Byla by to bomba, kdyby to mělo pro cenu tepla v domácnostech až tak zásadní význam. Proč tomu tak není a jaké cesty ke snížení ceny tepla dělá jeho výrobce Tepelné hospodářství Prachatice, vysvětluje jednatel městské společnosti Vladislav Zoch.


Neustále se hovoří v souvislosti s úsporami v Prachaticích o instalaci turbíny na výrobu elektrické energie. Jak se to promítne do ceny za gigajoul?

Pokud se jedná o turbínu, pak lze její přínos vyčíslit částkou něco málo přes 2,3 milionu korun. Když to rozpočítáme na jeden prodaný GJ, pak by v letošním roce činil asi 18 korun na jeden GJ. Pokud o tuto částku klesne i daň, může to být až dvacet korun na GJ.

Jaká je výsledná cena?

Je to závislé na úrovni předání. Obyvatele nejvíce zajímá cena, kterou zaplatí za dodávku ze sekundárních rozvodů na paty objektů. Ta byla v loňském roce 730,5 včetně daně. V letošním roce, pokud se ceny plynu budou vyvíjet tak, jak je prognózováno, měl by být mírný pokles zhruba o dvě koruny na GJ. Nahoru šla DPH z 9 na 10 procent. Sice jsme základní výpočtovou cenu snižovali o deset korun, ale DPH z ní ukrojí 6 korun, takže pro občana zbude minimum. V případě zmíněných dvaceti korun už je zahrnuta cena roku letošního. Pokud by nebyla cena ovlivněna cenou plynu, byli bychom s cenou o nějakých dvacet korun výš, takže by nebyla 728 korun, ale téměř 750 korun za GJ.

Jak výslednou cenou hýbá cena plynu a její minimální snižování?

Cena plynu se skládá z pěti položek. Hovoří se o tak zvané komoditě, vyjádřené v MWh. Cenu určují i další dvě položky, které určuje Energetický regulační úřad (ERÚ), což je distribuce komodity jako pevná sazba v korunách za megawatthodinu, a určuje distribuci roční, což je v korunách na 1000 m³. Počítá se tak, že my si musíme u dodavatelů rezervovat maximální denní spotřebu vycházející z nejhoršího lednového dne. V takovém případě potřebujeme 30 tisíc m³ plynu. Následně pak po celý rok platíme tento objem vynásobený stanovenou sazbou. Když se podíváme, kam se tato položka pohnula, určuje ji opět ERÚ a zvyšuje ji z roku 2009 na rok 2010 ze dvou milionů korun na sedm milionů. Takovému tempu navyšování nemůžeme logicky technicky stačit. Můžeme vymýšlet jakákoli opatření od štěpky po fotovoltaiku, ale stačit mu nelze. Nicméně díky realizovaným opatřením se nám podařilo udržet cenu plynu v loňském a letošním roce na srovnatelné úrovni s rozdílem osmi haléřů. Pokud jde o paušální platby, platili jsme v loňském roce měsíčně zhruba 350 tisíc, letos to je nad 780 tisíc. A to je více než o sto procent. Další dvě položky určuje prodejce plynu, což je v našem případě E-On. Je to opět roční obchod a distribuce. Když se to vše sečte, vycházejí výsledné náklady na plyn, poděleno nákupem plynu a získáme výslednou cenu za kubík. Ekologická daň je 30,6 na megawatthodinu a určuje ji stát.

Když tedy distributoři s velkou slávou ohlásí, že sníží ceny plynu o jedno dvě procenta . . .

Tak se to týká pouze komodity. Když se podíváme, jakou váhu má v celkových nákladech cena komodity, je patrné, že je to něco málo přes padesát procent. Ve chvíli, kdy tedy někdo oznámí, že snižuje o dvě procenta, fakticky se to ceny dotkne jedním procentem. Takže nakonec nějaké ohlášení snížení ceny plynu je mnohdy jen fikce, protože fixní platby proti tomu vyskočí třeba z roku na rok o více než sto procent.

Dá se na vzniklou situaci, kdy navíc z roku na rok klesá množství odebraného tepla, nějak aktuálně během roku reagovat?

Bohužel nelze reagovat denní rezervovanou kapacitou, protože to je závislé na kritickém dni. Podle tabulky vychází, že nejnáročnější byl z tohoto pohledu leden roku 2006, kdy soustava potřebovala v nejhorší dny 1300 gigojoulů za den, zatímco běžná spotřeba se pohybuje kolem 800 až 900 gigojoulů. V minulých letech při teplotách kolem deseti až patnácti stupních pod nulou jsme se pohybovali poměrně vysoko, ale to byly zcela jiné odběry a provozní podmínky. V roce loňském už při obdobných teplotách to bylo podstatně níž a jen výjimečně jsme byli na spotřebě 1100 až 1200 GJ za den. To je vlivem zateplování objektů, vlivem technologických úprav na soustavě a částečně i úpravou provozních režimů snížením provozní teploty média na co nejnižších možných teplotách. Horkovod tedy nejede na parametry 120, ale spíše 95 až 105 stupňů, což výrazně snižuje ztráty. Přerušuje se provoz kotelny, ať už v odpoledních nebo nočních hodinách. Což není vůbec běžná věc, aby teplárny přerušovaly provoz.

Existuje pro podobně kritické dny nějaká rezerva, nebo jedou všechny kotle lidově řečeno na doraz?

Na teplotně nejhorší den musíme držet rezervu. Klima pro nás drží 10 tisíc kubíků a je povinna je spálit a dodat v případě naší potřeby. My sami můžeme odebrat 30 tisíc kubíků, takže výsledkem je produkce 1200 až 1300 GJ v nejkritičtějším dni. V dalších letech už se podobné značně klimaticky nepříznivé podmínky, kdy teploty klesaly po delší dobu pod deset stupňů celsia, už neopakovaly. Stále zvažujeme myšlenku postavit pátý, rezervní kotel, což by znamenalo určité umrtvení prostředků. Pokud bychom rezervní kotel neměli, je na druhou stranu stále určité provozní riziko, že nastane situace, která se nestala třicet let, a to, že odejdou dva kotle najednou. To by pak byly problémy a nebyli bychom schopni plnohodnotně naplnit soustavu. Ale při poruše jediného kotle to schopni jsme i za současných podmínek.

Teplotně se v posledních letech neopakovaly extrémy podobné roku 2006, od té doby se zateplila další část panelových domů, klesá spotřeba tepla, nicméně jeho cena neustále roste?

Ano, ale to je skutečně jen vlivem ceny plynu. Z naší strany k navyšování nedochází, ale pokud dojde k navýšení ceny plynu ze strany distributorů, to neovlivníme. Nedá se očekávat, že bychom mohli ještě nějak výrazněji srazit fixní náklady, spíše jde o to, využít zefektivnění všech technologických úkonů. Chceme řešit s ohledem na cenu i výběrové řízení na dodavatele plynu, protože na trhu se pohybují operátoři, kteří nabízejí zajímavější ceny, nicméně je nutno přiznat, že i současný dodavatel reaguje. Momentálně jsou na trhu tři velcí hráči RWE, E-On a Pražská teplárenská a bude záležet na nabídnutých podmínkách. Ideálnější se pro nás jeví výpočet ceny na základě devítiměsíčního průměru, což znamená, že v letním období sice cena plynu výrazněji neklesne, ale současně se v zimním období také výrazně nezvýší, což je pro teplárenský provoz ideální stav. Každopádně si nemůžeme dovolit žádné experimenty, které by mohly zásadně ohrozit tepelné hospodářství ve městě, proto musíme jednat se silnými partnery, kteří mají zásobníky, mají přenosové kapacity a je to kapitálově silná firma.

To sice lidi může zajímat, ale je pro ně asi důležitější, jestli se skutečně potvrdí to, že by cena plynu měla být na konci letošního roku až o dvacet procent vyšší, co mají vlastně dělat? Mají zateplené domy, vyměněná okna, termoregulační ventily, ale teplo platit musejí, co mohou ještě udělat navíc?

Tady je skutečně dobrá rada drahá. To, že se spoří s teplem, je evidentní, zateplování objektů a výměna oken je rovněž správný krok a instalace termoregulačních ventilů už je. Tím pádem nedochází k přetápění, využívají se teplotní zisky například ze slunečního osvitu a podobně. Na patách domů jsou nainstalovány regulátory diferenčního tlaku. Tím se reaguje na odběr topné vody v domě a podle jeho objemu se buď přivírá, nebo naopak otevírá. To znamená, že se opět domy zbytečně nepřetápí, jestliže například klesne odběr vody pod deset procent, uzavře se její odběr úplně, to se projeví ve výměnících a následně až v kotelně a flexibilně se na to reaguje, což jsou další úspory. Další rady už skutečně nemám, protože všichni chtějí mít byty vytopené na určitou teplotu a vše je v ceně.

Jsou i přes výše zmíněné alespoň nějaké možnosti na částečné úspory v ceně za dodávané teplo?

Chystáme sice některé kroky v dodavatelsko odběratelských vztazích a i když nejsem příznivcem velkých ploch fotovoltaických elektráren, i montáž panelů na objekty výměníků je možnou cestou dalších úspor stejně, jako tomu bylo v případě turbíny v loňském roce. To ale musí být ekonomicky doloženo a schůdné i pro obyvatele. Nicméně právě provozem turbíny jsme si ověřili, že odpadní teplo je přínos třicet tisíc korun měsíčně na přilehlém výměníku a to není zanedbatelná částka. Chtěli bychom na provozu kotelny instalovat tepelná čerpadla vzduch – voda k využití teplotních spádů. Nejsou to sice horentní částky, ale může nám to pomoci snížit alespoň částečně spotřebu plynu, což platí i o možnosti vypomoci si částečně lehkým topným olejem v případech teplotně kritických dnech.

Je znát, že Prachatice nemají mezi odběrateli silného zákazníka, jako je tomu třea ve Strakonicích?

Je. Problémem v Prachaticích nejsou ani tolik ztráty při přenosu, ale malý odběr. Tím, že odešli z města vojáci, ztratili jsme polovinu objemu prodeje. A to se nedá nahradit. I kdyby v lokalitě bývalých kasáren někdo postavil deset paneláků, bez větších problémů je dokážeme zásobovat teplem a teplou vodou, navíc by to cenu tepla zlevnilo.

Takže systém potrubí je jednoduše předimenzovaný?

V tuto chvíli zcela jistě ano. Ale řešením není vše vykopat a nahradit potrubím s menší dimenzí, protože by se tím vyhodila dosud stále ještě poměrně vysoká hodnota a nainvestuje se do zcela nového zařízení, které bude potřeba splácet a odpisovat. V konečném důsledku to pro zákazníka bude i dražší v ceně dodávaného tepla.