„Stalo se mu to spíše nedopatřením. Vedl hodiny aerobiku a na jednu z lekcí si zapomněl nosič s hudbou. Tak si došel pro svou oblíbenou muziku, pustil jí do repráků a začal improvizovat. Tak se zrodila zumba. Bylo to někdy v devadesátých letech, přesné datum už dnes nikdo nezjistí. Jisté je, že záhy se tato aktivita rozšířila do USA, kde se stala obrovským hitem,“ popisovala zrození populární zábavy, která spojuje příjemné s užitečným, cvičitelka Michaela Říhová ze Zahájí, která vede jeden z kurzů zumby v Prachaticích.

Dnes už se slovo zumba skloňuje ve všech pádech i u nás. Nejprve jí začali instruktoři propagovat ve větších městech, dnes už jí prý znají i v kdejaké vesnici. O tom, že zumba plní haly, už dnes není pochyb. A nezdá se, že by toto roztančené šílenství mělo končit. Právě naopak. Zumba se šíří pořád dál jako lavina a strhává s sebou i ty, kteří by nikdy nešli například na aerobik. V čem tedy tkví kouzlo jejího úspěchu?

„Zumba, to je párty. Je to taneční fitness hodina, při níž se cvičí kroky na podkladu latinskoamerické hudby. Je to především zábava, každý se u ní vybije a zapomene na všechny starosti. Vůbec to není jen cvičení, hubnutí a posilování svalů při ní přichází jaksi samo. Aerobik je proti ní hodně náročný, musí se dodržovat přesná choreografie kroků, je to taková trochu otročina. Při zumbě je to jiné. Já jsem sice cvičitelka, ale mé kroky nikdo dodržovat nemusí. Záleží hlavně na tom, aby se člověk dokázal úplně uvolnit, nekoukal napravo a nalevo a tančil,“ přibližovala tajemství zumby Michaela Říhová s tím, že kroky cvičitelky jsou při zumbě jen inspirací, nikdo se nemusí stresovat, že by něco udělal špatně. Při zumbě člověk musí být zkrátka „free“.

Střídají se tady pomalé rytmy s těmi divokými, a to prý napomáhá spalování kalorií. Při zumbě se tedy hubne a postava se tvaruje, to všechno s úsměvem na rtech. Pravda, člověk se prý zpotí také pořádně, ale při hudbě a tanci na to nemyslí. „Dá se takhle spálit až tisíc kalorií za hodinu. Někteří lidé, pokud navíc kombinují zumbu s dietou, a s váhou mají jinak problémy, dokáží zhubnout takto až čtyři a půl kilogramu za týden, což je hodně dobrá bilance,“ konstatovala cvičitelka při své čtvrteční lekci v tělocvičně Základní školy Zlatá stezka v Prachaticích.

Také ona se se zumbou seznámila na kurzu jiného cvičitele v Českých Budějovicích. „Dostala jsem se k tomu úplnou náhodou loni na jaře jako amatér. Na internetu jsem si potom našla, o co se vlastně jedná, a vyrazila jsem na první hodinu. Odmalička mám ráda tanec, takže jsem byla hodně zvědavá. Tohle mě ale naprosto nadchlo. Chodila jsem potom třeba i třikrát týdně a nakonec jsem se rozhodla přihlásit do kurzu, abych mohla dělat cvičitelku. Ten kurz jsem ukončila v září, a hned potom jsem začala přemýšlet o vlastních kurzech,“ přibližovala vlastní začátky se zumbou Michaela Říhová.
V současné době vede hodiny zumby ještě ve Zlivi a v Hluboké nad Vltavou. „Tam dokonce musím dělat rezervace, protože chodí šílené spousty lidí a pořád přicházejí další a další. Tady v Prachaticích se to ale mezi lidmi také rozšiřuje, na mé hodiny chodí průměrně asi čtyřicet lidí, bylo to ale také kolem šedesáti. A pořád chodí i ti, kteří o zumbě nikdy neslyšeli a vůbec nemají představu, o co jde,“ upozorňovala cvičitelka.

Velkou výhodou zumby je, že je to aktivita pro všechny věkové kategorie. Za jedinou slabinu zumby v českém prostředí tak lze považovat minimální účast mužů v kurzech. V USA je prý úplně běžné, že se ženami cvičí i muži. „Zatímco v Americe cvičí tak devadesát procent žen, tady je to devadesát devět procent. Já samozřejmě chlapy lákám, aby si šli zacvičit také, protože je to příjemné zpestření. Ženy to při tom tanci nějak víc burcuje k lepším výkonům,“ tvrdila cvičitelka a do dávala, že ale nejsou výjimkou instruktoři mužského pohlaví. I ona sama se prý zumbě učila v hodinách, které vedl muž. „Jakmile cvičí chlap, který umí zavrtět zadkem, tak má i mnohem snažší sehnat zájemce do hodiny. Zkrátka se na to ženským hezky dívá,“ vysvětlovala s úsměvem Michaela Říhová.

Oproti USA je prý ale v Čechách při hodinách zumby ještě jiný rozdíl. Lidé jsou tady zkrátka více stydliví a zejména ti, kteří jsou na své první hodině, se domnívají, že je při tanci někdo sleduje a nedokáží se potom tak snadno uvolnit.

„Snažím se je hned z počátku co nejvíce upoutat, aby po sobě nestíhali koukat. Po dvou až třech písních se potom párty rozjede naplno a všichni si to začnou užívat. Je to přeci jen především o zábavě a o tom, aby člověk z hodiny odcházel s úsměvem. Člověk přijde na zumbu a neuvědomuje si, že cvičí a hubne. Pro někoho je to dokonce něco jako droga, zkrátka se bez té skvělé atmosféry nemůže obejít, a tak jí vyhledává,“ tvrdila instruktorka.
Zumba je také velmi nenáročná na nějaké vybavení. V Prachaticích je sice prý škoda, že mají jen málo kvalitních velkých prostorů, kde by se daly její hodiny organizovat, kromě nároku na prostor už ale zumba není náročná vůbec a na první hodinu si tak s sebou můžete vzít jen několik základních věcí, které se pohodlně vměstnají do tašky či batohu. „Hlavní je pohodlné a volné oblečení, ve kterém se dá dobře pohybovat. Pak to jsou samozřejmě kvalitní boty, protože zumba by se nikdy neměla provozovat bez bot, pokud se tedy necvičí například někde na pláži v písku. Bez bot by nikdo na parkety nikoho pustit neměl, je to nebezpečné pro chodidla i klouby. Potom je potřeba samozřejmě ručník, protože se člověk dost zpotí, a nějaké pití, aby měl člověk dostatek tekutin. Zumba se navíc neobejde bez hudby a i když někteří instruktoři používají i hudbu, která se hraje v rádiích, já jsem toho názoru, že by se měla používat originální hudba určená pro zumbu,“ uzavřela instruktorka Michaela Říhová s tím, že hlavní je ale přinést si s sebou úsměv a dobrou náladu. A když si právě tohle cvičící zapomene, zumba by mu měla při hodinové lekci úsměv na rtech vykouzlit. Že to funguje, potvrzovaly všechny účastnice jejího kurzu.

„Zumba mě opravdu nadchla, dostala jsem se až na druhou lekci tady v Prachaticích, od té doby už ale chodím pravidelně. Vyzkoušela jsem i jiné lekce, tam ale taková atmosféra zkrátka nebyla. Na osobě instruktora hodně záleží, musí dokázat lidi zaujmout a k tomu ještě mnozí instruktoři nedospěli. Je to úplně něco jiného než aerobik, takže bych to s ním nechtěla vůbec srovnávat. Tohle není taková dřina, nikdo nemusí nic počítat, aby mu vyšly kroky. Může se uvolnit a na všechny starosti všedního dne na hodinu zapomene. A co je důležité, tu úlevu si odnese i s sebou,“ vysvětlovala svou vášeň pro zumbu jedna z účastnic kurzu Marika Drozdová z Prachatic.

Zumbě se může věnovat téměř každý, například v kurzu na Zlaté stezce je prý nejmladší účastnici dvanáct let, té nejstarší potom dvaašedesát. A všechny se shodují na tom, že oproti jinému cvičení, které je nudné, je zumba plná energie. „Jsem tady podruhé. Zkoušela jsem předtím power jógu nebo třeba cvičení s míči, ale to mě zkrátka nebavilo. S tímhle se to srovnávat nedá,“ tvrdila jedna z účastnic, která si své jméno nepřála zveřejňovat.
„Přímo tady jsem na zumbě také podruhé, předtím jsem ale chodila v Českých Budějovicích. Myslím, že kvalita cvičitelů je stejná. A proč sem chodím? Člověk se tady neuvěřitelně odreaguje, úplně vypne a na nic nemyslí. Je to skvělé,“ řekla další cvičící Lucie Holubová z Vitějovic.

Zdá se tedy, že zumba je pro mnohé tím pravým. Netrpí při ní klouby, je plná smíchu a pohybu a tvaruje linie bez velké námahy. Čechy si dokázala podmanit a její kouzlo prý jen tak nevyprchá.