A nebýt jeho vytrvalosti, možná by se o jednom z nejcennějších nálezů montánní archeologie v oblasti Šumavy ani nevědělo. Nálezem, o němž je řeč, je lokalita Albrechtovice u Záblatí, která je jediným dodnes objeveným místem, na němž byla doložena primární těžba zlata z horniny v našem regionu.
„Rýžování zlata bylo tady v oblasti běžné na každém větším potoce. Dokazují to nálezy sejpů na březích vodních toků. Nikdo ale neřešil, že někde musí být místo, odkud se to zlato bralo,“ tvrdí dnes Bohumil Toms.
Ten proto začal zkoumat staré mapy a procházet terén, ve kterém hledal nezvyklé útvary, které by mohly souviset s hornickou činností. Problém měl nejen s často neúplnými údaji, ale také s tím, že mnoho míst, která byla ve starých popisech brána jako opěrné body usnadňující orientaci, už z krajiny zmizelo.
„Když například kronikář mluví o Černých horách Prachatických, člověk může jen hádat, zda měl na mysli konkrétní místo, či zda pouze popisoval neprostupné pralesy v okolí města. Hledání tak bylo často neúspěšné,“ pokračoval Toms.
Zadařilo se mu až v roce 1996, kdy u Albrechtovic objevil lokalitu, která známky hornické činnosti jevila. „Archeologové nemají hledače s detektory rádi, ale nejsou všichni takoví, kdo by se hledáním chtěli obohatit. Zkrátka, šel jsem si lokalitu obhlédnout s detektorem, abych se ujistil, že jsem na správné stopě. A měl jsem velké štěstí, neboť jsem v odvalu nalezl zapomenuté hornické želízko. To je opravdu unikát,“ vyprávěl dále Toms, který informace o objevu lokality publikoval již o dva roky později.
Další pokroky ve výzkumu uskutečnil Toms až o několik let později. „Musel jsem obejít předpisy, protože báňský zákon upravuje nakládání se starými důlními díly. Takže jsem vzal krumpáč a kolečko a začal jsem odstraňovat sesuv v oblasti, kde jsem tušil vchod do štoly. Byla to opravdu partyzánština, ale stálo to za to,“ tvrdil zlatokop s úsměvem.
Ve štole dlouhé dvaatřicet metrů, kde těžba zlata skončila pravděpodobně až kolem roku 1820, bylo nalezeno i několik unikátů, například takzvaná selhávka – odstřel, který se nepodařil, a který je dnes vystaven v Prácheňském muzeu. Přesto štole hrozil zánik. Báňský úřad je totiž povinen podobná místa znepřístupnit, což se v praxi řeší nejčastěji odstřelem či zabetonováním. Naštěstí ale zasáhla prozřetelnost v podobě netopýrů, kteří ve štole našli své zimoviště. Kvůli nim nemohla být štola zcela znepřístupněna. A tak byl její portál vyzděn a vybaven mříží, aby se do ní nedostali nepovolaní lidé, ale netopýrům nic v zimování nebránilo.
Až po sedmiletých peripetiích s úřady se Bohumilu Tomsovi ve spolupráci s Jihočeským krajem, Klubem českých zlatokopů, Centrem ekologické výchovy Dřípatka a společností Geosvět podařilo Hornickou naučnou stezku dokončit a připravit pro veřejnost. „Je to opravdu výjimečné místo. Jiné naučné stezky jsou dlouhé kilometry, tahle lokalita má na zhruba pěti stech metrech čtverečních všechna zařízení výrobního procesu,“ zakončil Bohumil Toms.