Kámen s černou deskou, jíž vévodí nápis Pravda vítězí měl ale osud pohnutý.
Právě na místě, kde se kříží dvě hlavní silnice z Prachatic do Netolic a Vitějovic do Svojnic, měl připomínat, že vítězná americká armáda tam 9. května zastavila prchající armádu německou a maďarskou. V místě si pak podle historických materiálů o několik dní později podali ruce hrdinové ruské a americké armády. Text na pomníku u křižovatky to jen dokládá.
Původní pomník vydržel na svém místě až do roku 1985. Kámen byl totiž použit jako stavební materiál při stavbě mostu u nedalekých Hracholusk a dnes po něm šlape kdekdo. Na pět let tak vzpomínka na krutosti války zmizela zcela z povrchu. Při vzpomínkových akcích na květnové události se v místě původního památníku sice objevovaly věnce a květiny, které tam tajně umisťovali pamětníci, ale před pečlivě připravovanými pietními akcemi vždy zmizely. A případní aktéři neoficiálních vzpomínek pak měli opletačky s tehdejším sborem národní bezpečnosti. Původní černá deska s nápisem se dostala do nedůstojných podmínek skladu tehdejšího muzea. Naštěstí se uchovala pro další generace.
Vzpomínku na konec války tak nahradilo obrovské monstrum s názvem Pomník míru, jehož základní kámen položili tehdejší představitelé 25. dubna 1985. Co na tom, že zástupci americké ambasády účast údajně odmítli. A důvod? Pomník, který vystavěli lidé, by měl prý být důstojnější a vhodněji zasazený do krajiny. Veřejnost se odhalení nového Pomníku míru z betonu, jemuž vévodí socha mávající ženy,dočkala v květnu o dva roky později. Památník nikdy pořádně nebyl pro lidi důstojným místem i přesto, že strana a vláda dala pomník do péče vitějovických obyvatel a do roku 1989 se u něj scházeli zástupci socialistických republik spolu pionýry v krojích. Mohyla na křižovatce vzešla z dílny sochaře Jana Hány a architekta Vratislava Růžičky.
„Mávající ženu lidé vtipně překřtili na Stopařku a dnes už se místu jinak neříká,“ dodal historik a ředitel Prachatického muzea Pavel Fencl.
Už v květnu roku devadesát se na místo vrátil původní památník. O to se zasloužili právě Vitějovičtí. Sice nemohli použít původní kámen, ale Bohumil Turek s dalšími obyvateli do května roku 1990 postavili pomník nový. O rok později nad obnoveným pomníkem zavlály vlajy s pruhy a hvězdami. Oslav čtyřicátého pátého výročí od konce II. světové války v roce 1991 se zúčastnila tehdejší velvyslankyně USA Shirley Templ–Black itějovicích a od té chvíle se píše nová historie vitějovického pomníku.
Socialistickou společností vybudovaného monumentu si dnes již málokdo všimne, i přesto, že se tyčí nad silnicí. Ačkoli v porevoluční době zazněly hlasy, že by se měl zbourat, až do současné chvíle se tak nestalo a zřejmě nestane, neboť diskuse prý nejsou na pořadu dne. Cedulka s novým nápisem upadla v zapomnění a dnes jen málokdo ví, co že je v ní vlastně vytesáno.
Dnes se o nový pomník připomínající ten původní zase starají obyvatelé Vitějovic a každoročně se zde v květnu setkávají zástupci České republiky a Spojených států amerických. Nejinak tomu bude i dnes, kdy se pietního aktu na vitějovické křižovatce U Stopařky zúčasní pplk. Wilson z ambasády USA.