Alena Vandlíčková.Zdroj: Deník/ RedakceAlena Vandlíčková stála u zrodu prachatických Slavností Zlaté stezky, mnoho let vedla mladé mažoretky při ZUŠ Prachatice a vůbec vyzvedla prachatickou kulturu.

Na Alenu Vandlíčkovou vzpomínají osobnosti z Prachatic.

Miroslav Fuchs, Šumavský Ochotnický Spolek Prachatice:
Alena Vandlíčková zůstane pro mne osobně navždy synonymem pro obnovu Slavnosti Zlaté stezky, byt v poněkud skromnějším, o to vice přátelštějším pojetí a rozměru. Její jméno bylo a zůstane spjato také s divadelním životem, jenž dokázala podpořit jak co do nabídky profesionálních souboru, tak co do podpory amatérských spolku. Málokdo si dnes vzpomene, ze Prachatice patřily k výjimečným místům pro dospělé herce, ale i pro dětské soubory, které zde měly dokonce svou národní přehlídku.

Václav Franz, dirigent dechového orchestru Prachatice:
Já jsem Alenu začal vnímat už krátce po revoluci, kdy se začaly obnovovat Slavnosti solné Zlaté stezky, které s kolektivem křísila. Od té doby se z nás stali přátelé. Měla ráda lidi, kteří dělali něco ve svém volnu, ať už na kulturním nebo sportovním poli. Tato zpráva mne osobně velice zasáhla a je to jeden z lidí, kteří mi budou moc chybět.

Martin Malý, starosta Prachatic:
Na profesionálním poli jsem se Alenou Vandlíčkovou již nepotkal, přesto vím, že stále její jméno rezonovalo ve městě i na úřadě. Že dlouhodobě vedla KIS, obnovovala Slavnosti solné Zlaté stezky a na její práci se stále staví. Zůstane v Prachaticích zapsána jako výrazná osobnost na poli kultury.

Věra Houšková, ředitelka KIS Prachatice:
Alenu Vandlíčkovou jsem vnímala především jako člověka, který byl neoddiskutovatelně spjat s prachatickou kulturou. Pravidelně jsme se setkávaly nejen v prachatickém Městském divadle, které navštěvovala jako letitá předplatitelka, ale i při dalších příležitostech jako například vernisážích v Galerii Dolní brána. Měla jsem moc ráda její glosování právě zhlédnutých představení, kdy dokázala přesně vystihnout myšlenku, atmosféru i výkony herců. Nyní zůstane její místo ve 12. řadě hlediště Městského divadla prázdné.

Vlaďka Čapková, kamarádka:
Paní Alena Vandlíčková. …Pro mě Alča, tak svá a svérázná Alča. Jestli jsem někdy toužila po tom, aby mně někdo řekl pravdu do očí, tak stačilo zaběhnout a věděla jsem hned. Úžasná organizátorka a milovnice divadla, která si pamatovala hodně z historie města, jen škoda, že to nikdy nesepsala. …Bylo by to velmi zajímavé čtení bez servítků. Takhle sis to odnesla sebou. Bude se mi po Tvé upřímnosti a otevřenosti stýskat. …Alčo, budeš mi chybět. Měly jsme se 14. května sejít, už nepřijde.

Jiřina Dolejšková, vedoucí odboru kultury, školství a cestovního ruchu:
Je pro mne velmi bolestné psát těchto pár řádků.
Alena Vandlíčková byla moje první vedoucí, kdy jsem nastoupila na tehdejší Okresní kulturní středisko.
Byla to ona, která mne vedla mými prvními profesními kroky, byla moje učitelka, dávala mi cenné rady.
Zasloužila se o rozkvět kultury v Prachaticích. Stála jsem s ní u znovuobnovení Slavností Zlaté stezky.
Je na místě poděkovat za její práci pro veřejný život a přes toto smutné oznámení jsem hrdá na to, že jsem měla tu čest
s Alenou pracovat, že jsem získala cennou praxi pod jejím vedením, jsem ráda za její přátelství, laskavá slova, která mi byla povzbuzením v mé práci, v poslední době jsem byla šťastná i za sousedské popovídání.

Rozloučení s Alenou Vandlíčkovou se koná pouze v úzkém kruhu rodinném. Čest její památce.