Bývala to sláva

Nový zvon, který od úterního dopoledne dělá společnost prozatím ztichlému zvonu Salve, přivezli pracovníci firmy Boroko do Prachatic již 27. dubna a až do tohoto úterý byl k vidění v kostele, kde byl také slavnostně 4. června vysvěcen. V úterý ráno znovu zvon vyvezli před kostel, ne ale proto, aby si jej mohli zvědavci prohlédnout, ale aby byl definitivně vyzdvižen a usazen na své místo ve zvonici.

„V osmnáctém nebo devatenáctém století by podobná věc byla velikou událostí a slávou pro všechny obyvatele a trvalo by to možná čtrnáct dní. Dnes budeme za pár hodin hotovi,“ okomentoval úterní vyzdvižení nového zvonu v Prachaticích Rostislav Bouchal z firmy Boroko s tím, že vstávali ve tři hodiny ráno, aby to do Prachatic včas stihli.

Samotnému vyzdvižení předcházela pečlivá příprava na zemi i ve věži kostela, jejíž oknem na jižní straně se zvon vtahoval do zvonice. Zatímco na zemi se vyměřoval každý centimetr kvůli postavení jeřábu v úzké Křišťanově ulici, ve zvonici přišla na řadu rozbruska a kladivo s majzlíkem. „Zvon měl větší průměr věnce, než je velikost okna, takže bylo třeba si s tím poradit. Museli jsme v různé výšce po obou stranách udělat mělké drážky do omítky, abychom tudy nakloněný zvon vtáhli dovnitř,“ popsal Rostislav Bouchal.

Jestli něčím ti, kteří pracují na instalaci zvonů, netrpí, pak je to určitě závrať a klaustrofobie. Pro zvon zavěšený na háku ramene jeřábu se totiž museli pracovníci vyklonit z okna hezkých pár metrů nad zemí. Už jen při samotném pohledu vzhůru z Křišťanovy ulice se normálnímu člověku zatočila hlava. Navíc při vysekávání drážky v okně tvořil jedinou oporu jen zhruba půlmetrová zeď. A pokud jde o práci v samotné zvonici při usazování zvonu, ani zde není v konstrukci zvonové stolice moc místa, a tak je třeba šplhat po trámech i s nářadím v ruce.
Podle Rostislava Bouchala ale nešlo zase o tak výjimečné podmínky. „Dá se říci, že je to rutina, i když tu bylo trochu méně místa, než tomu obvykle bývá při této velikosti zvonu,“ potvrdil. Paradoxně horší podmínky mají u malých kostelíků a kapliček. „Když instalujeme menší zvony například do kapliček, bývají větší problémy a umístění zvonu trvá paradoxně i delší dobu. Není výjimkou, že se držíte jednou rukou kapličky a visíte na střeše,“ usmívá se Rostislav Bouchal.

Od Šumavy po Tatry

Svá slova dotvrzuje i zkušenostmi, které za léta práce při instalaci několika tisíců zvonů získal, a to od těch nejmenších, až po skutečně velké zvony. Jejich práci najdete nejen v České republice nebo na Slovensku, ale také v Rusku, Makedonii, Rakousku, Polsku, na Ukrajině nebo v USA. „K těm největším patří zvon Urban (5700 kg) v Košicích ve zvonici u katedrály sv. Alžběty. Nejstarší zvon, který jsme měli v rukách, byl v Olomouci u svatého Václava. Ten má devět a půl tuny a jen samotné jařmo má tři tuny. Spouštěli jsme ho na podlahu věže, dělali jsme generálku technického vybavení, měnila se ložiska, hřídele, kování a znovu jsme ho dávali nahoru. V Čechách jsme měli v rukách největší zvon Marie (6500 kg) z jižní věže Týnského chrámu na Staroměstském náměstí v Praze, kde jsme v únoru před dvěma roky doplňovali další tři zvony Michaela (2700 kg), Ludmilu (490 kg) a Jana (340 kg). V jižní věži je tedy Marie a v severní věži pak čtyři zvony a zbývá tam doplnit jeden,“ shrnul Rostislav Bouchal. Dodal, že pokud jde o počty zvonů na jednom místě, nejvíce práce měli na Slovensku v dómu svatého Martina, v korunovační katedrále v Bratislavě. „Tady jsme vyzbrojovali osm zvonů, věžní hodiny a v současnosti realizujeme nejvyšší věž na Slovensku, kde je zvonová soustava s nejtěžším zvonem 5,5 tuny, pak jsou tu zvony o hmotnostech 2700, 2000, 1400 a 600 kilogramů,“ uvedl Bouchal.

Nové střídají staré

I když si na nedostatek práce stěžovat nemůže, boom instalace nových zvonů prý už pominul. „Momentálně už se tolik nových zvonů neinstaluje, ale po revoluci jsme nevěděli, kam dřív skočit, skoro se nestačilo zavěšovat. Teď se zase předělávají staré zvony, které mají vybavení ještě ze sedmdesátých let minulého století. Sice to bylo děláno z toho, co se kde na družstvu našlo, ale buďme rádi, že vůbec tam zvony byly. Teď se to začíná znovu opravovat, dávají se klasické dubové závěsy, které vydrží dvě tři století, než se bude muset znovu opravit,“ odhaduje Rostislav Bouchal.

Ručně i elektricky

Podobně na tom bude i nový prachatický zvon svatý Jan Nepomuk Neumann, který dostal navíc nejmodernější systém elektrického zvonění. Právě na ně se ozývají nejrůznější názory. „S elektrickým zvoněním je to trochu sporné. Pokud je takové zvonění kvalitní, a u nového zvonu tady v Prachaticích pracuje na principu elektromagnetického polštáře, bezkontaktní se vzduchovou mezerou, takže je citlivé a mnohdy citlivější, než je lidská ruka, neměl by být větší problém,“ tvrdí Rostislav Bouchal. Podle něho je u elektrického zvonění nevýhoda, že je na spínacích hodinách s naprogramovanými časy, je i vyšší četnost zvonění, než u ručního. „Takže se pak zvoní ráno, v osm na mši, v poledne, odpoledne, večer klekání, v neděli dvě mše navíc, takže je vyšší četnost. Je logické, že staré systémy nejsou vůči zvonům tak šetrné, protože není možnost dodatečného jemného seřízení dráhy kyvu zvonu,“ vysvětluje Bouchal.

Podobné starosti by ale u zvonů v kostele svatého Jakuba v Prachaticích být neměly. „Tady už to děláme moderním systémem, digitálně, s procesorem, který vyhodnocuje veškerá data včetně úhlu kyvu. Dřív byl jen jednoduchý elektromechanický spínač nastavitelný na jednu polohu a začátek a konec zvonění. Navíc se dávaly silné motory a velká kola, takže záběry a rázy byly velké. Proto je výhodnější tam, kde to jde, doplnit historický zvon novým zvonem, který se využívá víc a na ten historický, byť napojený na elektrické zvonění, se pak zvoní jen při výjimečných událostech,“ doplnil.

Další je Salve

Renovace čeká také zvon Salve v Prachaticích. Také v tomto případě je zavěšení zvonu ne právě nejvhodnější. Jestli se pracovníci firmy Boroko opět po čase do Prachatic kvůli zvonu Salve vrátí, ale Rostislav Bouchal na sto procent říci nemohl. „Uvidíme, vše závisí na penězích a v dnešní době to není jednoduché. Každopádně by se měl předělávat jeho systém zavěšení na dubový, jako je tomu u nového zvonu svatý Jan Nepomuk Neumann s tím, že bude mít jen tvar přizpůsobený době vzniku zvonu,“ upřesnil Rostislav Bouchal.

Podle jeho názoru, pokud bude mít farnost peníze, bylo by ideální předělat také zvonovou stolici. „Ta už je v dnešní době vyřezaná kvůli možnosti průchodu na věž. Ale pořád je v daleko lepším stavu, než tomu bývá u některých jiných kostelů, kde v přemíře snahy vyřežou staré dubové jařmo a nahradí je traverzami zasekanými do zdí, které pak praskají. Nadělají tak více škody, než užitku, protože když přijedeme, traverzy zase vyřežeme a dáváme zpět původní systém zavěšení,“ uzavřel Rostislav Bouchal.