První zastavení bylo na kamenném můstku přes Mechový potok / Harlandbach. Jeden ze soumarů, František Kubů, již podle jména jde poznat, že pochází z Čech, tu vyprávěl členům karavany o historii staré obchodní stezky, po které se odedávna dopravovala sůl z Alp z Pasova.
Jen několik sáhů za hranicemi je očekávala ozbrojená družina z hradu Kaltenstein s halapartnami. Povinností starat se o bezpečnost soumarů na území Českého království je věcí prachatických. Ti zjevně svoje povinnosti zjevně zanedbávají, nikde nebylo možné vidět červenobílé české vlajky, vlajky s českým lvem, či prachatické vlajky se zkříženými klíči připomínající vyšehradské proboštství. Není to zodpovědné!
Však jsme již krátce po průchodu soumarů přes hranice zahlédli ještě na pasovském území bandu mužů na koních, kteří jistě neměli dobré úmysly.
Kaltenšteinští ozbojenci doprovázeli soumary na další cestě přes nebezpečné území v pralese v Čechách. Číhala tu četná nebezpečí, od přepadení přes nebezpečí napadení, přes napadení loupežníky či těžké nemoci, po zapadnutí do bezedných bažin šumavských rašelinišť.
Druhým zastavením byla ves České Žleby. Krátce po tom, co dorazili, aby dali napojit zvířatům, aby si trochu odpočinuli, i doplnily vypocené tekutiny, přišla je přivítat starostka první české vsi na jejich tažení - Stožce Drahomíra Stanžovská, přinesla výborné koláče, v hospodě na ně čekal řízek či guláš, a hlavně české pivo, někteří říkají, že to české je nejlepší pivo na světě.

Hynek Hladík