Když jsme po deváté hodině vystoupili před vchodem do skanzenu, pokladny byly ještě poloprázdné, takže jsme se nemuseli tlačit v davech. Možná i proto se ve chvíli všichni účastníci zájezdu rozprchli různými směry a začali areál skanzenu poznávat po svém. A bylo toho opravdu hodně, co se kolem cest mezi staletí starými domy nedalo přehlédnout.

Historické městečko totiž ožilo barvami. A to nejen barvami různých lidových krojů ze všech koutů světa, ale i čerstvě sklizené zeleniny, foukaných skleněných výrobků, či barvou dřeva. Součástí festivalu byl totiž i trh řemeslných a zemědělských výrobků, které lákaly návštěvníky opravdu zpoza každého rohu. Protože se ale jednalo hlavně o festival folkloru, bylo jasné, že se bude především zpívat a tančit.
Tance a zpěv nezněly ale jen z pódií, hudba se ozývala téměř od každého domu skanzenu. Folklór měl v Tittlingu opravdu mezinárodní zastoupení, i když především vystupovaly soubory z Německa. Svým vystoupením ale zaujaly diváky i soubory z Chile nebo Španělska a České soubory rozhodně nezůstávaly pozadu.

„Bylo to všechno nádherné. Prošli jsme celý areál hned několikrát, protože stále bylo co objevovat. Využili jsme i místního karikaturistu, který nám nakreslil portrét. Hodně jsme ale také ochutnávali a když nám něco chutnalo, zkoušeli jsme vyloudit i recepty,“ pochvalovali si s úsměvem Douděrovi z Českých Budějovic a dodávali, že jejich největší obdiv sklidila teprve čtyřletá Markétka, členka Dudácké muziky z Domažlic.

„Líbilo se nám práskání bičem, chilské vystoupení, ale i všechna ta lákadla. Jen ceny toho všeho byly bohužel Německé. Jsme ale moc rádi, že jsme se sem podívali,“ tvrdili Průšovi z Písecka.

Kromě domažlických na festivalu vystoupily i soubory z jižních Čech – Písečan a Blaťácký soubor ze Ševětína. A své zastoupení měla v Tittlingu i česká kuchyně. Mezi bavorskými klobásami, moštem a všemi možnými druhy sýra se daly sehnat například pravé chodské koláče.

„Dokonce jsem je i ochutnal a musím říci, že takové jsem ještě nejedl. Byl to opravdu povedený den. Už na začátku jsem sledoval projevy k zahájení festivalu a bylo příjemné pozorovat, jak jsme se za dvacet let dokázali této kultuře znovu přiblížit, přitom je ale jasné, že sami máme co nabízet,“ tvrdil Petr Huška ze Lhenic už v době, kdy se naše skupina pomalu scházela. Někteří se zapomněli v areálu, vystupoval totiž chilský soubor, který všechny návštěvníky uchvátil svým jihoamerickým temperamentem. Za jeden den se zkrátka v Tittlingu všechno stihnout nedalo, a tak jen někteří prošli samotnou expozicí skanzenu. Lákadel totiž bylo všude moc. Festival se uskuteční jistě i příští kalendářní rok a skanzen je otevřen celoročně. Není tedy jistě problém zajet za hranice třeba o volném víkendu. Vždyť i festival folklóru dokázal, že to do Bavorska nemáme ani vzdušnou čarou, ani kulturou nijak daleko.