Vzpomeneš si na svou první básničku?

To bylo poměrně pozdě, někdy v devatenácti. Do té doby jsem psal, už někdy od osmi let, povídky. První básnička prozrazovala moji naprostou bezradnost, vlastně to byl zrýmovaný popis večerních hor. Teprve po první zkušenosti s poezií Halasovou jsem začal tušit, o co v poezii jde.

Jak jsi se stal meteorologem?

Moje nejranější vzpomínky jsou spojeny s bouřkami, divokou jarní sněhovou přeháňkou, zapadajícím sluncem v přízemní mlze krušnohorského lesa a pravidelně i s prvním sněhem, na který jsem čekal až nábožně. Atmosférické jevy jitřily moji fantazii. Bál jsem se jich a zároveň mne neodolatelně přitahovaly.

Co má společného počasí a poezie?

Energie větru a citového prožitku v lyrice mají svůj společný zdroj, pramen. Rytmy verše a padajících kapek v dešti unášejí lidskou touhu po snění, spočinutí. A co je důležité: člověk by se měl umět nechat překvapit a okouzlit: třeba zrovna básnickou inspirací nebo neočekávaným příchodem studené fronty. Jistě existuje souvislost mezi kompozicí básně a oblohy plné mračen.

Jak velká část tvé tvorby se týká počasí?

Protože píši především přírodně milostnou lyriku, tak nějaký déšť, vichr, mrak či paprsek obsahuje takřka každá moje báseň, ať už v metafoře, či v přímém pojmenování. Píši také duchovní lyriku, kde se objevují motivy převzaté z počasí jako symboly odkazující k hlubšímu sdělení. Ale ty ses ptal na procento, že? No, možná tak devadesát procent mých básní tak, či onak o počasí zavadí.

Jak nejraději lenošíš?

Lehnu si k potoku a naslouchám jeho šumu. Sedím někde na hoře, kde je dobrý rozhled, a čtu ve vzdálených hřebenech hor. Lenošení je odevzdání se. Ovšem má i svůj druhý rozměr, odevzdávat se člověk může i své energii, třeba běžet do prudkého kopce. Jde o to se k ničemu nenutit, nekalit své nitro úplně zbytečnými informacemi a obavami. Třeba jen tak pomalu bezcílně jít, vnímat krok za krokem a dívat se, jak pod botami mizí barevné lístky podzimu.

Příští úterý Roman Szpuk dává otázky spisovateli a železničáři Romanu Kozákovi.

Ptá se Jaroslav Pulkrábek
Narodil se v Praze 25. května 1964. Vystudoval střední školu v oboru silnoproud a elektrotechnika. Na Šumavu se přistěhoval v roce 1988. Je ženatý a má čtyři děti. V současné době je ředitelem MěKS ve Vimperku. Ve volném čase je místonáčelníkem Junáka. Je externí spolupracovník Deníku.

Odpovídá Roman Szpuk
Narodil se v Teplicích 4. září 1960. V roce 1980 maturoval na Střední průmyslové škole v Teplicích a začal studovat na Vysoké škole ekonomické. V roce 1989 se s rodinou přestěhoval do Vimperka. Nyní pracuje na meteorologické stanici na Churáňově. První povídky uveřejnil v roce 1982.