Vím, že učíš na ZŠ ve Zbytinách. Je lepší být žákem nebo učitelem?
V roli učitele jsem teprve krátce, zatím se mi velmi zamlouvá, alespoň vím, co mě druhý den ve škole rámcově čeká. Po ukončení studia, jsem krátce zadoufala, že už mě nikdy nikdo z ničeho nebude zkoušet a v praxi jsem naopak zjistila, že před většími nebo menšími zkouškami ze strany dětí stojím skoro každý den. Za katedrou už pro mě ale zkoušky nebývají tak náročné, jako bývaly. Pro pedagogický sbor jsem také jistě příjemnější jako kolegyně než žákyně.

Jsi jedním z trenérů v LY:KO klubu Prachatice. Pověz nám něco o vaší činnosti…
Náš oddíl má bezmála sto členů v dětském věku, kteří se věnují cyklistice a sjezdovému lyžování na závodní nebo rekreační úrovni. Chod klubu zajišťují tři trenéři s výraznou pomocí rodičů. Tréninky probíhají několikrát týdně hlavně v Prachaticích a jeho okolí, na základně v Nové Peci a v zimě potom v nedalekém lyžařském areálu Hochficht.
Již druhý rok nám Svaz lyžařů České republiky přidělil statut Sportovní středisko jihočeského kraje, tudíž se našich tréninkových jednotek a soustředění zúčastňují i sportovci ostatních jihočeských týmů. Historicky navštěvuje LY:KO klub právě teď největší počet dětí, přesto stále rádi vítáme děti nové sportovně „zapálené".

Jaké dosáhli vaši svěřenci nejlepší výsledky?
Nová etapa a nábor LY:KO klubu se datuje zhruba čtyři roky zpátky, proto je většina našich členů ve věku do deseti let a na velké závody a úspěchy teprve čekají.
Na lyžích se žákům v uplynulé sezoně podařilo nominovat na Zimní olympiádu dětí a mládeže, v krajském přeboru na Zadově získali tituly krajských přeborníků.
V horské cyklistice sbíráme medailová umístění též na krajské úrovni, v Českém poháru se teprve rozkoukáváme. Těší mě úroveň naší přípravky a předžáků, jenž je velkým příslibem do budoucna.

Jsi výborná in-line bruslařka. Jak ses k tomu sportu dostala?
Sport je pro mě velkou zábavou, ať zimní nebo letní, kolektivní nebo individuální. Odmala jsem bruslila s kluky okolo domu a hrála in-line hokej. K rychlým bruslím mě přivedli až kamarádi – závodní in-linisti – z vysoké školy, když zjistili, že jim na obyčejných bruslích téměř stačím. Přemluvili mě, a nebylo to moc těžké, ať závodění také zkusím a mně se prohánění ve velkém balíku bruslařů zalíbilo.

Jaké největší úspěchy máš v tomto sportovním odvětví?
Jsem sběratelka pódiových umístění, ale vyhrávat neumím. Z mistrovství republiky už vlastním několik bronzových i stříbrných medailí. Zlatě se blýskají jen kovy z akademického mistrovství české republiky. Největší oslavu a radost mi doposud přinesla loňská bronzová medaile z největšího týmového závodu Evropy, kterou jsem získala s česko-slovenským výběrem v závodě Le Mans, kde se štafetovým způsobem závodí po 24 hodin. V tomto týdnu vyrážíme za obhajobou, držte nám palce!

Máš nějaké životní motto?
Je lepší dělat špatně dobrou věc, než dobře věc špatnou.

Jaký byl nebo je tvůj vzor?
Nikdy jsem neměla vyloženě vzor v nějaké konkrétní osobě, ale vždy jsem se snažila vzít si z každého jen to nejlepší.

Příště bude na otázky Evy Šodkové odpovídat Milena Matějková z DDM Prachatice.


Text: Ondřej Babka