Přestože tomu pondělní sněhové přeháňky nenasvědčovaly, úterní ráno slibovalo, že si tento úkaz budeme moci vychutnat se vší parádou. Prakticky odevšad, kde ve výhledu na ranní oblohu nestínily hory, bylo možné krátce po osmé hodině sledovat začátek částečného zatmění.

Zatímco například v Prachaticích se sluneční kotouč přehoupl přes východní hřeben nad údolím v plné síle chvíli po osmé hodině, na pozorování částečného zatmění z kopule hvězdárny ve Výrově nadešel ten správný čas skoro o hodinu později. To už byl na pozorování Ludvík Friedberger připraven. „Dnes to docela šlo. Není tolik sněhu, takže šla kopule dobře otevřít. Ale když je sněhu víc a přijde obleva, může se stát, že to zamrzne a otevřít nejde. Už jsem musel i zvenčí odsekávat led,“ podělil se o své zážitky s praktickou stránkou pozorování amatérský astronom Ludvík Friedberger, který se právě astronomii věnuje od dětství. I když na stavbu své vlastní hvězdárny si musel desítky let počkat.

Spočítat všechna zatmění, která za svůj život pozoroval, tak najednou nedokázal. „Asi nejzajímavější bylo to koncem devadesátých let minulého století. Ale pořád se nejednalo o úplné zatmění. To je nejzajímavější, protože Měsíc překryje celý sluneční kotouč a je krásně vidět korona kolem Slunce,“ vysvětlil Ludvík Friedberger. Aktuální částečné zatmění Slunce je podle něho hůře viditelné právě kvůli poloze Slunce nad obzorem. V lepším výhledu na jihovýchod z hvězdárny, která je zhruba 530 metrů nad mořem nad Husincem, totiž brání vrch Výrovčice.

Přesto vrcholná fáze částečného zatmění je za chvíli dobře patrná nejen přes speciální hvězdářský dalekohled, ale i přes speciální papírové brýle, které na hvězdárně zůstaly ještě z předchozích zatmění. A také přes kotouč z diskety. Krátce po půl jedenácté pozorování končí. Na to další, tentokrát zatmění Měsíce, si budeme muset počkat až do 15. června, kdy nastane jeho úplné zatmění.