými znalci právního systému, protože je to klíčové pro budoucí úspěšné fungování celé naší země. Je pravděpodobné, že v budoucnu navrhnu nějaká systémová opatření, o kterém s odborníky diskutujeme. Prozatím by stačilo, kdyby někdo zabránil poslancům v dalších zasedáních (smích). Řekněme si upřímně, že sněmovna chrlí často hloupé až nesmyslné zákony. Náš právní systém je tak složitý, že se v něm už pomalu nevyznají ani soudci. Tohle nepovede k ničemu dobrému a čím dál více lidí, se kterými se o tom bavím, to začíná tvrdě poznávat ve svém každodenním životě.

Co považujete za největší úspěch Vašeho dosavadního působení v Senátu?
Největším úspěchem je určitě to, že jsem se nezbláznil a zůstal jsem, aspoň doufám, normální. Práce v Senátu je v principu týmová, takže považuji za svůj úspěch každé hlasování, ke kterému se se mnou přidá většina.

Co se Vám dosud z toho, co jste měl v plánu, nepodařilo?
Je brzy tohle hodnotit. Mé plány jsou jednoduché - zabránit prosazování nesmyslů do našeho právního řádu a také pomoci při udržení svobod normálních lidí. Co z toho se podaří či ne, to bych hodnotil až po uplynutí mandátu. Samozřejmě mě štve, když evidentně špatný a nepromyšlený zákon, který Senát poslancům vrátí, doputuje zpět do sněmovny a ta jej opět schválí. Právní guláš, který si tu pomalu vaříme, se postupně přestane dát jíst.

S čím se na Vás Jihočeši nejčastěji obracejí?
Toho je hodně, protože Jihočechů se právní řád dotýká stejně, jako všech ostatních občanů. Řešil jsem už taxislužbu versus Uber, waldorfské školy, řadu individuálních věcí, které se ani nedají zveřejnit, protože se jednalo o zcela privátní věci, mohl bych dlouho pokračovat. Senátor je totiž osobou, ke které se obrací lidé se svými trápeními, se kterými neuspěli u úřadů či jinde. Velice si vážím důvěry lidí, i když ne vždy mohu pomoci. Bohužel.

Jaký je Váš postoj k neshodám pražského primátora Zdeňka Hřiba s partnerským Pekingem? Dostává od české politické reprezentace dostatečnou podporu?
Je to zvláštní konflikt. Čína bude bezpochyby do budoucna a celosvětově zásadní velmoc. Může to být samozřejmě nebezpečné. Stát sice deklaruje, že souhlasí s politikou jedné Číny, ale tím také dává ruce pryč například od represí v Hong Kongu. Lidé v Hong Kongu jsou na tom přitom velice podobně, jako my před třiceti lety. Chtějí nezávislost na kontinentální Číně, jenže proti této komunistické mocnosti se otevřeně nikdo nepostaví. Mám tak radost z toho, že se Praha postavila k věci čelem. Pokud byla smlouva o spolupráci jednostranně nevýhodná, máme přece plné právo se svobodně rozhodnout ji zrušit. I když jsme jen trpaslík tváří v tvář obrovi.

Jste členem Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. V minulém týdnu Turecko zaútočilo na Sýrii. Jak by mělo z Vašeho pohledu reagovat NATO?
Chystáte mi otázky, jako bych byl král Šalamoun. Turecko bylo dlouhou dobu platným členem NATO, tato agrese však jde přímo proti poslání této organizace. Nejsem expertem na mezinárodní vztahy, ale tuším, že se teď v centrále aliance potí hodně generálů. Sám tuto agresi zcela odsuzuji. Nemám dobrý pocit ani z toho, že tento konflikt opět nahrává muslimským radikálům.

Jaké další kroky podnikne Senát nebo vy jako Senátor v pokračování podání ústavní žaloby na prezidenta Zemana. Pokud nějaké jsou vůbec nějaké další kroky jsou v plánu?
Podívejte. Všichni samozřejmě dopředu dobře věděli, že tato žaloba nemůže projít. Přesto jsem byl jsem jedním ze senátorů, kteří hlasovali pro. Nejde totiž vůbec o prezidenta Zemana jako jednotlivce. Všichni bývalí polistopadoví prezidenti mají za sebou kroky, které byly možná sporné. Ta žaloba byla tedy jednak výrazem nesouhlasu se stylem prezidenta současného, ale také i tlakem na to, aby Ústavní soud dal jasné mantinely a řekl, jak do budoucna budeme vykládat naši Ústavu. Prostě a jednoduše aby příští prezidenti věděli jasně, kam až si mohou dovolit zajít. Je to takhle jednoduché a byl by klid.

Jak Vám Senát změnil život? Musel jste hodně upozadit Vaše dřívější profese. Zbývá Vám čas a soustředění na hudbu a skládání?
Momentálně se snažím hubnout, sezení na schůzích je dost nezdravé. Také jsem musel hodně ubrat ze hraní golfu, letos jsem na něj neměl čas. V létě jsem ve volném čase skládal, vytvořil jsem hudbu k celovečernímu dokumentu Viliama Poltikoviče “Příběh tantry”, a do příštího roku mám ještě další skladatelské plány. Rozvrh Senátu je ale na prvním místě.

Můžete prozradit jak daleko jsou práce za Zvonu Svobody?
Zvon Svobody je výsledkem zvláštní shody okolností, které se mi přihodily letos v létě. Zatím snad mohu říci jen to, že se bude jednat o dárek všem Jihočechům, kteří si váží naší země a znovunabytých svobod, protože podíváme-li se po světě, je pořád mnoho míst, kde lidé o své svobody přicházejí. Rád se o tom více pobavím v okamžiku, kdy bude vše připraveno.