Zavzpomínaly na pečení mětýnek a martinské husy. Také se děti dozvěděly příběh svaté Kateřiny a svatého Martina. Poté si zazpívaly a zatančily píseň Já mám rád tu kudrnatou Káču, Utíkej, Káčo, utíkej a Káča má, Káča má šněrovačku s prýmama.

O týden později se děti věnovaly pečení pravých martinských rohlíků, které se dříve tradičně plnily mákem či povidly. Vlastnoručně si válečkem vyválely čtverec z kynutého těsta, do rohu vložily náplň (čokoládku, povidla) a vytvarovaly rohlík. Pak už jen netrpělivě čekaly na upečení ve školní jídelně. Čekání jim rychle uteklo, protože mezitím besedovaly s panem básníkem Pavlem Šrutem a paní ilustrátorkou Galinou Miklínovou. Popovídaly si s nimi o Lichožroutovi a zjistily, že ho mají skoro všichni doma. Společně jsme si pak zazpívali písně Kdyby byl Bavorov, Mám zahrádku a Hop, Káčo. Následovala autogramiáda a milé rozloučení.

Na závěr si děti vychutnaly svůj dozlatova upečený rohlík a neváhaly se rozdělit s našimi hosty. Domů si odnesly podepsanou fotografii a zážitky z celého projektového vyučování.

Alena Bísková