Tvorba zákonů je řemeslo, které je možné dělat, ostatně jako každé jiné řemeslo, dobře nebo špatně. Kvalita legislativní práce přitom závisí nejenom na promyšlené práci odborníků v oblasti práva, ale stejnou měrou na schopnosti vnímat praktické dopady schvalovaných změn zákonů.


Vládní novela zákona o ochraně přírody a krajiny zabývající se ochranou národních parků byla připravena po mnohaměsíční a velmi podrobné diskuzi, a to nejen se zástupci obcí v radách národních parků, ale se stovkami odborníků na ochranu přírody a na právo životního prostředí. Diskuze v poslanecké sněmovně byla dlouhá a náročná a snad právě proto nakonec 121 poslanců odsouhlasilo návrh novely s několika přijatelnými úpravami. S úpravami, které respektovaly dohodnutou koncepci novely a mohou být v praxi používány bez rizika nejasností, sporů nebo poškození přírody v našich národních parcích.

O Národním parku Šumava čtěte také ve speciálním tématu.


Senát se bohužel rozhodl jít jinou cestou nežli poslanecká sněmovna a senátoři těsnou většinou odsouhlasili třicet pozměňovacích návrhů, kterými chtějí zcela změnit osm klíčových paragrafů zákona, které se týkají ochrany přírody v národních parcích. Návrhy senátorů přitom mění nejenom vlastní definici národních parků, ale staví doslova na hlavu 25 let fungující systém jejich ochrany. Požadavek senátorů, aby na území národních parků nebyla ochrana přírody upřednostněna před turistikou, rekreací a regionálním rozvojem, je nejenom absurdní, ale pro všechny naše národní parky jednoznačně likvidační. Senátoři se tím pokoušejí vložit do zákona pověstné „dračí vejce". Nedomyšlenosti a chyby, které obsahují senátní pozměňovací návrhy, povedou v praxi jednak k obtížné použitelnosti takto upraveného zákona a zcela jednoznačně také k dlouhé řadě soudních sporů. I to může být pochopitelně záměrem jednotlivců, kteří senátorům návrh podstrčili, byť jejich skutečnou motivaci samozřejmě neznám. Jisté však je, že pokud senátní návrh zavádí nedefinovatelné pojmy a ruší logické vazby v zákoně, čímž způsobuje jeho nefunkčnost, jedná se o výsledek velmi nekvalitní legislativní práce. Za zcela nepochopitelný krok a další důkaz nedomyšlenosti senátních návrhů je jejich požadavek, aby v uzavřených obydlích na území národních parků bylo zakázáno používání repelentů a látek na likvidaci obtížného hmyzu, přičemž v zahradách a v lesních školkách je naopak podle senátorů možné používat jedy naprosto neomezeně. Udivuje mě, že i tyto na první pohled srozumitelné chyby, které přinesou problémy hlavně lidem žijícím a pravidelně se rekreujícím na území národních parků, nevadí představitelům obcí, kteří na stránkách nejrůznějších médií hlasitě tleskají senátním pozměňovacím návrhům.


Jako důkaz, že občas pravá ruka neví, o čem levá hlasuje, je v médiích deklarovaná snaha senátorů posílit postavení obcí v národních parcích. Výsledek jejich hlasování je však přesně opačný. Senátoři navrhují schvalovat významné dokumenty v národních parcích ministerskou vyhláškou a berou tak obcím možnost uplatnit svoje námitky, které by podle návrhu MŽP obce uplatnit mohly. Pravomoci obcí jsou v návrhu senátorů oslabeny také zpochybněním účelu rady národního parku. Možná si předkladatelé změn vlastní návrh jen špatně přečetli, každopádně však nedomysleli, že zpochybnění postavení rad národních parků vede v konečném důsledku k omezení možnosti obcí vyjadřovat se k činnosti správ národních parků.


Legislativní práce je vskutku řemeslo. A dobrý švec se pozná nikoli podle toho, jak hlasitě kritizuje práci jiného ševce, ale podle toho, zda se boty z jeho dílny dají vůbec nosit bez rizika, že si v nich zničíme nohy.


Vladimír František Mana, náměstek pro řízení sekce státní správy MŽP