Ten totiž dlouhodobě nesplňoval ubytovací podmínky, ústav nedostal od krajského úřadu registraci. „Registraci už máme,“ uvedl včera ředitel ÚSP Hrabice Jiří Toušl, který dohlížel na celé stěhování.

Osmdesát jedna klientů tak včera autobusem nebo sanitkou putovalo do lůna přírody, kde se nacházejí nové prostory. Ty jsou v bývalé ozdravovně, která patří pod vimperskou nemocnici. Právě pod nemocnici je od letošního května sloučen i ústav.

„Našemu nejstaršímu klientovi je osmdesát let, nejmladšímu pak pětadvacet. Klienti zvládají celé stěhování bez problémů. Dokonce se do nových prostor jezdili přes prázdniny dívat a připravovali je,“ poznamenal Jiří Toušl. Většina z klientů ústavu brala celé stěhování s humorem, jakmile nastoupili do připraveného autobusu, mávali na rozloučenou.

„Předpokládáme, že za dva až tři roky se do Hrabic vrátíme zpátky. Teď musíme sehnat dostatek peněz, abychom mohli prostory zrekonstruovat tak, aby byly vyhovující. Na největší z ložnic totiž spalo až sedmnáct klientů pohromadě. Na Javorníku jsou převážně jednolůžkové až dvoulůžkové pokoje,“ uvedl ředitel.

Na to, jak změnit současný stav Hrabic, je hned několik projektů, mezi nimi i projekt domečků, kde by klienti žili v komunitách, ale také rekonstrukce současných budov, kde by vznikly menší pokoje. Právě velikost ložnic byla kamenem úrazu, proč poskytovatel sociálních služeb nedostal potřebnou registraci.

„Vždycky jsme byli ústavem pro dospělé klienty. V současné době je jich jednaosmdesát, kapacita je čtyřiaosmdesát. Nepředpokládáme, že z důvodu stěhování bychom měli zaznamenat nějaký větší úbytek klientů. Zatím máme indicie jen u jednoho klienta, který by měl údajně z ústavu odejít. Jinak u nikoho,“ vysvětlil ředitel Jiří Toušl.

Díky tomu, že je ústav smíšený, jeho klienty jsou ženy i muži, vznikají v jeho prostorách páry. Ty to budou mít nyní o něco lehčí, na Javorníku mají totiž dva páry samostatné pokoje. „Nebráníme tomu, aby mezi našimi klienty vznikaly vztahy,“ potvrdil ředitel. Další pár, který se dal v ústavu dohromady, žije odděleně.

„Je to tu moc hezký,“ podělila se o své první dojmy klientka Ludmila, která sdílí pokoj se svojí panenkou Verunkou. Ani ostatní klienti si nestěžovali, když se zabydlovali v nových pokojích.

„Čekáme, že se jednou do Hrabic zase vrátíme,“ říkal personál, který bude nyní dojíždět za prací na Javorník místo do Hrabic.

„Budete nám tu chybět,“ loučili se s klienty obyvatelé Hrabic.

Dokonce ani zaměstnancům ústavu nebylo stěhování lhostejné. „Plakala jsem,“ přiznala jedna z pracovnic.

Smutno bylo i řediteli Jiřímu Toušlovi, když se prostory v Hrabicích úplně vyklidily. „V žádném případě to tady teď nezakonzervujeme. Musí tady být stále někdo, kdo tu bude bydlet a o vše se starat, než seženeme peníze na přestavbu. Už máme vytipované různé programy, kde budeme žádat,“ dodal na závěr.