Šestice dřevorubců předváděla jedinečnou ukázku svého mistrovství nejen s motorovou pilou, ale i s ruční pilou či sekerou. Při pohledu na tři české a tři rakouské borce se nebylo čemu divit, že za sebou mají evropské a světové úspěchy v této soutěži, při které nejde jen o čas, ale také o přesnost a zručnost.
Tu prokázali v disciplínách s motorovou pilou, se sekerou a s ruční pilou.
Volné polínko - Létající kotouče:
Před závodníkem stojí na zemi volně postavené polínko o průměru 16-18 cm a výšce cca 1 metr. Jeho úkolem je odřezat z něj co nejrychleji 15 kotoučů. Během řezání nesmí přidržovat polínko žádnou částí těla, pokud mu polínko spadne, může ho zvednout, ale nesmí držet současně pilu a polínko. Počítají se pouze úplné kotouče. Počet odřezaných kotoučů si hlídá závodník sám, pokud ukončí disciplínu a počet kotoučů není dostatečný, skončí na posledním místě.
Vůbec první, co návštěvníci viděli, byly tak zvané létající kotouče. Soutěžící měli za úkol z nezajištěného polene na stojato co nejrychleji odřezat dvacet kotoučů. Sami si přitom měřili čas a kontrolovali počet kotoučů. A jak následně dokázali, kotouče skutečně létaly hodně daleko.
Ruční pila: Závodník odřezává ruční pilou jeden úplný kotouč ze špalku o průměru obvykle 40 - 46 cm. Ten je upevně vodorovně tak, aby horní hrana byl ve výšce zhruba 85 cm nad zemí.
Po první pilařské disciplíně přišly na řadu svaly a technika a také ruční jednomužná pila. I tentokrát si soutěžící čas odměřili sami. Směli si v připravené kládě udělat jen limitem délky a hloubky připravit zářez jako vodítko pro pilu. Povolená byla jediná pomoc, která spočívala v tom, že druhý dřevorubec mohl tomu právě soutěžícímu pouze vlhčit pilu. I tady byla rychlost naprosto neuvěřitelná a bylo znát, že vyhrává ten, kdo se do klády pustil dlouhými tahy.
Volné polínko:
Před závodníkem stojí na zemi volně postavené polínko o průměru 16-18 cm a výšce cca 1 metr. Jeho úkolem je odřezat z něj co nejrychleji 20 kotoučů. Během řezání nesmí přidržovat polínko žádnou částí těla, pokud mu polínko spadne, může ho zvednout, ale nesmí držet současně pilu a polínko. Počítají se pouze úplné kotouče. Počet odřezaných kotoučů si hlídá závodník sám, pokud ukončí disciplínu a počet kotoučů není dostatečný, skončí na posledním místě. Při této disciplíně musejí jednotlivé odřezané kotouče zůstat ležet na sobě na polínku.
Další disciplína byla té první hodně podobná. Znovu se řezalo motorovou pilou, znovu poleno na stojato a znovu na kotouče. Tentokrát ale měli soutěžící za úkol nařezat v co nejkratším čase patnáct kotoučů, které ovšem musely zůstat vyskládané pěkně na sobě na poleně a nesměly spadnout. Jakýkoli dotek závodníka kotoučů či polene jinak než pilou, byl nemilosrdně penalizován. Stejně dopadl závodník, který si unadnil práci a místo dokončených kruhových kotoučů odřezával jen neúplné klíny.
Ležící kmen: Tato disciplína simuluje dělení již pokáceného kmene. Závodník stojí na špalku o průměru obvykle 32 cm, který je uchycen ve speciálním stojanu a přesekává ho ze dvou stran v prostoru mezi nohama. Před zahájením si smí na špalku vysekat plochy pro nohy, aby se mu lépe stálo, pokud však do nich sekne při přesekávání špalku, znamená to diskvalifikaci.
S obdivem sledovali diváci i další bezhlučnou disciplínu zvanou Ležící kmen. Soutěžící musí přeseknout ve vyznačeném úseku kmen, na kterém obkročmo stojí na vytvořených zářezech, podložkách, a to do poloviny z jedné strany a přeseknutí dokončuje z druhé strany. Tentokrát nahradila motorovou pilu sekera. A pěkně broušená. I proto museli mít všichni závodníci speciální kryt na nohy sahající od stehen po špičky nohou. Jakási drátěná košile byla zakončena jako ponožka, takže závodník si přes ni mojhl nazout boty. "Je to povinná ochrana. Co by to udělalo, kdyby se závodník trefil do nohy plnou silou sekerou, nevíme, zatím se to nikomu nepovedlo, ale zkoušet to raději nebudeme," dodal žertem moderátor celé dřevorubecké soutěže. Podle jeho slov má každý závodník takto speciálně broušených seker pěknou řádku. Ne každou sekerou se totiž závodí na různé dřeviny. zatímco ve Volarech přesekávali závodníci černý topol a soutěž odpovídala více podmínkám v USA, kde se více závodí na čas, například ve Španělsku přesekávají závodníci špalky z tvrdého dřeva a pak má soutěž více vytrvalostní charakter. I tady dodal moderátor další zaímavost. "Při mezinárodních soutěžích si soutěžící špalky, které budou přesekávat, losují. pořadatelé se sice snaží, aby měli všichni stejné podmínky, ale dřevo je rostlý materiál, takže někdo může vyfasovat špalek se sukem. Pokud to závodník zjistí ještě před soutěží, může to reklamovat. Na pozdější připomínky ale už není brán zřetel," dodal moderátor.
K vrcholu soutěže patřilo další řezání motorovou pilou na čas. Z klády, z níž před tím část odřezávali hezky ručně, měli opět na čas odříznout další kotouče.
Přestože diváci ve Volarech neměli možnost vidět všechny disciplíny, které jsoou zahrnuty do dřevorubeckých soutěží pod názvem Eurojack, určitě si při exhibičním vystoupení užili špičkové výkony.
