Když Petr Chval ke konci letošního července vypověděl městu smlouvu o pronájmu kulturního domu, připadla městu povinnost splnit svou část této nájemní smlouvy. Ta ve zkratce obsahovala závazek o proplacení nákladů souvisejících se zhodnocením majetku města. Petr Chval do kulturního domu investoval osm set padesát tisíc korun, tedy částku, kterou by mu město splácelo formou sníženého nájmu. Ve chvíli, kdy nájemce smlouvu vypověděl, musí město podle smlouvy tuto částku splatit.


Tento fakt vyvolal mezi některými obyvateli města vlnu nevole. Tajemník města Petr Kotrba ale ujišťuje, že všechny kroky před třemi lety odsouhlasilo zastupitelstvo. „Teď je snadné krok odsoudit, ale tehdy to podle všech kompetentních bylo dobré řešení," upozornil netolický tajemník Petr Kotrba.

O čem se přou?
Někteří lidé tvrdí, že kulturní dům bylo možné opravit levněji 
a že město přijde o peníze zbytečně. Radní města ale chtějí smlouvu schválenou zastupiteli dodržet.  

Kdo nevydělá, ten si půjčí

Na dluhy jsme my, Češi, prevíti. Ale nemusíme se bát, nejsme sami. Mluví se o tom pořád. Jsme schopni si půjčit na každou pitomost a přitom tak nevědomky tiskneme do ruky hůl exekutorům, kteří nás chtějí vytlouci z kůže. Zdá se, že v jednadvacátém století jsme pokročili do doby zadlužování. A protože jediný směr, který známe, je vpřed, nemůže si naše společnost dovolit, aby se jí zastavil motor. Kdo nevydělá, ten si půjčí. Nemluvím jen o penězích, ale o obecném životě na dluh vůči času, přírodě i sobě. Nemožnost zastavit se nás nutí ke stále většímu zadlužování a odkládání splátek. Jedno je ale jisté, že stejně jako Netoličtí za svůj kulturák budeme všichni muset účty splatit. radek.stepanek@denik.cz