Učení, které vede žáky ke konkrétním činnostem, k přemýšlení, samostatným úvahám, k tvorbě vlastních otázek, a tím i k lepšímu zapamatování daného učiva. Formou takového činnostního učení může být například i exkurze.

Žáci na Vodňance proto jezdí na exkurze dvakrát do roka, v září a v květnu, a tyto exkurze jsou vždy volené tak, aby přímo souvisely s učivem, které se probírá v daném ročníku. Tak si například sedmáci ve Velharticích prohloubili své znalosti týkající se středověku i renesanční zábavy. Sami si mohli zahrát jednu ze středověkých her – šachy, které tu mají v obřím provedení.

Viděli místo, kde žil přítel Karla IV., Bušek z Vilhartic, o kterém také četli v Nerudově básni, zjistili, že právě odsud pochází námět k Erbenově básni Svatební košile, viděli i kostelík, kde se ona hrůzostrašná událost měla odehrát, a v neposlední řadě si mohli v klatovské barokní lékárně na vlastní oči prohlédnout, jak a čím se léčilo v dřívějších dobách. Zvláště živé pijavice přitáhly pozornost všech žáků!

Na Churáňov a do Vimperka se pak vypravili šesťáci, osmáci vyjeli poznávat Prahu a deváťáci absolvovali dokonce tři exkurze – do jaderné elektrárny Temelín, do Písku, aby se dozvěděli více o separaci odpadu a viděli efektivnost ekologické výchovy, ke které jsou od dětství vedeni.

K nejpůsobivějším však určitě patří exkurze do Terezína. Deváťáci se několik měsíců učili o druhé světové válce, jejích příčinách a důsledcích. Nic ale zřejmě nemůže tak přesvědčivě vést k pochopení a k vytvoření si jasného a odmítavého postoje vůči zlu, jako právě možnost na vlastní oči vidět a téměř i pocítit, co prožívali lidé nevinně odsouzení k smrti.

V průběhu každé exkurze žáci vyplňují pracovní listy, které jim pomáhají ujasnit a utřídit si informace, jež v průběhu exkurze dostávají. Učitel národů jistě věděl, že nejen ve školní lavici je možné získávat nové poznatky a učit se.

Magdalena Smetanová