Stovky lidí totiž přišly do vimperského kulturního střediska nejenom si vyslechnout povídání o životě v africkém Čadu, ale rovněž se pozdravit s člověkem, který si během devítiletého působení v Čechách získal srdce a uznání mnoha lidí.

„Je to úplně jiný svět. Člověk se musí jakoby znovu narodit. Učit se mluvit, chápat pojetí času, prostoru, emoce, hodnoty. Je velice těžké naučit se jim porozumět. To je úkol na mnoho a mnoho let,“ pokusil se přiblížit začátky svého působení v Africe polský kněz Jaroslav Zawadzki.

Ten v oblasti, která je považována za poslední zbytek staré Afriky, působí již dva roky a o složité situaci napovídá i několik zmínek v jeho vyprávění.

„Je tu vysoká úmrtnost a katostroficky je zde rozšířen AIDS, v Čadu je například jen jedna asfaltová silnice, vůbectam není železnice. Zubař je jen ve 450 kilometrů vzdáleném hlavním městě,“ uvedl jen několik skutečností, dokreslujících jeho nový domov, ve kterém je i elektrický proud velkou vzácností.

Během více než tří hodinového a ve skrze optimistickém vyprávění mohli přítomní zjistit, že život černých farníků Otce Jaroslava je sice plný bolesti, strádání a utrpení, ale také intenzivně prožívané radosti a každé vteřiny života.

„Oni berou vše tak jak je, dobré i zlé. Je tam velice inteligentní a hodný kluk bez nohou, který do kostela přichází po čtyrech, protože invalidní vozík je tam něco zcela neznámého. Ale s tím se trápíme my, ne on,“ uvedl střípek z tamního života, kde například bohoslužba trvá i čtyři hodiny a je naplněna tancem a zpěvem.

Do Afriky si pater Zawadzki odváží i více než 120 tisíc korun ze zdejší sbírky, která poslouží na výstavu hřiště pro děti v jeho bydlišti.

„Jsem vám vděčný za každý dopis či zprávu, modlete se za mě i za všechny misionáře, stejně jako já se každý den modlím za vás,“ rozloučil se se svými bývalými farníky Jaroslav Zawadzki, který slíbil, že se za dva roky přijede do Vimperka znovu podívat.

Jaroslav Pulkrábek