Jak jste oslavili letošní masopust?
V současné době už nechodíme do průvodu, to už pro nás není. Ale je to pro obec ohromně důležitá slavnost. Sjedou se sem všichni příbuzní a jejich známí, a známí těch známých, takže pro ně nestačí ani dům. Je to velká sláva. Lidé si uvědomí, jak moc je obec semknutá.

Jsou ale například mezi novými přistěhovalci lidé, kteří masopust neslaví?
Samozřejmě, jsou tací, kteří se toho neúčastní. Ještě se asi s děním v obci příliš nesžili. Ale i mnoho mladých lidí, kteří se do Žernovic přistěhovali, zde mají své kořeny a tradici dodržují.

Masopust tradičně předchází čtyřicetidennímu období půstu, který začíná Popeleční středou a končí Velikonocemi. Tradice masopustu se drží, ale dodržuje ještě někdo půst?
Tento dlouhý půst jsme nebyli zvyklí držet ani v mládí, nebylo to běžné. Ale na Popeleční středu musí být zelnice a brambory, nic víc. Maso nejíme také na Velký pátek. Jindy ale jíme normálně. Dříve se na Popeleční středu chodilo také do kostela pro popelec, ale už také nechodíme. A mladí nedodržují ani malé půsty.

Připravujete průvodu nějaké pohoštění?
To je samozřejmost. Dříve jsme je pouštěli do domu, ale sem by se všichni nevešli, takže je hostíme venku, kde jim chystáme tabuli. Na té nesmí chybět koblihy, zkoušeli jsme také smažit langoše, ale každoročně je pohostíme také sulcem.

Masopust má v Žernovicích nepřetržitou tradici po desítky let. Jak si ho pamatujete z mládí a jak je možné, že se udržel bez přerušení? V mnoha obcích tento zvyk nepřežil.
Podle toho, co si pamatuji, se tady dělají masopusty od války. Je pravda, že jinde se to příliš nedrželo, byla už taková doba. Ale tady v obci byl vždycky dostatek domácích muzikantů, takže se to nějak podařilo udržet. Nevzpomínáme si ale, že by s tím byly nějaké problémy.

Co jiného se v obci proměnilo za ta léta, co zde žijete?
V poslední době se hodně staví a stěhuje se sem hodně mladých lidí. To trochu rozmělňuje vztahy, ale stejně tady lidé pořád dost drží při sobě. Byly samozřejmě období, kdy byla situace jiná. Hodně důležité však bylo pro obec zlepšení dopravní přístupnosti. Dnes už sem jezdí autobus, každý má navíc auto a mnoho lidí jezdí pracovat do Prachatic. Pamatujeme ale doby, kdy tady vedly jen velmi nekvalitní silnice. Když jsme něco chtěli přivézt z Prachatic, tak nám to nedovezli, aby si nezničili pneumatiky. To se s dneškem vůbec nedá srovnávat, teď jsme kousek od hlavního tahu z Prachatic na České Budějovice. Změnilo se to zejména v období, kdy se rozšiřoval lom.

Jaká konkrétně byla ta období, kdy při sobě lidé drželi méně?
Hlavně po válce, když se začalo zakládat jednotné zemědělské družstvo. To bylo trochu vyhrocené, ale tomu se nelze divit. Později se situace ustálila. A posledních dvacet let se to pořád mění – pro někoho je to lepší, pro jiného horší, podle toho, jak se lidé přizpůsobí.

Jak místní lidé vnímají blízkost lomu? Praskaly tady opravdu zdi?
Když se začalo těžit hodně a změnily se těžební postupy, bylo to hodně znát. A opravdu lidé říkali, že stěny praskaly. Nejvíce znát to bylo při clonových odstřelech, při kterých se do skály navrtá řada děr a odstřelí se celá stěna. Ta potom spadne stranou. Tyto nárazy byly opravdu podobné zemětřesení.

Radek Štěpánek