A i když už jsme si zvykli na třídění skla, plastů a papíru, fritovací olej a tuky po smažení dál vesele lijeme do kanálů.

Vimperk a Prachatice by měly být prvními vlaštovkami v regionu, kde už by tomu tak nemuselo být. Například Rada města Vimperk minulý týden schválila smlouvu s firmou Viking group s. r. o. právě na sběr jedlých rostlinných olejů a tuků s tím, že regionální zastoupení a dopravu zabezpečuje českobudějovická společnost EKO–PF.

Na otázky týkající se dosavadních zkušeností a využití sebraného oleje odpovídal Deníku zástupce společnosti Viking group Ivan Dědek.

Přestože všichni vědí, že lít olej do kanalizace není v pořádku, sběr této suroviny není běžnou záležitostí. Jak to veřejnost vnímá?

Předně je potřeba říci, že chybí dostatečná informovanost. Proto to řešíme ve dvou paralelních liniích. První je právě sběr rostlinných olejů a tuků, který je v České republice poměrně novátorský. Zatím se to příliš neřešilo. Hodně jsme na problémy spojené s vyléváním olejů do kanalizace upozorňovali po povodních, kdy se olej usazoval na dlažbách a bylo to viditelné.

Změnilo se pak něco?

Bohužel, reakce a snaha situaci napravit nebyla nejšťastnější. Někde dokonce radnice radily lidem, ať dávají lahve s olejem do normálních popelnic, kde pak lahve praskly a olej vytekl v lepším případě jen do kontejneru, v horším pak přímo na komunikaci. Informovanost obyvatel zůstává velkým problémem.

V minulosti se ukázalo dobrou taktikou vysvětlit celou záležitost nejprve dětem, které pak tlačily na své rodiče. Děláte i to?

To je právě druhá linie. Ať my, nebo naši spolupracovníci, jezdíme po školách a děláme skoro takovou ekologickou výchovou. Druhou možností je výkup přímo na školách. Ale je to běh na dlouhou trať.

Co vás k nápadu vykupovat použitý rostlinný olej a tuky vlastně přivedlo?

Vycházíme z toho, že tradice sběru druhotných surovin byla v České republice poměrně silná, ale dnes už nás předběhlo i Španělsko, což je dost zarážející. Proto se snažíme tuto tradici trochu obnovit. Je třeba si uvědomit, že pokud se povede, aby lidé méně vylévali oleje do kanalizací, ušetří se peníze na opravách jak kanalizací, tak čistíren odpadních vod, potažmo na životním prostředí, což se týká nás všech. Obcím navíc za sběr rostlinných olejů a tuků ještě platíme. Vývoj naznačuje, že by ceny mohly být v budoucnu i vyšší. Záleží ovšem na vybraném množství, čím více se toho vybere a sníží se náklady na sběr, tím příznivější by mohla být cena.

V minulosti negativně ovlivnily separaci odpadu případy, kdy vytříděný odpad skončil na stejné skládce jako komunální. Nestane se něco podobného i v případě sebraných olejů?

Pravda je, že pro všechny, kteří se zabývají separací odpadů, jsou takové případy hodně nešťastné. Ale oleje a tuky jsou spíše surovina než odpad. Všichni, kteří jsou z naší strany do sběru zapojeni, jsou na tom i hmotně zainteresováni. Takže pokud by to vyvezli někam do lesa nebo vylili do kanálu, nedostanou nic.

Kolik oleje se podaří ročně od lidí a především restaurací vybrat?

V České republice se nakoupí přibližně 400 tisíc tun jedlých olejů a tuků ročně. Část z toho samozřejmě nasáknou připravované potraviny, ale i kdybychom uvažovali, že to bude polovina z nakoupeného množství, což je spíše nereálné, pořád zbývá dvě stě tisíc tun. Podle našeho střízlivého odhadu se podaří sebrat patnáct až dvacet tisíc tun ročně. To je desetkrát méně, než se nakoupí. Dá se předpokládat, že zbytek skončí v kanálech.

Mluvíte o oleji jako o surovině, jak jej tedy lze dál využít?

Jednoduše řečeno jako základní stavební surovinu tukového průmyslu. Z rostlinného oleje lze dnes dělat prakticky vše, jako z ropy. Využít se dá na výrobu ekologických paliv, maziv, ekologických hmot jako náhradu za ropné. Předpokládá to ale dostatečné množství.

Do jakých nádob mají lidé použitý olej dát?

Sběr je možný například do plastových lahví od minerálních vod, kanystrů od destilované vody nebo použít původní obaly od oleje. Olej by se neměl dávat do skleněných obalů. Máme drtičku na plastové obaly, kterou by skleněné lahve mohly poškodit.