„Dostávají se k nám děti, u nichž už rodina přestává být funkční, především tedy jde o rodiny sociálně slabší. Pracovníci tak dětem nahrazují nejen příjemné prostředí rodiny, ale vytvářejí i podmínky pro jejich následný rozvoj. Děti se tak vyrovnávají se svou minulostí a učí se řešit problémy, se kterými se setkávají. I když přiznám, že některé se hodně spoléhají na naši pomoc i s narůstajícím věkem, naučit je samostatnosti tak není vždy lehké,“ přiznala ředitelka dětského domova Irena Danková s tím, že po materiální stránce se děti mají určitě lépe.

Děti přivítají hosty

Radost dětí ale pocítí každá návštěva, která do areálu dětského domova zavítá. Z té je totiž většina malých obyvatel velmi nadšená. „Ani mezi sebou děti nemají větší problémy, nestalo se nám, že by se od nového příchozího nějak vyčleňovaly. Protože je spojuje podobná minulost, tvoří poměrně dobrý kolektiv,“ popsala vztahy v domově ředitelka.


K tomu určitě podle jejích slov dopomáhají i společné aktivity, kterých je v domově nespočet. U dětí se totiž pedagogičtí pracovníci zaměřují nejen na všestranný rozvoj osobnosti, ale i na individuální nadání. „Samozřejmě ale jako v normálních rodinách, i u nás platí heslo nejdříve povinnosti, což znamená příprava do školy, a až potom zábava,“ s úsměvem vyprávěla Irena Danková.
Talentů je hodně
A jak zároveň prozradila, v dětském domově je mnoho talentovaných dětí, dobrých výsledků dosahují nejen ve sportu, ale také v tanci a zpěvu. „Každý rok se domovy s celého kraje setkávají a děti předvádějí, co se naučily. My jsme si z Ševětína, kde jsme byli v letošním roce, přivezli první místo za sólový zpěv a vystoupení v oboru malé divadelní formy, se kterými jsme postoupili do celostátní přehlídky v Kolíně. Toto setkání dětských domovů se uskutečňuje pod názvem Nejmilejší koncert. Všechny děti se velice snaží, dokonce si mnoho z nich připravuje taneční vystoupení s vlastní choreografií,“ chválila ředitelka s tím, že se malí šikulové předvedli i na módní přehlídce v Českých Budějovicích, která byla zasvěcená nadaci Terezy Maxové.

Z finančních důvodů se ale těchto větších akcí mohou účastnit jen ti, co mají nějaké to vystoupení připravené. Ostatní ale o zábavu rozhodně také během roku nepřijdou. Často totiž obyvatelé domova jezdí na plavání, hodně času věnují také jízdě na kole a v neposlední řadě jsou někteří členové TJ ve Strunkovicích. „Sportu jsme věnovali projekt Netradičně tradiční sportování. Malí sportovci si zahráli kuličky, petanque, měli vlastní olympijské hry, strávili týden na Zadově a nebo si ve dvojicích vyráběli draky,“ mluvila o dění v domově Irena Danková. Děti umístěné v dětském domově tak mají určitě víc aktivit, než některé děti v rodině. „To ale neznamená, že i naše děti ve volném čase také rády nevyužívají počítače,“ směje se ředitelka.

Děti nejsou stranou

Dětský domov mimo jiné udržuje kontakty i s prachatickou Praktickou školou na Zlaté stezce. Jak vypráví ředitelka domova, společná setkání probíhají každý rok. „Při návštěvě našeho domova stráví děti den sportovními aktivitami a hrami. Den zakončíme pro všechny moc příjemnou aktivitou, opékáním vuřtů,“ popsala příjemnou atmosféru.

Činnost pracovníků tak je nepostradatelná. Jedinou menší nevýhodou je ale podle slov ředitelky to, že všeobecně ve školství pracuje málo mužů a i zde v domově je celkem osm tet, ale jen dva strejdové. „Muži mají u dětí jinou autoritu a určitě také úplně jiný náhled, než ženy. Velkou škodou je jejich nízký počet. Každá skupinka dětí má totiž dva vychovatele, ideální by bylo zastoupení muže i ženy v jedné rodince, což je ale bohužel obtížně uskutečnitelné,“ tvrdila ředitelka domova.

Kontakt se udržuje

I přes to, že má tak nějaká skupinka jen tety, určitě tím děti nestrádají. Jak s velkým přesvědčením řekla ředitelka domova, o děti se prostě starají jako o vlastní. „Hodně nás potěší, když u dětí, které byly zasažené nepřízní osudu a skončily v dětském domově, dosáhneme úspěchu. To je především našim hlavním posláním,“ vyprávěla.

Silné pouto, které vzniká mezi dětmi a jejich opatrovníky je znát i po letech. „Ti, co nás opustili a začali žít svůj život, se k nám často vracejí. Někteří přijedou jen tak na návštěvu, jiní v nás mají takovou důvěru, že chtějí poradit v záležitostech, které je trápí,“ doplnila I. Danková.