Podle jeho slov jsou ve městě chodníky, které by si péči zasloužily více. Navíc, jak sám spočítal, zničených kostek, které bylo opravdu nutné vyměnit, bylo v této lokalitě 42. V souvislosti s tím upozornil například na chodník v Hradební ulici, kde je 26 rozbitých kostek. Odmítá argument, že chodník bude opraven při celkové rekonstrukci ulice. „A do doby, než se město pustí do opravy za miliony, tu budeme mít chodník rozbitý, když oprava by stála pár korun,“ upozorňuje.

Proč radní města zvedli ruku pro opravu části chodníku v Zahradní ulici?

Hana Mrázová: Jedním z důvodů, proč jsem s opravou souhlasila, je určitě postavení města Prachatice jako historického města. Péče o památky je u nás již tradicí a patří k nim i hradební systém a chodníky, které u něho jsou. Protože se s opravou chodníku již v minulosti začalo a má návaznost na další dvě ulice, které jsou již opravené, pokračujeme v podstatě v tom, co jsme začali. Navíc, jak se ukazuje, chodník byl více poškozený, než se možná na první pohled mohlo zdát. Je logické, že pokud se opravuje na jednom místě, obyvatelé města z jiné lokality mohou mít pocit, že třeba u nich by to bylo potřebnější. To je ale tak vždy se všemi opravami. Postupně se ale opravují všechny chodníky ve městě.

Vladimír Kuneš: Pokud se vrátíme do minulosti, kámen byl vždycky dominantou historických měst, koncepce celého města je jasná, záležitostí centra kamenná dlažba. Tento kousek by měl navazovat na dlažbu, která pokračuje po celém prstenci. Oprava není otázkou jen zítřka, ale budoucnosti, a to včetně praktičnosti zvoleného materiálu při případných opravách.

Radka Paulová: Rozumím argumentům, které zaznívají z řad veřejnosti či opozice a které kritizují rozhodnutí o opravě tohoto chodníku.  Ale rozhodnutí o opravě chodníku, resp. změně jeho povrchu je potřeba vnímat v kontextu určité strategie obnovy a údržby městské památkové rezervace, která je dlouhodobá a vychází také z rozhodování města v minulosti. Město Prachatice, jak v minulosti tak v současnosti, a věřím, že i v budoucnosti, chce rozvíjet a udržovat to, co jsme zdědili a to je bohatá historie a historické centrum včetně unikátního systému městských hradeb. A k tomuto systému hradeb patří i úprava chodníků kolem nich. 

Jana Krejsová: Protože už v minulosti jsme rozhodli, že chodníky kolem hradeb budou v kameni. Stejně tak jsem byla i pro dlažbu v Jánské ulici. Navíc věřím, že zámková dlažba se využije jinde.

Jan Klimeš: Důvodů bylo pochopitelně několik. Jeden z hlavních byl ten, že dlažba vykazovala, že není ve stavu, v jakém by v tak frekventované části města měla být. Druhý souvisí s dlouhodobou strategií, kdy chceme kolem hradeb prstenec z kamenné dlažby. Jsem přesvědčen, že za rok nebo dva už bychom neudělali dlažbu levněji než nyní. Bohužel se ukázalo, že kvalita zámkové dlažby je dnes již jiná, než před dvaceti lety, proto je kamenná lepší volbou.

Martin Malý: Chodník jako takový byl poškozený. Nelze posuzovat jen viditelný povrch chodníku, tedy kolik betonových kostek je na první pohled na povrchu poškozených, ale i spodní část, která vidět není, která bývá často doslova rozežrána od soli a vytváří pak propadlé lokální části jako v tomto případě. Bylo vyhodnoceno, že je ekonomičtější a lepší opravit chodník celý a najednou, než jej opravovat lokálně a po první, druhé zimní sezoně jej opravovat znovu, když víme že dlažba už dožívá. Musíme brát i ohled na požadavky památkové péče. Máme určitý rozbor, který ukazuje, že životnost kamenné dlažby je zhruba ve staletích, narozdíl od zámkové dlažby nebo asfaltového povrchu, který je dle zkušeností posledních let, řádově v jednotkách let, maximálně několika málo desetiletích. 

Vladimír Lang: Není to jen pár kostiček, které jsou vidět shora, špatné to bylo ale i zespoda, chodník byl zvlněný, kostičky se propadaly. Bylo nutné proto dlažbu vyndat a nahradit kamenem v souladu s ostatními chodníky.