Ale nepředbíhejme. Když ve čtvrtek 11. února krátce po 13. hodině zvedala na svém českobudějovickém pracovišti telefon, nemohla ani zdaleka tušit, že bude vzápětí jedním z hlavních hrdinů příběhu se šťastným koncem. Dokázala totiž po telefonu radit budoucímu otci ze Strakonicka při porodu svého děvčátka ještě před příjezdem záchranky. „Když jsem pak přišla z práce domů, měla jsem nádherný pocit. Hned je nějak lépe na světě, když má taková událost šťastný konec. Nebývá to pravidlem,“ říká v rozhovoru pro Deník Lenka Dvořáková.

V tento okamžik už víme, že vše dopadlo dobře a na svět přišla malá Elenka. Jak navádění tatínka vypadalo v reálu?

Není to zrovna standardní událost, ale i takové se stávají. Nejdůležitější je , jak reaguje osoba na druhém telefonu. Jestli dokáže přesně plnit vaše pokyny a nezmatkuje.

Tatínek ze Strakonicka obstál?

Byl skvělý! Okamžitě přepnul telefon na hlasitý odposlech, takže vše slyšela i maminka. Přesně dělal vše, co jsem mu říkala, nezmatkoval, nebál se. Velké štěstí také bylo, že záchranka už byla na cestě, takže jsme nemuseli řešit podvazování pupeční šňůry. Když se v telefonu ozval křik té malé, byla to obrovská úleva. Ten chlap si zaslouží velký obdiv. Když jsem se ho ptala, co že se nám to narodilo, řekl: „Já ani nevím, zapomněl jsem se podívat.“

Tým z obchodky. Na snímku studenti ekonomického lycea Obchodní akademie, Husova 1, České Budějovice Jan Kodad a Vít Fyrbach.
Studenti navrhli, jak vylepšit naučnou stezku kolem Vrbenských rybníků

A co vy? I když jste školená profesionálka, jistě ve vás také trochu hrklo.

Jak říkám, není to úplně běžné. Musela jsem se přesvědčit, že jde o zcela normální fyziologický porod. Že není předčasný, že maminka není nemocná a podobně. Ale všechno bylo v pořádku a maminka už jednou rodila, takže věděla, co má dělat.

Jak dlouho pracujete jako dispečerka záchranky?

Čtyři roky, předtím jsem ale pracovala jako zdravotní sestra.

Zažila jste během těch čtyř let nějakou podobnou událost?

Když jsem nastoupila na záchranku, poslouchala jsem v rámci zaučování hovory kolegyň. Tak dva nebo tři byly právě o porodech. Ale každý je jiný, neexistuje na takovou událost šablona.

Promiňte tuto otázku, ale zažila jste i rub mince, tedy smutný konec?

Bohužel, ano. Zažila. Senioři jeli autem a měli sebou asi desetiletou vnučku. Tu babičku ale něco štíplo, asi vosa. Jenomže neměli sebou žádné potřebné léky na alergickou reakci a babička byla silně alergická. Ta holčička byla skvělá, dokonce je donutila vrátit se do kempu, kde předtím byli, ale bylo to marné. V tu chvíli bylo nejdůležitější udržet tu odvážnou dívenku v klidu, protože prožívala opravdu hrozné chvíle. Do teď mám v paměti její větu. A neumře mi ta babička?