Studoval jste geologii. Jak jste se k tomuto oboru dostal?
Zájem o geologii a minerály u mne vyvolalo skládání uhlí u babičky. Tenkrát jsem v uhlí našel kusy žlutého „šutru“ a v jílu otisky „kytek“. Tak jsem si koupil atlas hornin a minerálů a pokoušel jsem se určovat nálezy. Další podnět jsem získal v kroužku Mladých ochránců přírody, kde jsme podnikali letní expedice do různých krajů Čech a Slovenska. Postupem času, kdy jsem sbíral minerály všeho druhu, jsem zůstal už jen u zlata – ať už se jedná o rýžování, návštěvy ložisek zlata v ČR či na Slovensku, ale i jinde v Evropě. S tím jsou spojené také návštěvy podzemí.


Jaký zajímavý nález máte ve spojitosti s těžbou kovů?
Když jsem byl před lety na Slovensku, navštívil jsem historickou lokalitu těžby měděných rud - lokalita Piesky u Banské Bystrice, kde se těžilo v době dva tisíce let před naším letopočtem. Před mojí návštěvou této lokality zde proběhla rekultivace a na jednom místě jsem nalezl kamennou palici, která byla pravěkými horníky používána k těžbě.

Účastnil jste se několikrát soutěží v rýžování zlata. Jaký je princip soutěže a jakých úspěchů jste dosáhl?
Soutěže v rýžování zlata jsou pořádány jednak jako „sranda akce“, kdy se rýžuje na břehu či v řece, a kdo vyrýžuje za určitý časový limit nejvíce zlatinek, vyhrává. Takové akce jsou pořádány třeba v Kestřanech u Písku. A pak jsou „vážné akce“, kdy se rýžuje na republikové a mezinárodní úrovni. Jednotliví účastníci kategorií jsou rozlosováni, začíná se v základním kole a přes jednotlivá kola se postupuje až do finále, kde už jsou ti nejlepší z jednotlivých kategorií. Rýžuje se z kyblíku sterilního písku – musí být zajištěno, že v tomto písku nebude přírodní zlato. Do tohoto sterilního písku přidá rozhodčí určitý počet zlatinek, který závodníci neznají. Na povel rozhodčího se začíná rýžovat a úkolem je nalézt v co nejkratším čase maximální počet zlatinek. Na mezinárodním mistrovství ČR v roce 2003 jsem dosáhl nejlepšího umístění na 11. místě, na mezinárodním mistrovství Německa o rok dříve 2. místo. Na mistrovství světa v roce 1999 nejlepší umístění 29. místo.

Máte velkou zásluhu na vzniku Hornické naučné stezky v Albrechtovicích. Jak jste lokalitu objevil?
Na Blanici jsou místa, na kterých máme do současnosti dochované pozůstatky po historickém rýžování zlata - sejpy. Takže jsem si kdysi položil otázku, odkud se to zlato v náplavech Blanice vzalo? Podle znalostí z jiných míst, kde se zlato rýžovalo, byly na potoce či řece sejpy a o několik kilometrů proti proudu toku vždy doly, kde se dolovalo štolou či šachtou. Začal jsem tedy procházet terén, až jsem se jednou dostal pod Albrechtovice. Rozsahem prací je to bezvýznamná lokalita v porovnání s „Kašperky“, ale zajímavější tím, že je to přímo v sousedství Zlaté stezky na žlutě značené turistické trase Albrechtovice - sedlo pod Perlovicemi. Na malém místě je soustředěno vše, co dokladuje těžbu zlata šachtou, štolou a s místem pro úpravu rudy.
Naučná stezka prochází přímo místy, kde se zlato těžilo a zpracovávalo. Svým zaměřením na hornictví a zpracování zlata je tato naučná stezka druhá v jižních Čechách a na okrese Prachatice jediná.

Narazil jste na nějaké komplikace v souvislosti s realizací naučné stezky?
Komplikací bylo několik - nezájem a nedůvěra, že se něco podobného podaří zrealizovat. A finance. Jejich otázka byla vyřešena spoluprací s hlavním sponzorem - Krajským úřadem Jihočeského kraje, který dodal stojan a zajistil vytištění textů u jednotlivých zastavení. Dalšími sponzory byli NGO Dřípatka, Geosvět, Český klub zlatokopů, Jihočeský mineralogický klub, obec Záblatí, hotel Dobrá Voda u Záblatí, Zelené srdce Evropy, CHKO Šumava. A samozřejmě rodina a přátelé, kteří mě podporovali.
U jakých činností si nejvíce odpočinete?
Nazývám to „dohledem nad šumavskými klajmy“. Jsou to bezcílné procházky v přírodě, rýžování zlata, návštěvy podzemí, hledání historie.