Po Mnichovu je pak obsadil Hitler a Němci si na nich zkoušeli svoje zbraně. Dostalo se jim do ruky dobré cvičiště proti Francouzům, podle kterých se české bunkry stavěly. Některé byly po válce zdemolované, jiné ničivý nápor ustály, například proto, že by jejich demolice poničila jiné stavby v jejich blízkosti.

Řopík vzor 37Schéma lehkého objektu vz. 37A.



1 - čelní stěna 2 - ochranné „ucho“ 3 - kulometná střílna 4,10 - odvětrávací otvory (pro odvod zplodin střelby) 5 - vyústění granátového skluzu 6 - vchodová střílna 7 - mřížové dveře 8 - pancéřové dveře 9 - periskop 11 - háky na uchycení ostnatého drátu nebo maskovací sítě. 

- nejobvyklejší je typ A, který má 2 střelecké místnůstky a 2 střílny působící do boků- vchod zezadu, kryt mřížovými vraty, chráněný střílnou a granátovým skluzem- chodba se dál lomí a je osazena pancéřovými dveřmi- k obraně se nejčastěji používal lehký kulomet, a to v levé i pravé střelecké místnosti- posádka čítala 7 mužů- vydrželi bez zásobování municí a potravou jeden týden

Na Českobudějovicku se tak například dochoval bunkřík vzoru 36 u Borovan, který měl chránit most přes Stropnici střelbou do předpolí ze střílen orientovaných přímo proti nepříteli.

„Taková střílna byla velmi zranitelná a můžeme se s ní setkat jen u původních řopíků z roku 1936. Pozdější vzor 37 se stavěl vždy v souvislé linii, kdy střílny určené k boční nebo ke kosé palbě poskytovaly ochranu svým sousedům, kdy každý z objektů byl chráněn alespoň 2 sousedy a k nepříteli se obracel mohutnou betonovou stěnou krytou navíc kamennou rovnaninou a hliněným záhozem,“ vysvětlil Jiří Fanta, milovník válečné historie a vnuk československého důstojníka, plukovníka Ludvíka Fanty.

SOSÁCI STÁLI PŘED BUNKRY
„Dědeček mi říkal, uvidíš, až budeš mít jít na vojnu, nebude se ti chtít. A měl pravdu. V době, kdy jsem měl nastoupit vojenskou službu, jsem v tom neviděl smysl, a protože jsem povinně už nemusel, tak jsem se armádě vyhnul. Později jsem se ale i právě kvůli dědečkovi začal o vojenskou historii zajímat,“ vysvětluje muž svoji složitou cestu od armády a později zpátky, kdy mi vypráví do detailu, jak vypadalo lehké opevnění, obklopen asi deseti figurínami oblečenými do různých uniforem mimo jiné i Stráže obrany státu – SOS.

„Říkalo se jim ,sosáci ‘ a byli mezi nimi příslušníci četnictva, finanční stráže, policie a vojenských posil.Tito muži nastupovali na hranice ještě před linii lehkého opevnění a hlídkovali i při horkém září 38. Tenkrát jich tam zemřelo při obraně státu více než sto. Měli za úkol odrazit první nápor nepřítele, než proběhne mobilizace armády a tato obsadí budovanou pevnostní linii. K tomuto boji ale již nikdy nedošlo,“ vypráví zaníceně Jiří Fanta. „Myslím si, že s ráznou a aktivní podporou Spojenců bychom dokázali zastavit válku. Ale o tom dneska už můžeme jen vést diskuse,“ dodává.

Opevnění patřilo k nejlepším

Muzeum čs. opevnění Klášter funguje již 25 let.Muzeum čs. opevnění Klášter naleznete na Novobystřicku. Tvoří ho 8 objektů lehkého opevnění (LO) vybudovaných v létě 1938 po anšlusu Rakouska k Německu. Muzeum vede Miloslav Sviták.

„Mezi Českým Krumlovem a Starým Městem pod Landštejnem bylo na hlavním obranném postavení vybudováno 478 objektů LO,“ uvedl Miloslav Sviták, podle něhož patřilo naše opevnění k nejlepším v Evropě. Řopíky měly jednu nebo dvě střílny. Nejvíce byl používán dvoustřílnový typ. Měl osádku 7 vojáků. Jako výzbroj se používaly lehké a těžké kulomety. Stěny byly z kvalitního železobetonu, silné 50 - 80 cm.

Ukončení sezóny:Muzeum čs. opevnění Klášter bude otevřeno v pátek 28.9., a sobotu 29.9. u příležitosti 80. výročí mobilizace čs. armády, a to v časech 10 - 17 hodin. Bude to naposledy v tomto roce, poté už budou objekty zazimovány.

Odolávaly dělostřeleckým granátům do ráže 10 cm. Byly budovány i objekty v zesílené odolnosti, se stěnami silnými 80 - 120 cm, a ty odolávaly zásahům 15 cm dělostřeleckého granátu. Řopíky měly dvojí uzávěr vstupu - vchodovou mříž chráněnou vchodovou střílnou pro pistoli nebo pro pušku a ocelové dveře. Dále byly vybaveny dvěma zrcátkovými periskopy a granátovým skluzem.

Koncem září panovaly téměř každodenní boje v pohraničí se sudetoněmeckým Freikorpsem. Co se týká opevnění, došlo k napadení stráží henleinovci.