Zvolen byl v roce 2016 ve složité volbě, při které se akademický senát dlouho nedokázal shodnout na výběru nového rektora a Tomáš Machula se jím stal až ve druhém kole čtvrté volby. Co se mu podařilo, co se na univerzitě pod jeho vedením změnilo a co říká o novém rektorovi? Na to odpovídá v bilančním rozhovoru, který poskytl Deníku.

Osmačtyřicetiletý docent Tomáš Machula je katolický teolog a filosof pocházející z Kyjova. Vystudoval chemii životního prostředí a pak i teologii a filosofii. Na teologické fakultě Jihočeské univerzity přednášel hlavně filosofickou antropologii, filosofickou etiku a středověkou filosofii. Dvě volební období byl děkanem teologické fakulty Jihočeské univerzity a poté čtyři roky rektorem. Ve funkci ho od dubna nahradí profesor Bohumil Jiroušek z filosofické fakulty, který dělal v tomto volebním období prorektora pro vnitřní hodnocení. Zvolen byl hladce třiadvaceti hlasy hned v prvním kole první volby.

Už bilancujete, anebo ještě máte jako rektor plno práce?
Rád bych už bilancoval, ale mám toho stále moc. Jsme v období, kdy se připravuje rozpočet. A to je obrovská práce.

Co vás tedy čeká do konce volebního období?
Dotáhnout rozpočet univerzity a dotáhnout s tímto vedením práci na materiálech pro velké hodnocení podle takzvané metodiky 17 plus. Je to první komplexní a mezinárodní hodnocení univerzity v rámci této metodiky. A také nás čeká rozjetí přípravy nového strategického záměru univerzity.

Měnilo se za vašeho vedení univerzity něco na fungování rozpočtu?
Co jsem nastoupil do funkce rektora, tak jsem připravoval mohutně metodiky k rozdělování peněz, které dostáváme. Většina univerzit to rozdělovala dřív tak, že jak to přišlo shora, tak to rozdělili dál. A já jsem s tímto přestal a začal jsem pracovat na metodikách rozdílení prostředků na fakulty. A také na tom, aby ty metodiky nebyly jen o tom, jak prostředky pro fakulty rozdělit, ale i jak podporovat něco nového a kvalitu.

Jak ten nový systém hodnotíte?
Dá se říci, že nová metodika je z 95 procent pevná, prodiskutovaná a vyzkoušená a nevzbuzuje zásadní emoce mezi fakultami. Mělo by to fungovat dlouhodobě, aby člověk podle toho mohl vypočítat, co bude za dva za tři roky.

Začali jsme tím, co vás čeká do konce volebního období, ale zeptám se, i co vás čeká po jeho konci? Budete se vracet na teologickou fakultu?
Samozřejmě. Těším se, že zase budu mít víc času na to učit, číst a psát. Mám v šuplíku spoustu věcí, na které nemám čas a které potřebuji dotáhnout. A těším se i na interakci se studenty, která je pro mě teď menší. Nyní učím tak dvě hodiny týdně a často musím mít záskoky. Tak se těším – proto jsem na univerzitu šel. Ne abych dělal funkcionáře.

Pojďme ale od začátku. Dělal jste dvě volební období děkana teologické fakulty…
Pak jsem se už těšil, že budu mít klid, ale před těmi čtyřmi lety došlo na univerzitě k obtížné situaci s volbou rektora. Proti tehdejšímu rektorovi se postavila velká část senátu a vždy o hlas o dva se mu nepodařilo se dostat do dalšího kola. A ve čtvrtém kole jsem se nechal umluvit, že bych mohl být rozumný kompromisní kandidát a byl jsem zvolen.

Takže to nebyl váš nápad?
To není o tom, že člověka to ani nenapadne. Rozhodně jsem to ale neplánoval a dělat jsem to nechtěl. Lidé mi průběžně říkali, že by to bylo dobré, ale já jsem říkal, že opravdu už nechci. Ale pak byla situace taková, že jsem si řekl, že by to opravdu mohlo pomoct volbu vyřešit. Takže jsem se rozhod ke kandidatuře několik dní před uzavřením kandidátek.

Jak to rozhodnutí dnes hodnotíte?
Myslím, že jsem se tehdy rozhodoval docela promyšleně. Myslím, že to bylo potřeba a kus práce se udělal. Myslím, že jsem to úplně nezvrtal.

Změnilo tedy vaše působení v roli rektora rozdělení, které na univerzitě panovalo?
Já jsem byl zvolen o jeden hlas. Takže i moje volba prošla tak tak. Univerzita byla rozhádaná. Myslím si, že pak se jí podařilo docela uklidnit. Alespoň to byla jedna z priorit mých i kolegů prorektorů. Na univerzitě jsou tradiční pnutí třeba mezi zemědělci a přírodovědci a tak podobně. A já se snažil to změnit. Nechci říkat, že vždy s úspěchem a máme tu ráj, kde žijí vlci a beránci pospolu, ale teď je tu taková normální situace, kdy rozpory nejsou destruktivní.

Co vlastně univerzitu rozděluje?
Jsou tu jiné zájmy. Jiné zájmy má třeba přírodovědecká fakulta, která má obrovskou vědeckou produkci a jiné zájmy má třeba zdravotně-sociální fakulta, která připravuje lidi pro praxi. Velkým dílem je to tedy přirozené a je důležité to udržet tak, aby nám rozpory nepřerostly přes hlavu.

Jak silné je na univerzitě vnímání, že jednotlivé fakulty jsou součástí univerzity?
Podle mě v tom máme stále deficit. Myslím, že by pro nás měla být mnohem důležitější univerzita jako celek a fakulty jsou v zásadě provozní a organizační záležitost. Značka, pod kterou učím, by měla být Jihočeská univerzita. A tohle tu moc není.

Nehraje v tom roli i otázka jednoho kampusu a sjednocení na jedno místo?
Máme čtyři fakulty v kampusu – přírodovědeckou, ekonomickou, filosofickou a zemědělskou. Rybářská je v kampusu také částečně. A ve městě jsou teologická a pedagogická a kousek za kampusem je zdravotně-sociální fakulta. Většina fakult je tedy v kampusu a myslím, že to, že je univerzita rozdělená, s kampusem nesouvisí. Spíš je to o vnímání celku. My jsme vznikli před třiceti lety a už tady dvě fakulty samostatně existovaly. Ty svou identitu dlouho táhly jako fakultní značku. Ještě před více než dvaceti lety také měly fakulty právní subjektivitu. Byla to tedy v podstatě federace fakult. - Jde tu o změnu mentality, která proběhne postupně.

Myslíte, že se to mění? Co by pomohlo tomu, aby studenti mysleli víc tak, že studují na Jihočeské univerzitě a ne že studují svou fakultu na nějaké univerzitě?
Jedna z věcí, která tomu pomohla, je jednotný visuální styl univerzity. Ten se zaváděl za předchozího rektora a myslím, že je to jedna z obrovsky povedených věcí. Také budeme připravovat nový univerzitní web. Teď má každá fakulta svůj a jsme každý pes jiná ves. I když jsou graficky podobné, liší se. A teď se připravuje jednotný mustr. Bude tam třeba celouniverzitní nabídka studijních programů. Zájemce o studium tak nebude muset rozklinkávat každou fakultu.

Byla jednota univerzity hlavním tématem, které jste čtyři roky řešili? Co zásadního jste se svými prorektory ještě udělali?
Kompletně jsme předělali kompletní vnitřní legislativu podle novely vysokoškolského zákona. To nebylo úplně jednoduché – vše se muselo prodiskutovat i projednat v akademickém senátu a registrovat na ministerstvu. To bylo hodně práce, která není tolik vidět. Navíc bylo těžké to udělat tak, aby se podle toho také dalo žít. Dál to bylo projít institucionální akreditací, kterou jsme v devíti oblastech získali. A za další jsme připravili metodiky rozpočtování a vnitřního hodnocení. To se mi zdá, že byl obrovský kus práce. A připravili jsme investiční akce, které se budou realizovat teď, když na ně budou dotační prostředky. Bude se kompletně rekonstruovat aula, bude se stavět nový pavilon chemie. Proběhla už rekonstrukce jedné koleje a druhá se bude opravovat vzápětí. Za mě peníze moc nebyly, teď budou, ale my jsme udělali vše proto, aby nyní byly a dalo se začít.

A co se realizovalo za nové věci v průběhu vašeho mandátu?
Když jsem nastoupil, tak se otevíraly některé věci jako třeba školka, respektive univerzitní dětská skupina. To připravilo předchozí vedení a já jsem slavnostně stříhal pásku. Podobné to bylo u studentského klubu, kde je i centrum pro studenty se specifickými potřebami. Také se rekonstruovala kompletně kolej K1. Před dokončením je simulační laboratoř lékařských oborů pro zdravotně-sociální fakultu. A také jsme připravili řadu věcí, které zase bude otevírat příští rektor.

Které to budou?
Jednak ta zmíněná aula. Ta by měla být hotová v roce 2022. Za budovou zemědělské fakulty jsou staré pavilony, které přestavíme na pavilon chemie. Díky tomu se uvolní prostory pro přírodovědeckou fakultu. Kompletně bude rekonstruován objekt na Mlýnské stoce. To je dlouhodobě nevyužívaný dům. Do správy ho dostane teologická fakulta. Bude tam hlavní centrum celoživotního vzdělávání. To se hodně rozvíjí právě na teologické fakultě.

To byly věci, které se povedly. Co se vám nepovedlo, bylo složité a vyšumělo?
Jedna z věcí, která se nepovedla a kterou jsem místo stříhání pasky musel s odpuštěním zaříznout, byla technika na univerzitě. Předchozí rektor dotáhl do poslední fáze příprav velice zajímavý projekt centra pro výuku technologických oborů. Počítalo se, že do toho půjdou hlavně přírodovědecká a zemědělská fakulta, že v tom spojí síly. Bohužel ale obě ty fakulty od toho nakonec šly pryč. Bylo v tom hodně příprav, ale nešlo tam jen o vůli fakult, ale i o finance univerzity, které byly v té době na nejnižší míře. Těch důvodů bylo více a někdo musel říct stop a to jsem musel být já.

Ještě některé věci nešly podle plánu?
Nepodařily se některé kroky k akreditacím. Žádali jsme o větší míru akreditací a dali nám jenom část. Nebyli jsme úspěšní třeba v těch vyšších stupních u zemědělství a ekonomie. To mě mrzí. Je to výzva do budoucna. Také se nepodařilo, tak jak jsme si představovali, udělat spolupráci fakult v oblasti výuky učitelství. Fakulty na tom spolupracují, ale my jsme to chtěli ještě dokonaleji. Chtěli jsme jeden velký studijní program učitelství, aby bylo jednoduché pro studenty migrovat mezi fakultami. To už jsou ale takové technicistní detaily. Provozních problémů byla spousta.

Jak tedy teď po čtyřech letec hodnotíte své rozhodnutí na rektora kandidovat?
Myslím, že řada věcí se podařila. I po vědecké stránce jsme hodnoceni velmi dobře. Dostali jsme se třeba do některých mezinárodních žebříčků, ve kterých jsme nebyli. Takže se dá říct, že se pohybujeme mezi pěti až sedmi nejlepšími univerzitami v naší republice. Získali jsme institucionální akreditace – ne tak jak jsme si představovali, ale ve většině ano. Myslím, že se s kolegy, kteří se mnou ve vedení byli, nemusíme stydět a kus práce jsme udělali a univerzitu jsme posunuli někam dál.

Co ty čtyři roky dali vám osobně?
Univerzity jsou samosprávné instituce. To znamená, že se vždy někdo musí obětovat a ideální je, když je to člověk, který má manažerské geny a chce to dělat a baví ho to. Na jedné straně máte někoho, kdo chce vládnout a pak máte vědce, který nemá o manažerství ponětí. A pak máte šedou zónu, do které se řadím. Máte nějaké manažerské schopnosti, ale chcete dělat vědu a vyučování. Já nemám tolik vůle dělat to manažerství a dělám to spíš proto, že bylo třeba, aby to někdo vzal. Prostě člověk má také nějakou odpovědnost vůči instituci a rád to pro ni udělá.

Jak jste vnímal volbu nového rektora a debatu o pětidenní lhůtě, kterou měli kandidáti na zpracování vize univerzity a několik jich proto kandidaturu odmítlo?
Pět dní je asi minimum na zpracování takové věci. Ale ta otázka se týká senátu a ne rektora. Myslím, že je to krátká doba, ale kdo je schopen uvažovat o tom, že by rektora dělal, tak by měl zvládnout napsat svůj základní program i za tu dobu. Myslím, že kdo neví a začíná se rozmýšlet, co je potřeba, by na rektora kandidovat neměl. Lhůtu vyhlásil senát a byla stejně krátká pro všechny. A hlasovaly pro to všechny fakulty. V té chvíli nikoho nenapadlo, že by to mohlo být delší.

Jaký podle vás bude nový rektor? Pracovali jste spolu čtyři roky, byl jedním z vašich prorektorů. Jak hodnotíte jeho volbu?
Má zkušenost z funkce proděkana na filosofické fakultě a potom prorektora. Je to člověk, který je samozřejmě jiný než já. Některé věci bude zvládat lépe a některé hůř. To je normální. Já jsem ho poznal jako velice pracovitého člověka. Dovede věci dotahovat do konce. I po administrativní stránce je pečlivý a myslím, že myslí za univerzitu jako celek. To jsou jeho nejsilnější stránky. Prorektorské věci, které dělal, zvládal. Vím, jaké je to, když jste někde druhý a vypadá to, že jste ve vrcholovém managmentu, ale nikdy nemáte poslední odpovědnost. Až když jste rektor, je to jiné. Prostě se ukáže.